Naše první slůně jsem porodila v domácím prostředí v Praze v bytě svého nejlepšího kamaráda s manželem, porodní asistentkou a dulou.

Byla to tedy hurá akce, protože jsem vše měla vymyšleno tak, že se kolem 19.9. přesunu do Prahy, kde jsem měla zajištěný byt bratra dulí kolegyně, tedy cca 3 týdny před plánovaným termínem, ale malý se ohlásil v 37. týdnu ve středu 12.9. odtokem plodové vody v 18 hodin, a pak už to frčelo!

Protože se nic zásadního nedělo, sedla jsem si do vany s levandulovým olejem a začala jsem telefonovat. Nejprve své porodní asistentce, která doporučila přejezd, rozhodnu-li se rodit v Praze, pak své dule, ta byla ochotna dojet za mnou na Moravu, kdybych si nakonec zvolila porodnici, poté porodní asistentce z vybrané porodnice, abych zmapovala situaci tam, a nakonec své švagrové. Té jsem se nesměle zeptala, co balí do porodnice:-), na což reagovala otázkou, zda už rodím 🙂

Bylo mi fajn, celý den jsem proplavala u rodičů v bazéně, snědla jsem svíčkovou a 8 knedlíků a ještě jsem odpoledne odučila soukromou lekci angličtiny, takže jsem ještě poslala v lijáku manžela na kole pro hroznový cukr a jednorázové plenky pro novorozeňata a jala jsem se přemlovat po telefonu bráchu, aby mě odvezl. No, chvíli to trvalo, silnou motivací bylo, že pokud začnu rodit, voláme záchranku a jedu do první porodnice po cestě, ale brácha mě s kamarádem nakonec vezl.

Lilo, my frčeli 160 km/h, takže jsme vyjeli ve 22 a byli tam v 01:30. Kluci se jen vytočili ve dveřích bytu mého nejlepšího kamaráda, kde jsem plánovala pouze přespat a ráno se přesunout do „porodního bytu“, že s tím vším víc nechtějí nic mít. S porodní asistentkou jsem byla domluvena, že se v 8 přijde podívat, jaká je situace.

Chlapy (manžela a kamaráda) jsem poslala spát, já že si taky odpočinu, ale začalo mě bolet v podbřišku a bedra, ale pořád mi přišlo, že to nejsou kontrakce, takže jsem si vlezla do vany a prozpěvovala jsem si. Jenže pak se najednou všechno zrychlilo, kamarád se probral a navrhl volat PA a dulu. O přejezdu se nezmínil, neboť už si tušil. Tak jo, PA jsem ještě zvládla já, ale dulu už vytáčel kamrád…No, pak jsem malého hodinu prosila, ať ještě vydrží, než holky dojedou…Manžel mi masíroval bedra a já klečela u postele, kontrakce po 2 minutách. Cítila jsem, jak slůně tlačí na konečník a hráz. Poslední čtvrt hodiny jsem vždy mohla nahmátnout temínko, stáhla jsem všechno a držela.

Dula dorazila první a podržela mi na 3 kontrakce boky, zatímco jsem pořád posílala muže k výtahu, a jakmile vlezla do dveří PA, slůně se na jednu kontrakci narodilo! Bylo 5:38. Jen tak zakvíknul, znělo to jako: „Konečně, mámo!“ Dostala jsem ho pod nohama do rukou a zjistila, že je to kluk! Pak už jsem ho měla stále na sobě, táta, ještě trochu uslzený, ležel s námi, holky i kamarád se o nás starali, placenta vyšla krásně na 5 stahů, žádné porodní poranění, jen odřené koleno 🙂 Pyšný tatínek stříhal po dotepání pupečník, malý klidný, hodně spinkal, úplně v pořádku…

PA chodila každý den na kontrolu, dula taky, třeba s polívkou. V pátek jsme zvládli pediatra kvůli odběrům z patičky, v pondělí jsme vyřídili RL a mí rodiče nás přijeli vyzvednout autem.

Porod podle mých představ, klidně si to zopakuji…a v letos v pátek 13. slaví Damian jeden rok.

Ivaně držíme palce a přáli bychom si, aby se naše druhé miminko již oficiálně mohlo stýkat po celé těhotenství s jednou milou osobou, která ho následně přivítá na světě a bude se o jeho maminku starat i po porodu.

Náš malý krotitel má co dělat, aby ukočíroval rodiče z jiných světů, světadílů, někdy máme pocit, že i z jiných galaxií, ale zatím si vede na výbornou…děláme ten svět trochu barevnější a to doslova…

Slunce nejen v uších,
Bára a sloni (maminka z Lašsko-Valašského pomezí, tatínek ze Zambie a malé slůně)