Když jsem psala příběh č.2 pro Ivanu nazvaný „Jana“, byla jsem přesvědčená, že je to můj poslední porodní příběh. Byla jsem moc ráda za své porodní zkušenosti i za to, že jsem si svůj „poslední“ třetí porod prožila právě s Ivanou.

Tento příběh, který píšu nyní, byl proto pro mě nečekaný.

Otěhotněla jsem počtvrté. S obavami jsem sledovala vývoj situace v porodnictví, nový zdravotnický zákon a z něj vyplývající potíže a zvažovala své možnosti – kde, s kým a jak porodit. Otázky kde (doma x porodnice) a jak (vaginálně x císařem) za mě nakonec „vyřešila“ komplikace umístění placenty, která mě vyřadila z kategorie nízkorizikových rodiček vhodných pro domácí porod. Problém (placenta praevia marginalis – částečně vcestná placenta) jsem konzultovala s gynekoložkou, s vybranou porodní asistentkou a s lékařem – porodníkem z pražské porodnice. Výsledkem bylo začít hledat vhodnou porodnici a domluvit plánovanou sekci.

Nejbližší porodnice, tj. pražské, nepřipadaly v úvahu, protože jsem si nezařídila včas registraci. Hledala jsem tedy přátelskou porodnici v okolí Prahy, kde by mi umožnili prožít porod podle mých představ sepsaných v porodním plánu. Na doporučení jsem oslovila porodní asistentku v Neratovicích a snažila se domluvit tam. Musela bych však přistoupit na hodně kompromisů a mnoho z toho, na čem mi záleží, ponechat náhodě. Tato nejistota mě velmi trápila, proto jsem se po poradě s přítelkyněmi rozhodla oslovit vzdálenou porodnici v Krnově, kde byli zdravotníci ochotní vyjít vstříc všem mým porodním přáním – zejména podpořit nepřetržitý kontakt s dítětem hned od okamžiku narození, vyhovět odložení nebo vynechání některých rutinních ošetřovatelských procedur, umožnit přítomnost manžela u operace a mít na nadstandardním pokoji spolu s námi ubytovanou dvouletou dceru. Po domluvě s vrchní sestrou a primářem krnovské porodnice jsem nabyla zase klidu a moc se mi ulevilo.

V domluveném termínu jsme s manželem, starší dcerkou a kamarádkou (domluvenou na hlídání starší dcery během operace a chvíli po ní) vyrazili do Krnova. Dostali jsme nadstandardní pokoj, prošla jsem příjmovým vyšetřením a byly mi vysvětleny další postupy. Vše probíhalo podle plánu. V den plánované operace si ráno kamarádka vyzvedla starší dcerku a já prošla přípravami k operaci. Pak jsem byla na lůžku v doprovodu manžela přivezena na operační sál, kde mi velmi příjemná a podporující anestezioložka zavedla spinální analgezii. Byla jsem připravena a zaplentována k operaci, ale s ohledem na to, abych mohla ještě během operace dostat své dítě do náruče – plenta byla připevněna až pod prsy, abych měla dost místa na prsou pro dceru. Přísavky všech přístrojů mi byly připevněny místo hrudníku na záda, ramena a na boky. Operace začala v 8:10, v 8:25 se narodila Dora. Hned po vybavení a přestřižení pupečníku byla položena na má prsa, kde ji neonatologická sestra otřela a přikryla červenou osuškou, doktorka zhodnotila Apgar (9,10,10) a poslechla stetoskopem. Mně sestra uvolnila obě ruce, abych dcerku mohla držet.

Byla v pořádku, zdravá, nádherná a celá od mázku. Nahrnuly se mi slzy štěstí do očí a užívala jsem si vlnu euforie a lásky. Přivítali jsme ji s manželem a já si ji užívala do konce operace, kdy se šmrdolila po mém hrudníku a byla úžasná. Zvedala a otáčela hlavičku, vystrkovala jazýček, olizovala si ručičky. Očička plná mázku zatím otevřít nedokázala. Bylo mi úplně jedno, co se v tu chvíli děje s mým tělem za plentou, moji pozornost měla jen má úžasná holčička. Po skončení operace si ji vzal do náručí na nahou hruď manžel, mě přehodili na pojízdnou postel a jeli jsme na pokoj, kde jsme pak pokračovali ve vzájemném seznamování. Dcerka poprvé rozlepila víčka od mázku a podívala se svýma nádhernýma moudrýma očima na mě. Byla jsem moc šťastná, bylo mi dobře, držela jsem ji v náručí a nikdo nás nerušil.

Asi po 45 minutách po porodu se s mojí pomocí poprvé přisála k prsu. Sestra z neonatologie nás chodila kontrolovat na pokoj, domluvily jsme se na nasazení identifikačního pásku na ručičku a ústním podání vitamínu K, vážení a další ošetření jsme nechaly na později. Odpoledne přivedla kamarádka starší dcerku, tak se holky přivítaly. Užívali jsme si euforii, rozeslali smsky známým, fotografie prarodičům a starším bráškům naší malé Dorinky.

Ošetřování probíhalo vždy za přítomnosti některého z rodičů – většinou manžela – a v jeho náručí. Další dny mi už bylo tak dobře, že manžel mohl trávit se starší dcerkou víc času na místním koupališti a já si v klidu užívala naši nejmenší na pokoji. V sobotu, tj. třetí den po porodu, jsme byli propuštěni domů.

I přes počáteční potíže, strachy a komplikace byl pro mě tento porod nádherným zážitkem a věřím, že i pro mou dceru byl příchod na svět citlivý a plný lásky.

Děkuji mým přítelkyním za podporu po celou dobu těhotenství, děkuji zdravotníkům v krnovské porodnici, že to u nich jde a funguje takto skvěle, a moc děkuji Vám, Ivano, za vřelou lidskou podporu, kterou jste mi dala i tentokrát, přestože jsem nemohla rodit s Vaší asistencí. Děkuji za to, co děláte, a doufám, že moje dcery budou mít cestu k porodním asistentkám, jako jste Vy, volnou, a budou si moci svobodně vybrat kde a s kým chtějí prožít tyto vzácné okamžiky.

S láskou a úctou
Jana Mrákotová s rodinou