Už od začátku tohoto projektu jsem si v hlavě připravovala svůj příběh pro Ivanu. Zažily jsme toho spolu tolik, že jsem nevěděla kde začít. S Ivaninou staří dcerou jsme totiž chodily do jedné třídy. První setkání proběhlo, když mi bylo asi 11 let. Takže ji znám od dětství. Začalo to víkendy na jejích chalupě a tajné noční útěky. Přes první zkušenosti s alkohol a její komenty, špatné známky ve škole, všechny rodinné akce, dovolené u moře, omluvenky které nám psala, když jsme chodily na konference o porodech, přes telefonické dotazy: “ zapomněla jsem si vzít prášek“, až po půjčování peněz, když bylo nejhůř 🙂 Taky jsme spolu psaly moji diplomovou práci, o porodech v před nemocniční péči a zapíjely dobrou známku. Prožitky i toho těžkého, jako úmrtí v rodinách. Zavolání, Ivanko jsem těhotná a dlouhé debaty, i kdy už jsem byla samozřejmě, víc než nasáklá informacemi. Stejně ale volání z porodnice a konzultace v šestinedělí. Když měla přijet v březnu, za námi na hory, těšila jsem se, že uvidím ji i celou rodinu. Je pro mne moc důležitým člověkem v životě. Její síla je nepopsatelná. Tolik ji mám ráda, že to nejde vtisknout do klávesnice. Po tom celém co jsem sem napsala se asi nikdo nebude divit, že pláču když jsem se dnes dozvěděla že je nemocná.

Ivano, jsem s Tebou. Mám Tě moc ráda.

S láskou a modlitbou
Markéta Hodrmentová+Michal+Mariana