Začnu trochu zeširoka. Vše začalo tím, že jsem otěhotněla 🙂 Kamarádka mi doporučila chodit na těhotenské cvičení a já si našla na internetu jedno mateřské centrum, které jsem záhy navštívila. Ač je poměrně známé, na mě příliš nezapůsobilo, bylo neosobní a necítila jsem se tam dobře.

A tak jsem hledala dál a věrný kamarád google mi našel stránky mateřského Acentra. Měla jsem to trochu z ruky, nicméně se jednoho dne naskytla příležitost a já se přihlásila na cvičení v Áčku. Už když jsem do centra vešla, pocítila jsem velmi milou atmosféru, pobíhaly tam děti a matky byly v družném hovoru. Aniž bych si to tehdy uvědomila, bylo v tu chvíli rozhodnuto o celém přístupu k těhotenství, výběru porodnice, volbě pediatra, volnočasových aktivitách s dcerou… Ale to bych předbíhala.

Na jméno Ivana jsem narazila záhy, když její jméno zmínila na cvičení jedna z maminek a chválila si ji, že k ní chodí na předporodní kurzy, že její „chlap je z Ivany nadšenej a to je u něj prý co říci“. Čas rychle ubíhal a i já jsem se se svým partnerem na předporodní kurz přihlásila. Dostalo se nám tam mnoha kvalifikovaných informací o průběhu porodu, o zákrocích, o roli partnera při porodu, úlevových polohách, atd. Psala jsem si poznámky a tu a tam si poznačila nějakou vtipnou větu:

„Těhotenství není nemoc.“

„Žádné dítě dobrovolně neumře hlady.“

„Jak by Vám bylo, kdyby Vás někdo o půlnoci vzbudil a cpal do vás svíčkovou?“

Věty, které mě tehdy pobavily a trochu nutily k zamyšlení. Když se však malá narodila, byly mi oporou a dodávaly jistotu, když mě okolí snad nevědomky stresovalo, že podle tabulek… Čert vem tabulky 🙂

Každopádně celé těhotenství probíhalo pohodově, dcera se narodila v porodnici v Neratovicích a vybrala si k tomu bezvadnou porodní asistentku Věru. Ačkoliv vše neprobíhalo úplně ideálně, přenášela jsem a porod mi nakonec vyvolávali, bylo dost věcí, které jsem si ubránila a své dítě nedala za celou dobu v porodnici z ruky. Podpisem reversu jsme se jinak s bezvadným nemocničním personálem rozloučili a upalovali s malou domů.

S některými účastníky předporodního kurzu jsme se pak po několika měsících sešli, kde jinde než v Acentru, a k naší velké radosti přišla i Ivana, která se velmi zajímala, jak vše probíhalo. Bylo velmi příjemné a zároveň zvláštní se s ní o tom bavit. Jakoby nás během kurzu dovedla k tajemným dveřím, popsala, co vše nás za nimi může čekat a my do nich vstoupili už sami. Nicméně když jsme z nich vyšli, zase tam stála, usmívala se a naslouchala nám. Kruh se uzavřel 🙂

Děkujeme Ti, Ivano, za to, že tu pro nás jsi.
Aneta, Lukáš a Kačka