POCHOPENÍ

Zasílám vymyšlený příběh, který jsem sepsala poté, co jsem si pročetla diskuzi k článku od Ivany Königsmarkové. Všímám si, jak často se k tématům ohledně porodů vyjadřují muži, kteří nedokážou pochopit, proč ženy mohou mít problém rodit v porodnici. Tak třeba tento příběh pomůže k pochopení.

BEZPEČÍ

Píše se rok 2030. Lékařství už je tak daleko, že i nebezpečný proces rozmnožování je konečně přesunut do bezpečného zázemí špičkových nemocnic. Po letech zkoumání bylo zjištěno, že i umělé oplodnění nese svá rizika. Proto u pacientů, u kterých to je ještě možné, je snaha o zachování co největší přirozenosti.

Níže uvádím popis procesu jednoho našeho klienta:

Je večer 1.5.2030. Dnes se pokusím se svou ženou zplodit potomka. Už jsme se snažili vícekrát, ale dnes to určitě vyjde. Doktoři nám určili toto datum a dle jejich názoru je pro nás nejvhodnější. Já i žena jsem v nejlepší kondici a dobře na nadcházející proces připraveni.

Ležím na křesle a doktor pečlivě zkoumá mé přirození. Přichází sestra, něco podává doktorovi a pohledem také zavadí o uvedené partie, snad trochu déle, než by bylo vhodné. Doktor mi píchne vitamínovou injekci, docela bolí, ale doktor tvrdí, že tak půjde vše lépe a rychleji.

Velmi se těším! Těším se nesmírně na svoji ženu, už jsme se měsíc nemilovali. Než však dojde k aktu, je potřeba ještě vyplnit pár formulářů………Trvá to dlouho, mám pocit, že jsem tyto informace uváděl už tisíckrát. Uvědomuji si, že začínám být mírně unaven a nadšení mě pomalu opouští. Ale vyšetření i vyplňování jsou u konce a konečně jsem připuštěn k své ženě.

Jsme spolu v osvětlené místnosti. Lůžko, které nám připravili se zdá pohodlné. Máme kolem sebe školený personál. Asi 3 sestry a je tu i pan doktor. Snažím se s ženou spojit, ale moc nám to nejde. Naštěstí nám doktor radí jak na to. Je vidět, že je to profesionál a má už hodně zkušeností. Ví přesně jak se mám pohybovat, jak mám vzdychat, jaká poloha je pro nás nejvhodnější. Když jsem byl chvíli trochu hlasitější, velmi citlivě mě na to upozornil.

Moc se snažíme, ale moc nám to nejde. Neumím prý dobře dýchat. Proběhne další kontrola mého přirození. Sestra se tváří nespokojeně, je potřeba mi dát kapačkou hormony. Je to nepříjemné, ale určitě to pomůže. Sestra se mi snaží rukou pomoci, jsem jí za to opravdu vděčný, protože už nemůžu.

Přichází další injekce. Mám pocit, že zabírá…..Aaaa, ano, konečně, podařilo se. Máme to za sebou. Bylo to náročné, trochu bolestivé, ale jsem rád, že mohlo dojít k oplodnění v tomto bezpečném prostředí. Děkuji sestrám a doktorům za jejich péči. Bez jejich pomoci bychom to nezvládli.

V textu se nevyskytují autobiografické prvky. Jakákoliv podobnost osob, prostředí a postupů je čistě náhodná.

S přáním všeho dobrého
Kateřina J.

PS: Jestliže se nechceme výše uvedeným způsobem milovat, proč bychom tak měly chtít přivádět na svět své děti….