Jsem v naději. Je to nedávno, co jsem našla na těhotenském testu pozitivní výsledek. Neplánovaný pozitivní výsledek, o to více intenzivní prožitek 🙂 A tak čekám, jestli se dárek, který jsem dostala, u mě zabydlí a dotáhneme to spolu až do konce. Nicméně, přemýšlet mě to nutí a je mi smutno, když si nalévám čistého vína ohledně mého místa porodu.

Jedna z prvních myšlenek, která mě napadla, byla totiž: Jejda, a kde budu rodit?

V porodnici nechci být. Nevnímám toto místo pro sebe a mé dítě jako bezpečné. Po mých předchozích zkušenostech a i zkušenostech s doprovody žen k jejich porodům jsem si jistá, že vyhnout se nevyžádaným intervencím, porodit v tichu a klidu, mít své dítě neustále u sebe, je nemožné. Rodit v porodním domě také nemohu, protože u nás nefungují. S porodní asistentkou doma také ne, protože jsou za pomoc rodící ženě mimo zdravotnické zařízení státem sankciovány. A o tom přivést si svou porodní asistentku do porodnice si můžu nechat jen zdát, protože to prostě takto u nás nefunguje. Rodit doma bez odborné pomoci asi nechci…

A tak, jak si držím naději pro své těhotenství, si držím naději i pro svůj bezpečný a citlivě podporovaný porod. Držím naději pro porodní asistentky, které nemohou vykonávat své povolání a děkuji za jejich neúnavný boj s českými zákony a zákonodárci. Děkuji ženám, které věnují svůj čas, energii a činy podpoře matek a dětí, porodních asistentek a návratu kompetencím matkám, rodinám.

20. 1. 2014

Anna Procházková