Protože je s IK veden nespravedlivý soudní proces. Viděla jsem přímo v soudní síni 21.9.2011, před začátkem jednání, jak byla paní soudkyně naladěná, spíše již rozhodnutá o výsledku. Musela jsem soudní síň opustit, protože jsem s sebou měla spící dítě v šátku.
Podporuji IK a současně s ní ty, kteří usilují o otevřený, nezaujatý dialog mezi lékaři-porodníky a svobodnými porodními asistentkami. Přeji si nalezení smíru mezi nimi a plodnou spolupráci. Přeji si také ustanovení pravidel pro porody doma.
Jsem přesvědčena, že při léčení člověka a také při pomáhání člověku nelze vnímat jen jeho fyzické tělo, člověk má také duši, nehmotnou a nezměřitelnou.
Okolnosti případu IK by měly být posuzovány celistvě.
V neposlední řadě je proces nespravedlivý vzhledem k úmrtím novorozenců v nemocnicích, kdy není nikdo takto tvrdě odsouzen.
Pozorovala jsem IK při práci s rodiči očekávajících příchod dítěte v mateřském centru, několikrát jsem s ní také osobně mluvila o svém porodu i o jiných porodních příbězích. Jsem přesvědčená, že je to zodpovědná žena.
Byla jsem těhotná dvakrát, obě těhotenství skončila plánovaným císařským řezem, na základě rozhodnutí lékařů podle ultrazvukového vyšetření, kdy vyhodnotili, že jsou miminka ohrožena. Jsem šťastná, že mám dvě zdravé děti.
První těhotenství jsem absolvovala jen v péči gynekologů – lékařů. V druhém těhotenství jsem si vedle gynekologů přizvala k přípravě na porod také porodní asistentku, která pro mě byla oporou a díky které jsem si mohla tento stav prožít hlouběji a více si uvědomit svůj život.

Iva + Lukáš (09/2009) a Miriam (08/2011)