Paní Ivana se mého života dotkla dvakrát, aniž bychom se my dvě vůbec potkaly.

Když jsem se připravovala na porod našeho druhého dítka, koupila jsem si knížku rozhovorů s I. Königsmarkovou „Hovory s porodní bábou“. Byla to jedna z knih, ke kterým jsem se v průběhu těhotenství často vracela a hledala tam odpovědi a inspiraci před porodem.

Porod naší dcerky nakonec proběhl doma. Jela za mnou porodní asistentka, kterou jsem si vybrala, které jsem věřila a která mi během těhotenství dokázala poskytnout oporu, jakou mi nedal žádný jiný zdravotník. Samotný porod byl krásný, hluboký a nesdělitelný zážitek, přesto, kdybych ho měla popsat jedním slovem, použila bych výraz „normální“. Prostě k nám do rodiny jedné noci přibyla nová členka. Neměla žádný z rysů typických pro novorozeňata odborníky právě evakuovaná z matky. Žádné křečovitě sevřené ruce, grimasy v obličeji a oči pevně zavřené před jasným světlem. Byla uvolněná a tři hodiny se rozhlížela po světě, do kterého se narodila. Vyzařoval z ní klid, sebejistota a spousta energie, ze které jsem celé šestinedělí čerpala.

Od té doby uplynuly skoro dva roky a já jsem potřetí těhotná. Ještě než jsem otěhotněla, věděla jsem, že pokud bude všechno v pořádku, chci miminko porodit doma se svou porodní asistentkou. Ne nadarmo se říká „jednou doma, vždycky doma“.

Svou porodní asistentku jsem zastihla velmi unavenou, a když jsem se jí ptala, jestli za ty dva roky přibylo tolik domácích porodů, odpověděla, že ne, ale že po odsouzení paní Ivany na ní „spadlo“ množství porodů po paní Königsmarkové. Za takové situace mi nemůže slíbit, že by k mému příštímu porodu mohla přijet.

A tak hledám jinou porodní asistentku, která bude ochotná přijet k mému porodu. Není to jednoduchý úkol. Odsouzení paní Ivany posloužilo hned několikrát. Některé porodní asistentky se už bojí provozovat svou praxi v českých podmínkách a těch několik statečných, které zbyly, je tak málo, že klientky musí odmítat. V této neblahé situaci mám ještě docela štěstí, protože bydlím v dojezdové vzdálenosti jedné malé porodnice vyhlášené šetrným přístupem k porodům. Bohužel, i této porodnici hrozí zánik, stejně jako většině malých porodnic v České republice.

Náš stát připravil pro rodičky vskutku kuriózní podmínky. Žena, která chce ten nejobyčejnější a finančně nejmíň nákladný porod, musí absolvovat anabázi s hledáním porodní asistentky, nebo jezdit přes půl ČR za šetrnou porodnicí a provozovat tzv. porodovou turistiku.

To státu ale očividně nestačí a jde ještě dál – malé porodnice chce rušit a terénní porodní asistentky šikanuje. Cílem je pravděpodobně situace, kdy budeme rodit na cestě do nejbližšího špičkového pracoviště, přičemž každý zdravotník jdoucí náhodou kolem se bude bát pomoci ve strachu z obvinění ze zločinného aktu pomoci při mimoklinickém porodu.

Paní Königsmarková je pro mě jedním ze symbolů boje proti absurditám, se kterými se mnohé nastávající matky v naší zemi potýkají. Proto jí fandím a držím jí palce.

Hanka