Paní Ivanu jsem nejdříve potkala prostřednictvím knihy Hovory s porodní bábou, která mě v těhotenství naplnila optimismem a zahřála na duši. Později jsme se s manželem přihlásili na předporodní kurzy, které paní Ivana pořádá v pražském A-centru. Musím přiznat, že její přímočarost a odpovědi bez servítků ve mně vyvolávaly respekt a trochu i obavy.

Když mi pak v den porodu ve dvě v noci praskla voda, zavolala jsem podle instrukcí do porodnice v Neratovicích, jestli tedy můžu přijet. Oni odpověděli, že mají stop stav a ať jedu jinam. Najednou mě zachvátila panika. Nechci rodit v pražských velkovýrobnách a i přesto, že bylo půl třetí ráno, zavolala jsem paní Ivaně na mobil. Sice ve mně byla malá dušička, ale nevěděla jsem, co jiného dělat. Paní Ivana na mě byla velice milá a poradila mi, ať tam zkusím jet i tak a že když tak ať pokračuji do Mělníka, tam je to prý také dobré. Uklidnila mě a poradila mi, co dál. Musím říct, že bez ní bych asi byla v koncích.

Nebudu popisovat, jak probíhal nemocniční porod s necitelnými lékaři. Jenom bych paní Ivaně ráda poděkovala touto cestou, že mi nabídla možnost se po návratu domů u nás zastavit, kdyby to byla potřeba. Nikdy jsem tuto možnost nevyužila, protože u nás bylo všecko v pořádku, ale i tak jsem byla moc ráda, že ji mám. Naplňovala mě klidem celé šestinedělí. Protože tak, jak je to v našem státě zařízeno, jsem zůstala naprosto bez jiné možnosti pomoci a vracet se k nerudným doktorům do porodnice jsem po zážitku z porodu opravdu nehodlala.

Ráda bych Vám, paní Ivano poděkovala za to, jak na lidi působíte a jak bojujete za nás, budoucí matky. Držím Vám pěsti.

Radka Raková