143. Zbavit se strachu
Už roky pracuji s migranty. Více či méně intenzivně, podle toho, jak moc mne potřebují mé malé či ještě menší děti. S paní Königsmarkovou jsem se osobně seznámila právě díky ženě, jejíž zemí původu je Ukrajina. Ale abych začala od začátku.
Kamarádi, kteří ve svém okolí zaregistrují člověka z cizí země, který má potíže, obvykle dospějí k závěru, že bych k problému mohla mít co říct, pomoci ho řešit či především předat potřebné informace; a já sama dělám totéž – zjistím si alespon jak na tom daný člověk je, zda ví, jak svůj problém řešit, zda má kontakty na poradny a zda není manipulován nějakým „dobrotiskem“, který z jeho neštěstí těží.
Takto jsem se seznámila i s výše zmíněnou budoucí maminkou – spoustu dobrých lidí jí pomohlo řešit její nezaslouženou tíživou sociální situaci, poskytlo právní rady a na mne nic nezbylo :-). Vlastně ano, ukázalo se, že za svůj život vyslechla množství hororových porodních příběhů obsahujících ukrutné bolesti, strach a křik personálu v ukrajinských porodnicích – opravdu si nemyslím, že je to objektivní zhodnocení informací, které budoucí maminka získala, ale tak to prostě cítila. Z porodních vyprávění si nepamatovala jedinou kladnou emoci. Prosila mne, jestli jí poradím nějakého gynekologa, kam by mohla jít na těhotenskou kontrolu a vcelku nepřekvapivě se zajímala pouze o to, bude-li na ní lékař/ka křičet, případně zda ji udá, pokud jí propadne pracovní povolení.
Usoudila jsem, že nastávající maminka potřebuje kromě těhotenské kontroly také ztratit předsudky o nutně děsivých porodech a tudíž dozvědět se něco o těhotenství a porodu.
Zkontaktovala jsem paní Königsmarkovou a společně jsme přišly na první konzultaci. Byla skvělá, ale to už jste asi někde slyšeli. Jen jsem z uctivé vzdálenosti sledovala, jak se ty dvě ženy spolu baví, gestikulují, poslouchají jedna druhou a nemohla uvěřit tomu, jak se mi moje spolupříchozí mění před očima. Z vystresované ženy, na kterou se valí problémy rychleji než je stihne odbavovat, se během konzultace a těhotenské kontroly vyklubala přemýšlivá mladá žena, která připustila možnost, že den kdy se její dítě narodí nemusí být nejpříšernějším dnem jejího života, z kterého se bude dlouho vzpamatovávat. S paní Königsmarkovou se pak setkala ještě i sama a po porodu mne v první sms-ce žádala, ať nezapomenu paní Königsmarkové vyřídit, že to přežila a že jí pozdravuje 🙂
Paní Königsmarková, mám ráda lidi jako jste vy, erudované odborníky, nebagatelizující existující rizika ani nemlžící o těch neexistujících. Lidi, kteří druhé nezastrašují svou mocí a respektují jejich odlišnosti. Lidi, kteří nevnucují svůj pohled jen proto, že je pro ně pohodlnější, že je to jejich vyšlapaná cesta. Vaše číslo mám stále uložené a doufám, že ho ještě mnohokrát někomu předám.
Eva Pavlíková