Náš příběh začal před devíti lety, když téměř současně s otěhotněním mně nečekaně, ale velmi jasně, došlo, že nadcházející porod bych nechtěla prožít v nemocnici na sále, ze kterého jsem měla již zážitků dostatek díky osmi operacím. Lékařů si vážím, protože mi hodně pomohli a častokrát jsou to oni, kdo nám opravdu dávají v životě další šanci. Kolik by nás už po světě nechodilo vůbec nebo se belhalo životem ve stavu velmi neutěšeném, nebýt lékařů. Někteří lidé se nepoučí, ale mnoho jistě svou šanci uchopí a práce lékařů mu dá šanci udělat změny ve svém životě a k nemoci se již nevrátit. I při mém vývoji sehráli lékaři významnou roli. S jejich pomocí jsem se dokázala posunout k vědomějšímu způsobu života, ve kterém jsem již byla schopná poslouchat svůj vnitřní hlas i intuici a dělat potřebné změny rychleji než způsobí vážné nemoci.

Těhotenství jsem ale jako nemoc a situaci, ve které bych potřebovala lékařskou péči, vůbec nevnímala. Začala jsem tedy pátrat po možnostech a došla k rozhodnutí, že bych nejraději porodila doma. Samozřejmě s pokorou a vědomím, že situaci zvládnout nemusím a lékaře budeme potřebovat. Našla jsem kontakt na Ivanu, která ženy těhotenstvím a porodem doma provázela a po první návštěvě u ní, mi bylo jasné, že jsme svou cestu našli. Pak už to bylo snadné. Absolvovali jsme s manželem předporodní kurz s Ivanou, kde jsme oba získali mnoho informaci a potřebné sebevědomí. Naše jistota musela působit i na okolí, protože jsme nijak neskrývali naše plány, a přesto jsme nečelili snahám o změnu našeho názoru, či apelům na naši nezodpovědnost.

Začaly prázdniny a termín porodu byl tu. Všechno probíhalo dobře a my jsme se nemohli dočkat, až už konečně miminko uvidíme. Ujasnila jsem si s Ivanou, kdy má volno, abychom si mohli s miminkem vybrat vhodný den. Říkala jsem miminku, že by bylo dobré zvolit spíš den než noc a raději víkend, kdy je klid. Vojtěch se narodil v pátek v podvečer přesně tak, jak jsme si to přáli. Vyklouzl do teplé vody ve vaně do dlaní klidné a důvěryhodné Ivany. Nečekaly nás žádné komplikace. Ani při těhotenství, ani při porodu, ani po něm. Všechno proběhlo přirozeně, tak jak by nový život na svět ideálně přicházet měl. Měli jsme velikou radost. Tento mezní moment v životě se nám všem podařilo prožít podle našich přání a představ a přineslo nám to obrovské pocity štěstí.

Za dva roky jsme očekávali narození druhého miminka a k naší velké radosti všechno probíhalo stejně dobře a navíc s větším klidem rodičů posílených o nabité zkušenosti. Jen plánování momentu porodu se trochu zkomplikovalo tím, že jsme bydleli v rodinném domě, v němž jsme v přízemí udělali sídlo firmy, takže během pracovního týdne byl dům plný lidí. Zbýval tedy opět klidný víkend a navíc tu byl dvouletý Vojtěch a já jsem si při porodu moc přála klid pro sebe a miminko. Zvládli jsme to opět všichni výborně. Vojtu jsem dala v sobotu odpoledne spát do kočárku na zahradu, přijela Ivana a za půl hodiny vyklouzl do vody Vincent. Když se Vojta probudil, mohl se už rovnou přitulit do postele i k malému bratříčkovi. Byli jsme velmi věční, že i druhý porod a vše s ním spojené bylo krásné, klidné a harmonické. Nic nenarušilo tyto důležité okamžiky. Děkujeme Ivaně, že nám svou podporou, zkušenostmi a láskou dopřála prožít narození našich dětí tak, jsme si to vysnili. S prvním otěhotněním jsme se rozhodli pro cestu vědomého rodičovství a k intenzivní práci na sama sobě a Ivana nám byla pomocníkem a průvodcem, jehož vedení nám dalo možnost tuto cestu začít nádherně.

S láskou a díky
Vendula, Mirek, Vojtěch a Vincent