Jsem přesvědčena, že já budu ta první a jediná ženská v dějinách, co svoje dítě skutečně neporodí, že se zřejmě ze mě vypaří, nebo tam snad zůstane napořád.

Jsem ve 43. týdnu a být nahlášená v nemocnici, už mám dávno malou u sebe „díky“ všemožným vyvolávačům. Povzbudivé věty od manžela už považuju vyloženě za provokaci, jak mě asi tak může utěšovat, vůbec tomu nerozumí, ani na internetu není nikdo, kdo by byl v podobné situaci. Telefony příbuzných už nezvedáme, po miliontý vysvětlovat, že pořád ještě „nic“ a až „to“ přijde, tak dáme určitě vědět. Když se přehupuju do 44. týdne, pomůže už jedině Ivana. Sice k ní docházím celé těhotenství na kontroly, ale teď už snad každý druhý den a jedině od ní jsem schopna racionálně přijímat informace. Pak se konečně začíná něco dít, volám Ivanu, přijíždí, a já si pak myslím, že už to nějak dopadne samo, když je se mnou u nás doma ona, že to určitě nějak zařídí… nicméně vše je jinak a jedeme s Ivanou do porodnice. Tam po úspěšném porodu jsem hned druhý den nucena Ivanu opět zavolat, nevím si rady, nutí mě tu k něčemu, co nechci, pak ještě pár kontrol po odchodu z porodnice u nás doma a nevíme o sobě něco přes rok.

Poté druhé těhotenství, o porodu doma jsem přesvědčena po zkušenostech z porodnice o milion procent víc než předtím. Opět po termínu, mírná nervozita, a u druhé dcery se Ivana z hlavního guru a rádce stává chytačkou našeho miminka.

Třetí dcera je něco mezi, prvních 39 týdnů je vždycky stejných, vše bez problémů, ke konci opět Ivana a hlavně nerodit v pondělí, to by nemohla… takže neděle večer. A už to začíná… jenže Ivana nezvedá telefon!!!! No nic, nouzové řešení, porodnice… trochu z toho znervózním, nemám moc ráda záložní scénáře, ale stejně nemám jinou šanci. Takže porod jakž takž, po něm volá Ivana, byla u jiného porodu, zřejmě je nás dost, co se bojíme rodit v pondělí, chápu… no a jako majitelka zkušenosti jak z porodnice, tak i z obýváku, po pár hodinách za kyselého výrazu doktorů z nemocnice spokojeně odcházím. A opět potřebuju ji, vypovídat se, všechno pořádně probrat, podrbat o doktorech, sestrách a tak vůbec, mezi řečí se zmíní, že ji čeká v nejbližších dnech soud kvůli porodu, co neskončil šťastně, ale nemá obavu, udělala vše tak, jak se má, tak snad to dobře dopadne…

Michaela Vavřinová