Příběhy pro Ivanu považuji za úžasný nápad. Nejdřív jsem je jen zpovzdálí sledovala, ale pak jsem se do nich pořádně začetla a bylo mi jasné, že taková věc zaslouží pomoc nás všech. Podělila jsem se o svou zkušenost (příběh 355), a oslovila kamarádky s dětmi. Taky o celé situaci vyprávím kamarádkám v zahraničí, některé nechápou (hlavně ty tady v Holandsku :-)), některé mají podobné zážitky nemocniční i domácí. A tak mě inspiroval nápad oslovit některé, zda by svým vyprávěním nechtěly doplnit mozaiku a pomoct uchovat kontinuitu Příběhů. Zalovila jsem na francouzských stránkách a fórech o domácích porodech a brzy přišly první ohlasy. Získala jsem souhlas tří matek, které uveřejnily rozhovor o svých domácích porodech na stránce magazínu Top Santé. Jedna z nich dokonce oslovila své další kamarádky, takže už se mi sešlo několik příběhů. Většina jich přišla 8.3., jaký krásný dárek ke dni žen 🙂 Byla jsem opravdu dojatá z reakcí od žen, které vlastně vůbec neznám, jak nadšeně a se zájmem chtějí podpořit tento projekt, rády budou sledovat, jak se u nás situace vyvíjí, a drží nám palce.

Marie Fareh

Děkujeme Marii za získání a překlad příběhu a zde je pokračování příběhů z Francie:

31. ledna 2013 přišla jedna matka ve Francii o své nenarozené dítě, když ji kvůli nedostatečné kapacitě míst nepřijali v porodnici Port-Royal. Tento případ znovu otevřel debatu o restrukturalizaci porodnic. Porodnice typu I, II nebo III, některé matky místo jedné ze tří variant raději zvolí porod doma. Tři z nich se rozhodly podělit o svou zkušenost.

Příběh Bernadette, 51 let, 2 děti, Francie

1) Proč jste si vybrala porod doma?
Když jsem byla těhotná se svou první dcerou, první myšlenka na porod byla „epidurál-porodnice“. Jenže mé kamarádky mě rychle připravily o iluze: půjdou na mě s velkou jehlou, kterou zapíchnou do zad, blízko páteře. Tak jsem hledala další možnosti, jak porodit, a narazila jsem na knihkupectví-kavárnu, organizující setkání rodičů, kteří se rozhodli pro domácí porod. A to mě přesvědčilo.

2) Jak všechno proběhlo?
První porod proběhl hladce. Doprovázela mě má porodní asistentka, můj manžel a ke konci lékař, který přišel vyjmout placentu. Hned, jak se Shabnam narodila, mi ji porodní bába položila na břicho a potom přiložila k prsu. Pamatuju si, že jsem měla pocit, jako by se malá k prsu sama snažila přilézt. Přisála se, počurala mě, pak sála dál, vykakala se a pokračovala v sání. Porodní bába mě očistila a konstatovala, že evidentně vše funguje, jak má.

Druhý porod byl barvitější. Má porodní bába si nebyla jistá, jestli se stihne vrátit včas z dovolené. Když jsem cítila první kontrakce, snažila jsem se tedy krátit čas uklízením, pak jsem si dala čaj a nakonec sprchu. Potom kontrakce zesílily, ale zase polevily s příchodem našeho lékaře. A protože jsem měla hlad, dali jsme si všichni kuskus. Hodně jsme povídali, ale pozorovala jsem, že lékař je unavený, stejně jako můj manžel. Tak se natáhli na matrace a za chvíli pochrupovali… když se porod rozběhl, snažila jsem se je vzbudit, ale marně. Nakonec se dcera narodila uprostřed noci a lékař pak v klidu odešel domů.

3) Vidíte nějaké nevýhody?
U druhé dcery narozené v noci jsem už v poledne následujícího dne vařila, tak jsem se cítila ve formě. Tak nevýhoda možná byla, že jsem si víc neodpočala a hned se vrátila do běžného rytmu, takže přece jen hrozilo, že budu za pár dní  vyčerpaná. Ale to se dá dobře vyřešit vzájemnou pomocí, dulou…

4) Změnilo se pro vás něco domácím porodem?
Rodit doma pro mě bylo prostě logickým vyústěním toho, dělat věci, jak je cítím, a nenechat si je vnutit. Když to hodnotím zpětně, myslím, že to taky ovlivnilo můj přístup k mateřství: dlouhé kojení (každé dítě 4 roky), nošení, společné spaní… ale v tu chvíli jsem si to ještě neuvědomovala.

Rozhovor byl publikován v magazínu Top Santé 5. února 2013 na adrese:
http://www.topsante.com/ma-vie-de-maman/etre-enceinte/Temoignages-J-ai-accouche-chez-moi/Accouchement-a-domicile-temoignage-de-Bernadette
Autorka souhlasila s českým překladem a uveřejněním na stránce Příběhy pro Ivanu.