Dobrý den Ivano, mám potřebu také Vám vyjádřit svou podporu. Osobně jsme se nikdy nesetkaly, ale sleduji pozorně Váš příběh i všechny příběhy zde psané.

Sleduji dění kolem českého porodnictví od svého prvního těhotenství v roce 2007 a mám za sebou dva porody v péči skvělých porodních asistentek Milady a Věry v Neratovicích.

Nikdy v životě jim nepřestanu být vděčná za to, že jsem díky nim mohla nejkrásnější chvíle v životě prožít v klidu a lidském bezpečí. Za to, kolik se mi před porodem, během něj a po, dostalo podpory, pochopení, trpělivosti v kombinaci s profesionalitou. Za to, kolik mi poskytly informací při prvních dnech kojení. Za to, že si se mnou první den o našem porodu povídaly, že jsem mohla cokoli říct, na cokoli se zeptat. Často jenom mlčely a jako by tam byly jenom pro mne.

I po pěti letech si intenzivně pamatuju, že jsem si tenkrát říkala, že by si takovou ženskou podporu zasloužila každá žena, která vstupuje do mateřství, a bylo mi líto, že tomu tak u nás není. Cítila jsem se jako vyměněná, extrémně vnímavá a zranitelná.

Můj první porod byl náročný a nebýt Miladiny úžasné trpělivost a podpory, jsem si jistá, že by býval v běžné porodnici skončil císařským řezem. Nestalo se tak a Matouš se po 15 hodinách váhání narodil přirozeně. Díky blízkému vztahu s porodní asistentkou jsem se v Neratovicích cítila jako doma. Stačilo mi vědomí, že pro případ potřeby je doktor někde za rohem.

Ale úplně chápu, že někdo tu jistotu nepotřebuje. Že naopak potřebuje bezpečí vlastního domova a svůj vlastní polštář.

Moje zkušenost mi říká, že nejlíp porod proběhne tam, kde se žena nejlíp cítí. Což je pro každého jiné. Velice bych si přála, aby už konečně měly české ženy svobodnou volbu a mohly své dítě porodit, kde chtějí. Aby byl porod doma s profesionální porodní asistentkou plnohodnotnou alternativou, stejně jako je tomu v jiných zemích.

Protože porod prostě není mechanická záležitost vypuzení dítěte z těla. Je to krok do nového života všech, proces přerodu dívky v ženu, čas křehký jako pavučina, čas, kdy se nám život a vesmír zjevuje v plné své síle.

Je krásné být v tom okamžiku s těmi, se kterými být chceme. A je to něco, u čeho může leckomu doktor a nemocniční pravidla porodnice prostě vadit. Úplně to chápu.

Věřím a cítím, že doba se mění. Ledy se lámou. Po staru už to nejde (nejen v porodnictví, ale v mnoha principech fungování naší společnosti) a nové si hledá cestu.

Děkuji Vám, Ivano, že jste z těch, kteří nám na novou cestu svítí. Věřím v dobrou budoucnost.

S láskou a vděčností, Marta P.