Nemám žádný speciální příběh, ale chtěla bych Ivaně poděkovat a podpořit ji.
Chodila jsem k ní na předporodní kurz, díky kterému jsme si poprvé připustila, že jsem schopná sama a ve zdraví porodit. Byla jsem hrdá na to, že jsem těhotná, že upřímně a s láskou přebírám zodpovědnost za děťátko, které nosím.
Ivany rady byly praktické, jasné a laskavé. Jejich síla a moudrost pramenila ze zkušeností, které za ty roky jako porodní asistentka nasbírala.
Jedna maminka tu psala, že z Ivany byla nervózní. Nedivím se. I mně přišla na porodní bábu lehce nesympatická. (Nezlobte se 🙂 ) Ten dojem se však během kurzu rozpustil díky tomu, s jakou samozřejmostí odpovídala na dotazy nezkušených prvorodiček a jejich nedůvěřivých partnerů. To, co říkala, dávalo smysl (a stále se mi to ve všednodenním „běhu“ potvrzuje), byla k nám vlídná, avšak rozhodně ne sladká!
Nedivím se, že jsou z Ivany nervózní úředníci na Ministerstvu zdravotnictví, někteří lékaři, novináři a další autority. Stát čelem bojovnici, která hájí práva, v něž věří, neleká se být politicky nekorektní, a díky jejíž nezištnosti si na ní nelze nic vzít, může vyvolávat potřebu zoufalého protestu.
Přála bych si, aby Ivana mohla ženy u porodů dále doprovázet a předávat své zkušenosti budoucím maminkám i porodním asistentkám.
Děkuji za dárek, který jsem díky Vám, Ivano, objevila a už jej nikdy nemohu ztratit.
Držím Vám palce!

Bára Špulková a 7měsíční dcera Ronja