O Ivaně a její práci jsem věděla dávno. Vlastně ani nevím odkud, možná z novin nebo časopisů, osobně jsem tenkrát Ivanu neznala.

Když jsem pak před čtyřmi lety otěhotněla a zažila nepříliš příjemnou návštěvu u svého gynekologa v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě, rozhodla jsem se Ivaně zavolat a poradit se o možnosti její pomoci a péče v době mého těhotenství.
Změnila jsem gynekologa, začala chodit do poradny k Ivaně, a zároveň na kontroly k němu.  Po odmítnutí „tripltestů“ mě gynekolog se slovy „Sbohem!“ vyhodil ze své ordinace a začala jsem zcela logicky docházet pouze do poradny k Ivaně.

Od té chvíle jsem se na každou „kontrolu“ těšila. Ivana je vzácná žena. Vždy jsem z ní cítila, že stojí nohama pevně na zemi, je stoprocentní odborník, přesně ví, co dělá, nikdy zbytečně neriskuje, a co víc, dokáže poradit, povzbudit, podpořit, uklidnit a dodat sebedůvěru.

Ze zdravotních důvodů jsem bohužel nemohla rodit s Ivanou doma, ale přesto jsme byly v průběhu celého těhotenství i po porodu v kontaktu. Byla pro mě „přítelkyní na telefonu“ po dobu mého pobytu v porodnici. Poté mě a syna navštívila několikrát doma – ošetřovala mé porodní poranění, řešila problémy s kojením, radila s péčí o novorozence atd., atd.

Měla jsem v Ivaně jistotu, že jí mohu kdykoliv s čímkoliv zavolat a ji to nikdy nebude obtěžovat, a vždy mi poradí a pomůže. Pro těhotnou, rodící či kojící ženu, zmítanou hormony a vlastní nejistotou, to je víc, než si mnozí dokážou představit.

Přeji všem ženám, aby měly to štěstí a potkaly „svou“ Ivanu a přeji Ivaně, aby měla hodně sil a přečkala toto období plné mračen, a už brzo jí zas na cestu svítilo jasné a hřejivé slunce. Děkuju, Ivano!

Blanka Hrdličková