S Ivanou Königsmarkovou jsem se nikdy osobně nesetkala. Přesto o ní už ledasco vím z knížek, novinových a internetových článků a osobních zkušeností mých blízkých příbuzných a přátel.

Před necelými šesti týdny jsem porodila svoji první dceru, zcela přirozeně, bez jakýchkoli lékařských intervencí. Svou roli na mém krásném porodu sehrála i Ivana, i když o tom pravděpodobně ani neví.

V noci ze soboty na neděli se mi zdál zvláštní sen. Slyším zvonek u dveří a za nimi plačící dítě. V tu chvíli se probouzím, chvíli přemýšlím, čekám, zazvoní ještě nebo to byl sen? Nic se neděje, zvedám se, abych si zašla na malou. LUP! Praskla plodová voda. Budím Ondru: „Už je to tady, rodíme, odtekla plodovka…“. Ve Vrchlabí jsme za rekordních 25 minut. Asistentka se mnou sepisuje anamnézu, natáčí monitor a probouzí doktora, aby mě vyšetřil. Doktor zjišťuje, že hrdlo je spotřebované, nicméně ještě se neotevírám, což je nejspíš důsledek konizace děložního čípku před osmi lety. Upozorňuje mě na možnost, že se budu špatně otvírat a v takovém případě by doporučoval jakousi infusi čehosi, co mi děložní hrdlo změkčí. Jsem z toho v rozpacích. Ve Vrchlabí chci rodit proto, že se tam rodí přirozeně, tak proč mi už na příjmu něco nabízí? Porodní asistentka mě uklidňuje, že k ničemu takovému vůbec nemusí dojít a posílá nás spát, odpočívat a nabírat potřebné síly na porod. Přichází švagrová a zároveň má nejlepší přítelkyně, domarodička a neskutečně silná žena Monika. Chci, aby u porodu byla také. V okolí našeho města je Vrchlabí jediná porodnice, která umožňuje více než jednoho člověka jako doprovod k porodu – pro mne jeden z nejdůležitějších rozhodujících faktorů pro to, kde budu rodit, protože nejen to KDE je důležité, ale i S KÝM. Prvního syna rodila Monika s pomocí Ivany před čtyřmi lety. Od té doby porodila doma ještě druhé dítě a s Ivanou zůstává stále v kontaktu a v nejistých okamžicích s ní vše telefonicky konzultuje. Ivana je vždy ochotná pomoci a tak tomu bylo i u mého porodu, kdy jsem znejistěla, když mi doktor nabízel medikaci urychlující porod a „pro jistotu“ ATB, kvůli odtoku plodové vody. Švagrová zvedla telefon a neváhala zavolat Ivaně a poprosit ji o radu. Ivana bez jakéhokoliv zaváhání poradila, uklidnila, a s jistotou v hlase jí zcela vlastní, poskytla radu pro mne nejhodnotnější: ať si jede podle svýho a rodí :-).

Po obědě přichází porodní asistentka a snaží se mi vysvětlit, že musím vypnout mozek. Nechte děťátko přijít, nepočítejte intervaly mezi stahy, lehněte si, odpočívejte, ponořte se do sebe a hlavně nemyslete! V půl třetí zapínáme televizi, hrajeme přeci finále v hokeji – bojujeme o bronz. Musíme fandit. Začínám popíjet namíchaná homeopatika na podpoření otevírací fáze a masíruju bradavky. Kontrakce konečně přicházejí a sílí. Prodýchávám sílící stahy, jde to, manžel mi masíruje záda – to pomáhá. Česko – Finsko 3:2!

V osm hodin uléhám do vany, kontrakce už jsou silné, nicméně stále si v mezičasech povídám s manželem a Monikou, prohodíme i pár vtípků. Ve vodě se porod velice rychle „rozjíždí“, voda mi pomáhá, teplíčko jakoby otevírá a zpříjemňuje i po děťátko bolestivou cestu porodním kanálem. Na druhou dobu porodní vylézám z vany, zkouším ribstole, lano, porodní stoličku, závěs na manželovi. Připadá mi, že nic není úplně to pravé. Nakonec klekám a opírám se břichem o postel. Rodím hlavičku, chvíli klidu, kontrakce, ještě jedna a děťátko je na světě. Nepláče, je to holčička, bedlivě mě pozoruje, když jí mám na prsou. Odcházíme na sál porodit placentu, doktor mi tlačí na břicho, asistentky ho brzdí: „Nechte jí čas, doktore!“ (ještěže tam jsou :-)). Lůžko odchází na dvě kontrakce a pak už se konečně odebíráme do pokoje, abychom si s manželem užili ty nejkrásnější uvítací chvíle se svoji dceruškou, tou nejkrásnější a nejúžasnější na celém světě.

Ivana nebyla fyzicky přítomná u mého porodu, osobně jí vůbec neznám, ale její duch a její myšlenka tam byla se mnou. Ovlivnila můj přístup k porodu a já jí jsem za to neskonale vděčná, protože i díky ní jsme porod prožili jako úplně přirozenou součást našich životů a nevím jak Thea, ale já na něj budu vzpomínat jako na ten nejúžasnější zážitek v mém životě.

Děkujeme, Ivano!

Kateřina, Ondřej a Thea Novákovi