3. porodní příběh rodiny Veselých

V neděli ráno za mnou do postele přišly obě děti, sluníčko za oknem svítilo a já se cítila plná sil. Napadlo mne, že je tu jedna z posledních možností vyrazit někam do přírody, než se na svět vyklube naše miminko, a tak jsem navrhla, že bychom si mohli udělat výlet na Svatého Jána pod Skalou. Všichni členové rodiny nadšeně souhlasili, a tak jsme hned po snídani vyrazili.
Svatý Ján pod Skalou je naše tradiční výletní místo, jezdíme tam dvakrát  do roka, vždy na jaře a na podzim už od doby krátce po našem seznámení. Je to taková srdeční záležitost. A tak jsme ani letos nemohli vynechat 🙂
Barborka (3  a tři čtvrtě) už krásně šlape do kopce a těší se, až u křížku na skále dostane svačinku, zato Verunka (2,5) si sedá na zem a chce se nosit. Nakonec nasedá Pavlovi na koně a vyjíždí nahoru jako pán… Cestou jsme si prohlídli, jak funguje výhybka, nasbírali šípky na korále a pomohli dětem vyšplhat na obří židli, no prostě jsme si ten den náramně užili…
Ušli jsme 4,4 km a Barborka za to, že je ušla, dostala od táty medaili, byla na to po právu hrdá…
Druhý den začal taky dost akčně. Vyrazili jsme do A centra na poradnu k Ivaně a vzápětí se zúčastnili natáčení televize Barrandov o tvořivé dílničce pro malé děti. Domů jsme dorazili v půl čtvrté odpoledne a já si zalezla do pelíšku k muži, který tam již po práci odpočíval. Děti se jaly vyrábět medaili za včerejší výkon pro tatínka a my dva si hověli a odpočívali.
Kdo mohl tušit, že už za pár chvil začne ta velká akce? Kolem páté mi tak nějak ztuhlo bříško a začaly přicházet první jemné kontrakce. Nebyla jsem si jistá, jestli jsou to „poslíčky“, a tak jsem zatím nikomu nic neříkala. Jen jsem si vlezla do sprchy a pustila na sebe na chvíli proud horké vody a pak si zase zalezla do postele. Oba předchozí porody byly poměrně dlouhé, a tak jsem šetřila síly a chtěla odpočívat, dokud to jde…
Když se za námi na skok stavil v šest děda, zmínila jsem se, že už mám mírné kontrakce. Děda odešel s tím, že se jde domů osprchovat a čeká na zavolání, aby si odvedl holky a my pomalu volali Ivaně.
V pondělí večer má předporodní kurz, a tak může přijet nejdříve po osmé. „To je v pohodě“, problesklo mi hlavou, „než se porod rozjede, bude tu…“
V sedm jsem se už nervózně ptala: „Kde je ten děda, že si nejde pro děti?“ „Čeká na telefon,“ zněla stručná odpověď.
Napustila jsem si vanu a zavolali jsme dědovi…
Než si děti odvedl, byla jsem už zase v ložnici a připadala si jak lev v kleci – kontrakce se stupňovaly a já potřebovala chodit a nechtěla běhat a hekat před dětmi.
Za 5 minut osm konečně odešli a já vyběhla do obýváku. Pavel znovu volal Ivaně a ta hned vyrazila na cestu… Než však stihla dorazit, Ondrášek už se vykulil na svět.
Tentokrát to bylo opravdu rychlé. Jen čtyři mocné kontrakce a už byly vidět vlásky. Je to zvláštní hladit  vlastní dítě po hlavě a přitom ho ještě skrývat ve svém lůně… A čekat na další kontrakci.
Z telefonu, který jsme dali na hlasitý odposlech, znělo: „Jenom klid,… chyťte dítě…“
Ani jeden z nás nebyl nervózní, spíš jsme si ty chvíle užívali. Cítila jsem, jak se ve mně miminko hýbe a poslední kontrakce vůbec nebolely.
Už jsou vidět očíčka,… celá hlavička,… ramínka a šup, už je venku… Kluk jak buk.
Ivana právě parkuje před domem a sousedi jí pouští domovními dveřmi…
Je to nádherný pocit, držet v náručí novorozené miminko. Jak krásně voní, má hebkou pleť, sametové vlásky a dokonalou francouzskou manikúru. Každý den si to užívám, i když „zlobí“ s kojením a málo čůrá… je nádherný.
Narodil se doma v obýváku v pondělí 20.9.2010 ve 20,26 a dali jsme mu jméno ONDŘEJ, Ondra, Ondrášek, Ondřejíček 😀

Tento příběh jsem napsala pro A-centrum asi týden po porodu, ale z nějakého záhadného důvodu celá diskuse s porodními příběhy „záhadně zmizela“…
Teď po čase jen dodávám, že během celého těhotenství i porodu byla Ivana naší oporou a dodávala nám jistotu a sebedůvěru. V závěru porodu sice nebyla u nás doma fyzicky… nicméně celou dobu byla na telefonu, mohli jsme se jí na cokoli zeptat.
Během celého třetího těhotenství jsem byla u svého gynekologa jen 3x a to poprvé až v pátém měsíci. I tyto pouhé tři návštěvy mne dostaly do určitého napětí a stresu. Naproti tomu návštěvy v Ivanině poradně byli prodchnuty klidem a mírem, ochotou poradit a nestrašit patologií…
Ještě jednou moc a moc děkuji, za to, že jsme mohly dva členy rodiny přivítat přímo doma. Mám sto chutí na fasádu vyvěsit tabulku po vzoru slavných osobností:  „Rodný dům Veroniky a Ondřeje Veselých“.

S úctou a láskou Hanka Veselá s manželem Pavlem a dětmi Barborkou, Verunkou a Ondrou

2. porodní příběh rodiny Veselých
1. porodní příběh rodiny Veselých