Když jsem otěhotněla, rozhodovala jsem se, jakou péči chci v těhotenství. Přemýšlela jsem o možnosti řešit těhotenství pouze s porodní asistentkou, ale nakonec jsem se rozhodla najít si i lékaře (respektive lékařku). Porodní asistentku jsem si vybrala přes Unipu a internetové stránky asistentek. Lékařku – vědomě jsem chtěla ženu – jsem také vybírala pomocí internetu. Následně jsem se vždy ptala, zda je možné přijít na seznamovací schůzku. Kdybychom si s lékařkou „nesedly“ hledala bych dál.

S paní doktorkou, kterou jsem nakonec vybrala, mám velmi příjemnou zkušenost. První návštěvu jsem absolvovala cca ve 12. týdnu, v této chvíli také proběhlo první ze dvou vnitřních vyšetření, která mě v této ordinaci v průběhu těhotenství čekala (druhé jsem absolvovala na konci při odběrech na streptokoka). To velmi oceňuji, protože od některých kamarádek jsem slyšela, že nepříjemné vnitřní vyšetření u jejich gynekologa probíhala při každé návštěvě poradny. Ocenila jsem příjemné a intimní prostředí (namátkou i možnost při vyšetření zavřít dveře mezi částí „vyšetřovací“ a částí, kde sedí sestřička). Přístup paní doktorky je partnerský – nikoliv autoritativní, jak bývá u náš často zvykem (odnesla jsem si již dvě nepříjemné zkušenosti z dřívějška, oba lékaře jsem vyměnila). Nikdy mi paní doktorka nic nenutila, vždy doporučovala. Poradna spočívala v kontrole bílkovin v moči, měření tlaku, případném ultrazvuku a popovídání o tom, jak se cítím. Musím říci, že toto popovídání je v naší předporodní péči ta nejproblematičtější záležitost. V rukou lékaře je totiž z titulu povahy jeho povolání zaměřeno na vyhledávání problémů v těhotenství. Jako poprvé těhotná jsem měla v hlavě spoustu otázek typu „je to normální když…“. Ale měla jsem pocit, že paní doktorka spíš místo uklidnění „ano je to normální“ zjišťuje úroveň „problému“ a nabízí případná další vyšetření na odborných pracovištích u jiných lékařů, která vyloučí „že se něco stane“. Rozumím, má to v popisu práce. Ale raději jsem se pak už neptala….. nechtěla jsem se stát pacientem.

K soukromé porodní asistentce jsem se chodila uklidnit a skutečně si popovídat o těhotenství. Věděla jsem, že mám zaplacenou hodinu času, také proběhlo měření tlaku a kontrola bílkovin, ale po zbytek doby jsme si prostě povídaly. Jak se cítím, že je to normální, co mě čeká dál. Od paní asistentky jsem dostala všechny informace o těhotenství a následně i porodu, které jsem chtěla. Velmi oceňuji i dvouhodinovku před porodem, která byla speciálně pro mého partnera na téma otec u porodu. Myslím, že i jeho velmi uklidnila a dala mu všechny potřebné informace.

Pro srovnání nabízím jednu ze situací, která nastala. Mám klasický „syndrom bílého pláště“. Když vidím přístroj na měření tlaku, tak slyším, jak se mi rozbuší srdce a už vidím, do jakých výšin mi tlak vyběhne. Proto jsem měla už od začátku těhotenství v průkazce zaznamenané vysoké hodnoty tlaku. Po třetím naměření mě paní doktorka poslala na interní vyšetření k Apolináři (průběh vyšetření na tomto pracovišti je na zvláštní kapitolu). Výsledkem bylo, že mi zde na interně po jednom změření (!) naordinovali prášky na snížení tlaku a odeslali mě, ať se měřím doma, s poučením o velkém riziku preeklampsie. Nechtěla jsem se dostat do kolonky rizikově těhotná zobající chemii. Doma jsem měla tlak v pořádku. Prášky jsem se proto rozhodla neužívat (a na internu k Apolináři již nikdy nevkročit). Tento problém jsem řešila i s porodní asistentkou. I paní asistentka mi vysvětlovala, že je lepší tuto situaci řešit i s internistou (toto bych chtěla zdůraznit, současně vytvářený mediální obraz dělá z porodních asistentek šílené ženy, které bojují proti doktorům za každé situace a na všech frontách). Proto jsem si sama našla lepšího internistu než u Apolináře, podstoupila vyšetření a odešla s tím, že je vše v pořádku. Za nejdůležitější ale považuji, že jsem si od porodní asistentky odnesla rady co mohu udělat pro to, abych měla tlak v pořádku, které mi žádný lékař nedal. Od jednoduchého receptu na uklidnění (meduňka), přes úpravu jídelníčku, až po akupunkturu. Nevím, co pomohlo, možná meduňka, možná i sama skutečnost, že nemusím jen polykat prášky a čekat co to v mém těle a s miminkem udělá, ale mohu nějakým přírodním způsobem sama situaci ovlivnit, ale můj tlak se vrátil do normálu i v ordinaci lékařky.

Když si to pro sebe shrnu, i když paní doktorka je moc příjemná, důležitější pro moje zdravé těhotenství a porod byl čas strávený s paní porodní asistentkou. Bohužel, pojišťovna hradí „poradnu- neporadnu“ u lékaře, nikoliv péči porodních asistentek. Proto děkuji všem, kteří se snaží péči porodních asistentek v těhotenství prosadit jako legální alternativu k péči gynekologa. Doufám, že až se rozhodneme pořídit našemu synkovi sourozence, bude již možné celé těhotenství prožít jen v péči porodní asistentky a tato služba bude hrazená pojišťovnou.

Klára Kučerová