Je to téměř 23 od sametové revoluce. 23 let máme demokracii. Svobodu. Můžeme jet, kam chceme, myslet si, co chceme, vyslovit své názory.

23 let křehké demokracie, v naší zemi stále není jediný porodní dům, porodní asistentky nemohou vykonávat svou práci v souladu s českými zákony i mezinárodním právem, žena si fakticky nemůže vybrat místo k porodu, děti jsou stále po porodu rutinně odebírány matkám. Běžné osobní svobody jsou stále potlačovány.

Proč SE stále nic nezměnilo? Proč SE u nás oficiálně SMÍ rodit jen v porodnici? 40 let v myslích lidí napáchalo devastující škody. Většinová veřejnost stále patologii přijímá jako normu. SAMO SE ještě nikdy nic nevyřešilo a nevyřeší. ONO to tak nějak nevyhnije. Každý jednotlivec SÁM musí konat svým individuálním činem. Osobní svobody jdou ruku v ruce s osobní zodpovědností. Stát jsme my. Musíme stále znova a znova opakovat své požadavky politikům, tedy těm, které jsme si zvolili, že nás budou zastupovat. Připomínat jim, že zastupují demokratické principy a že chceme jen to, co je v souladu s demokracií a zákony. Myslet si můžou, co chtějí. Ale jsou placeni z našich daní, zvoleni námi.

Lékaři demonstrativně odešli z jednání pracovní skupiny při MZ pro změny v porodnictví. Přečetli stanovisko o tom, že oni žádné změny nepotřebují. Jim to tak vyhovuje. A demonstrativně odešli. ONI ty změny nepotřebují. Nikdo jiný nemá co chtít něco jiného. My vám určíme, co je pro vás nejlepší. MY to víme nejlíp. Ještě jsme v demokracii? MY jsme demokracie, my musíme CHTÍT a důrazně ŽÁDAT, ne jen pasivně čekat na změnu. Samo SE nic nezmění.

Není možné, aby nám stále říkali, abychom šli jinam, když se nám to, co nám nabízejí, nelíbí. Platíme je ze svých daní za naši práci.

Děkuji všem, kteří vymyslí, jak tuto situaci pomoci změnit. Pro nás, pro naše budoucí generace.

Děkuji všem, kteří se v tomto státě aktivně zasazují o změnu a nosí svou kůži veřejně na trh.

Děkuji porodním asistentkám Ivaně Königsmarkové a Marii Vnoučkové za osvětu v porodnictví a podporu ženám. Děkuji Adéle Hořejší, Markétě Pavlíkové a Radmile Dorazilové za jejich účast, práci a trpělivost ve skupině pro změny v porodnictví při MZ. Děkuji Michaele Mrowetz za neúnavnou práci při léčbě separačních a porodních traumat a za aktivní podporu raného kontaktu a matek, aby byly se svými dětmi. Děkuji Adéle Hořejší za její intervenci u Apolináře.

Děkuji vám všem, které/kteří píšete a posíláte příběhy pro Ivanu a které/kteří podporujete jiné ženy, také aby mohly být se svými dětmi, či jinak pomáháte ke změnám, děkuji všem otevřeným myslím.

ŠJ