Anička mi právě usnula v šátku a tak bych i já ráda vyjádřila podporu Ivanině práci.

Moje vzpomínka na Ivanu je spojená s tvarohem. I když jsme se setkaly pouze jednou, tak kdykoliv ho kupuji nebo ho vidím v obchodě, vzpomenu si na ni.

Rodila jsem v jedné velké pražské nemocnici, porod samotný byl na prvorodičku velmi rychlý (do dvou hodin od příjezdu), miminko mi i přiložili na břicho, takže v tomto ohledu jsem byla celkem spokojená. Horší to ovšem bylo s kojením. Nevím, jestli je to tamní standard, ale nahnali mě a pár dalších maminek na chodbu před sesternu na tvrdé plastové židličky. Už jenom sedět na nich bylo po nástřihu utrpení, takže soustředit se na demonstraci kojení se moc nedalo. Upřímně, moc mi to na té židli nešlo a neuklidnila mě ani informace sestřiček, že si mám ihned pořídit kloboučky, že jinak to nepůjde. Do té doby jsem si myslela, že mám normální prsa a normální bradavky a ani by mě nenapadlo, že je něco v nepořádku. Takže jsem hned vyslala tatínka do lékárny, abychom netrápili naše mimčo hlady. Před propuštěním mi začala prsa tvrdnout, dostala jsem paralen a jeli jsme domů. Takže po pár dnech jsem měla místo prsou betony a vysokou teplotu. Pro antibiotika se mi moc nechtělo, tak jsem sháněla informace, co by se dalo dělat a jak se antibiotikům vyhnout. Kamarádku jsem poprosila o kontakt na „nějakou“ dobrou laktační poradkyni a ona mi poslala číslo na Ivanu. Bylo to v době, kdy již probíhal soud, takže jsem se ostýchala zavolat, abych nerušila. Nakonec jsem zavolala, protože teplota neklesala a ani teplá sprcha už nic nerozmasírovala. Ivana telefon ihned zvedla a k mému naprostému úžasu byla do dvou hodin u nás doma. Už když jsem na ni čekala, tak se mi hrozně ulevilo, že bude všechno v pořádku, a ono opravdu bylo. Naordinovala mi tvarohové obklady mezi kojením, které do druhého dne snížily teplotu a za tři dny byla prsa opět normální. Také mi ukázala pohodlné pozice ke kojení, takže od té doby je již kojení pouze radost. Dokonce i prsa mám prý normální, od Ivaniny návštěvy jsem kloboučky nepoužila už ani jednou. Kousky tvarohu jsem pak nacházela po bytě ještě dva týdny 🙂

Ivano, děkuji Vám!

Katka Benáková & Anička