251. Jeden velký porodní příběh aneb cesta naší společnosti…
V minulosti ženy rodily doma. Všechny. Jiné možnosti nebyly. Ty, které na tom byly zdravotně hůře, zemřely… Ty, které na tom byly lépe, porodily vlastními silami s pomocí porodní báby – a měly své dítě okamžitě a natrvalo ve své náruči. Oslabené děti bohužel zemřely – ale také v mateřské náruči. Přes to všechno bylo více dětí – a více zdravých dětí, než je dnes…
A dnes? Menšině žen a dětí, které by dříve mohly zemřít, je pomoženo – opravdu velký dík lékařské vědě!
Bohužel většina zdravých žen a dětí je na tom hůře než kdysi. Ženy jsou zahrnuty množstvím někdy až zbytečných vyšetření, strašeny patologiemi, stavěny do role toho, kdo rozhoduje o životě a smrti svého dítěte – pokud se jeví, že by mohlo mít vážnější postižení. Matky se už nebojí porodu kvůli strachu o svůj život – bojí se, že místo ženy plně kompetentní porodit své dítě a postarat se o něj – z nich bude jen nesvéprávný objekt zdravotnické péče (která navíc často používá postupy, které jsou v rozporu s novými vědeckými poznatky a neprospívají zdraví matky a dítěte). Bojí se, že nebudou mít své dítě ve své náruči…
Doufám, že se snad brzy dočkáme systému dalšího, který bude ku prospěchu všech.
Doufám, že nespravedlivý proces s paní Ivanou Königsmarkovou skončí dobře a že bude opět moci pomáhat ženám a dětem.
Lenka Raková