Je zvláštní, co pojem “normální porod” znamená u nás v České republice a o pár set kilometrů dál už je to zase úplně jinak.  Žiji už sedmým rokem v Nizozemí a mám dvě děti. Obě jsem tu porodila tím zde méně praktikovaným způsobem, a to v porodnici. Tady se totiž většinou rodí doma a porodnice je až na druhém místě. Porodní klinika, ve které jsem rodila, byla moc příjemné místo nedaleko nemocnice. Do nemocnice bych v případě komplikací byla odvezena, ale moje porody proběhly díky Bohu normálně.

Mám moc hezké vzpomínky na místnost, v které jsem rodila. Byla velice útulná s obrovskou vanou, některé maminky preferují rodit do vody, jak jsem se doslechla. Moje porodní asistentka byla mojí doktorkou během celého těhotenství a znala se i s mým manželem, což také navodilo dobrou atmosféru.  Po porodu jsme se já a miminko přemístili na pokoj, který byl pěkně zařízen, s vlastní sprchou i záchodem.  Děťátko jsem měla hned vedle sebe v malé průhledné postýlce, která se dala různě natáčet, tak aby bylo novorozeně co nejblíž.  Doteď si pamatuji ten pocit klidu a štěstí při pohledu z okna. “Uff mám to za sebou, můj zázrak je na světě!”

Myslím, že každá budoucí matka by měla mít právo na výběr a stát by ji měl podpořit. Já jsem se necítila na porod doma, a tak jsem se rozhodla pro tu druhou možnost.  A tak si říkam, proč to tak nemůže být o pár set kilometrů dál…

Milá Ivano, modlím se a věřím, že Váš neobyčejný životní příběh a všechny příběhy napsané na těchto stránkách zavanou nový vítr do naší krásné vlasti a lidé nejen pochopí, že je čas na změnu v porodnictví, ale vyžádají si ji. Však všichni jsme se někde narodili a každá člověk by byl rád, kdyby věděl, že ty první ruce, které se ho v životě dotkly, byly ruce laskavé a požehnané a že byl na svět přiveden s láskou a radostí. Všem v České republice přeji, aby změna přišla co nejrychleji. Už teď je pozdě, protože jestli něco nepočká, tak jsou to příchody na svět.

Lucie Orji