Ženy rodící doma jsou přeci hazardérky. Bezpečí = přítomnost lékaře. Proč jsem si to ještě před rokem a půl myslela? Nevím, ale chybami se člověk učí.

Ivanu neznám a do Prahy to mám sakra daleko. Před otěhotněním a ani moc po něm jsem se o porod nezajímala. Na předporodní kurz chtěl jet manžel, mě 5-denní výprava do tajů porodních s dalšími 9 páry v očekávání spíš odrazovala. Co když tam budou všechny radikálky, co chtějí rodit doma a kojit nejméně 5 let? A vůbec, proč bych vlastně musela na nějaký kurz, spousta informaci je na internetu, dítě se nějak narodí, vždyť to zvládly už generace žen přede mnou a navíc tam budou ti lékaři, co odrodili stovky dětí. Budu přeci ve velké baby&mother-friendly porodnici.

Manžel si nakonec prosadil svou a odjeli jsme na předporodní kurz PŠL. Bylo to super. Člověk získal základní povědomí o tom, proč a jak by se mělo dít, od dvou milých porodních asistentek s dlouholetou praxí. Pánové si vyzkoušeli, že s velkým břichem to není jednoduché. A já začínala pomalu získávat obrysy představy, jak by měl můj porod vypadat. Problém samozřejmě nastal při střetu mé představy s nemocniční realitou. I když jsem věděla, že takhle to nechci, většinou jsem byla poslušná pacientka, a když už jsem se zmohla na odpor, přišla mě zpacifikovat moje gynekoložka s tím, že už takhle to špatně snáším, tak proč se teda bráním jejich pomoci. Na další odpor už jsem neměla sílu.

Dcera se narodila zdravá, ani císař to kupodivu nebyl. Ale jinak jsem podstoupila kdeco z toho, co naše výborná porodní péče nabízí. Všechna preventivní opatření, kdyby náhodou, kanyla v ruce celý den, ksakru proč?

Začala jsem se zajímat, už chápu. Překročila jsem svůj Rubikon a teď se dívám z druhého břehu a vím, že chci, aby to podruhé bylo jinak, že nejsem spokojená. Proč by u nás nemohlo fungovat to, co funguje jinde? Proč by si žena nemohla svobodně zvolit, jestli věří víc lékaři s přístrojem a skalpelem po ruce nebo porodní asistentce, která ví, jak jí pomoci i bez mluvení? Chci svou porodní asistentku. Chci svůj porodní dům. Slovensko má nakročeno dobrým směrem, a pokud náš stát brzy nevykročí za ním, nezbyde mi nic jiného, než se stát pašerákem.

BS