S Ivanou jsem se setkala v roce 2007 na výcviku pro duly. Po zjištění, že jsem původní profesí porodní asistentka, mi Ivana položila jednoduchou otázku: “Proč se neosamostatníš?“ Odpověď byla také jednoduchá: “Protože se bojím“.

Měla jsem za sebou stovky odvedených porodů v porodnici a bála jsem se. Čeho? Celou dobu studia jsem poslouchala, že porod je jedna velká patologie… že zachraňujeme životy matek a dětí… že neseme obrovskou zodpovědnost… věděla jsem, co se kdy aplikuje, a sama jsem věřila tomu, že to tak je správně…byla jsem vedena k manipulaci rodiček, protože ony přece nemohou vědět, od toho tam je zdravotník, který rodí (respektive vede porod)…

Důvěru v to, že žena je schopna porodit mi sebrala nemocniční mašinérie.

Kurz pro duly byl pro mě v některých fázích velmi náročný. Byl protipólem, který ukazoval respekt k rodící ženě a jejím potřebám, přáním, její podporu…

Chci poděkovat VŠEM, kteří mi ukázali onen protipól, ať už to byli lidé, kteří mně profesně provázeli a podpořili, tak knize dr. Odenta Znovuzrozený porod, tak také knize Ivany Königsmarkové Hovory s porodní bábou a Ivaně samotné.

Do porodnic vstupuji s respektem a úctou k personálu, ale zejména s ochotou podpořit rodící (se) matku v její cestě a s velkou POKOROU K PORODU jako takovému.

Dagmar Hricová, České duly o.s.