Zde přikládám pár řádků o tom, co přispělo k mému tak krásnému porodu a radostnému mateřství:

Na porod jsem se připravovala několik let a velmi intenzivně.
Rozčilovalo mě, že těhotenství a porod bývají prezentovány tak negativně: nevolnost, rizika, bolest, nevyspání… Tak jsem hledala a zjišťovala, jak to všechno vlastně je či může a má být, ptala se a přemýšlela.

Jsem křesťan a věřím, že Bůh vše dokonale vymyslel. Ale i křesťané mívají o porodu často dost negativní představy a i nevěřící znají biblické verše o bolestech v těhotenství a při porodu. Jde ale o špatný překlad. V původním hebrejském znění je zmiňována spíše námaha a porodní práce. To mi velmi pomohlo změnit své nazírání na porod jako na krvavou bolestivou záležitost.

Pak jsem se ptala, co je nejdůležitější ke krásnému a co nejbezpečnějšímu porodu a snažila se podle toho zařídit – bohužel se mi nedařilo najít vhodné podmínky v České republice, a tak jsme se s manželem odstěhovali do Velké Británie, kde šlo vše hladce, zdarma, legálně a přesně tak, jak jsme si přáli.

K bezbolestnému a bezpečnému porodu je taky dost potřeba reagovat na signály svého těla: Čokoláda a voda mi dodaly neuvěřitelnou sílu v pravý čas. Kdybych si měla při porodu např. lehnout na záda, vnímala bych to stejně, jako kdybych se pokoušela zadržet dech při zdolávání prudkého kopce na kole. Někomu leh na zádech možná nevadí, já měla pocit, že to je poloha, která by mě i dítě ohrozila. Pak bylo klíčové cítit se svobodně a nestydět se projevovat tak, jak si tělo žádá. Když jsem při porodu před sebou začala boxovat a do toho různě skandovala či zpívala, vypadalo to možná směšně a trapně, ale bez toho by ten průběh nebyl tak skvělý. Podpora někoho, před kým se nebudete ostýchat a kdo vás podpoří, je naprosto rozhodující.

V mém hledání a rozvažování, jak k porodu přistupovat, mi trochu pomohly i oficiální statistiky a knihy či články vykazující výsledky některých, údajně bezpečných a žádoucích (v reálu ale někdy velmi nežádoucích a dokonce non lege artis) lékařských praktik, abych co nejvíce eliminovala hrozící důsledky těchto zásahů na pozdější kvalitu života dítěte (a i toho mého a tím pádem celé rodiny).
Také znám svoji povahu – v tak intimním životním momentě bych nedokázala přirozeně rodit, pokud bych byla někým příliš sledována a rušena.
Možná, že bych bez dostatečné intimity nedokázala porodit vůbec a vše by pak muselo být v režii lékařů. Vděčila bych jim za jejich záchranu, ale těžko bych se vyrovnávala s tím, že se některým rizikům dalo předejít a nebylo by pak třeba zachraňování.
Dalším bodem, který jsem začala brát vážně, je porodní trauma.
Pro matku i dítě může mít fatální následky. Já své porodní trauma z vlastního narození mohla odhalit a vyrovnat se s ním. To byl důležitý životní bod před mým prvním porodem. Moc děkuji milé paní psycholožce Johance Kubaňové, která mi pomohla, byť jen skrze emailovou komunikaci.
I díky její podpoře jsem se připravila na porod, který nejen, že nebyl traumatem pro mě ani naše dítě, ale naopak nádherným zážitkem, ke kterému se budu vždy ráda vracet a čerpat z něj životní sílu.
Za sdílení zkušenosti, že porod opravdu bolet nemusí a může být dokonce příjemný, děkuji paní Lucii Groverové, která na tohle téma, spolu se svým manželem, napsala celou knihu a moc díky i dalším ženám, které svou osobní zkušeností boří zažité stereotypní představy o porodech.
Kniha Hovory s porodní bábou tvoří základ mojí knihovny. Byla jedním z prvních impulzů, které nastartovaly mé hledání. Ivano, MOC Vám děkuji za Vaši práci!

Moc mě potěšilo, že navzdory neutěšené situaci v českém porodnictví (skvělé, že poslední dny to vypadá, že se blýská na lepší časy :-)) existují ochotní odborníci jako je Ivana.
Moc si přeji, abych si příště mohla volit skutečně svobodně, kde přivést další miminko na svět a pokud se rozhodnu pro Českou republiku, abych svou žádostí o podporu při porodu nestavěla nějakou porodní asistentku mimo zákon a nebyla stresovaná z přístupu zdravotníků, že hazarduji apod.

Ala, Standa a Gabriel Jan