První setkání s Ivanou bylo jen velmi krátké, ale intenzivní. V té době už jsme měla půlročního syna a v rámci konference aktivního rodičovství jsem navštívila i její přednášku věnovanou péči o ženu v těhotenství a během porodu. Bohužel jsem zůstala jen chvilku, protože synek už měl jiné zájmy než být trpělivé miminko. I těch pár minut, kdy jsem měla možnost slyšet ji hovořit „naživo“ dokázalo v mnohém poupravit můj pohled na součesné porodnictví a v podstatě celou medicínu. Především jsem se přesvědčila, že paní  Königsmarková není žádná fanatička jdoucí za domácím porodem za každou cenu, ale velice vzdělaná a zkušená žena vědoma si svých možností s citlivým přístupem k těhotné a rodící. Nejvíc mě zaujala jistota s jakou dokázala hovořit o své práci, i její respekt k porodníkům. Žádná potřeba se vymezovat. Velice bych jí přála, aby se tento postoj násobně vrátil. Jsem přesvědčena, že pokud by se každý věnoval své práci s takovou itenzitou a pokorou jako Ivana, bylo by kolem nás mnohem příjemněji, a to nejen ve zdravotnictví.

Druhé setkání proběhlo přes stránky knihy Hovory s porodní bábou od Jany Doležalové, své dojmy jsme si jen utvrdila a nyní v průběhu druhého těhotenství je jednou z mých oblíbených.

Za nedlouho nás čeká plánovaný porod doma s naší porodní asistentkou, jsem přesvědčena o tom, že už brzy bude možné tuto větu říct otevřeně.

Můj příběh je krátký a obyčejný, ale pro mě má svou cenu, věřím, že ji bude mít i pro ostatní, kteří neprožili s Ivanou přímo porod, a přesto ji uznávají, a především věřím, že bude mít cenu přímo pro Ivanu samotnou, která se dotýká životů mnoha rodin aniž by o tom věděla.

Z celého srdce přeji brzký a šťastný návrat k Vaší práci,
Kateřina P.