Po krásném porodu v Hořovicích jsem se v 7 hodin ráno ocitla na oddělení šestinedělí, na dvoulůžkovém pokoji. Tady jsme si se synkem užili čtyři dny. Je hodně toho, co se o tomto pobytu dá napsat.

Ano, není to komfort. Pokoj byl tak malý, že jsme se tam skoro nevešli. Chybí místo, kam může přijít návštěva (na pokoji to nejde ani při velké fantazii, bylo by to tělo na tělo), jedna sedačka na oddělení nestačí, na chodbě se „nesmí“. A to můžu mluvit o štěstí, že jsem se neocitla místo na šestinedělí na oddělení gynekologie bez syna jako další 4 ženy v době mého pobytu. Ale chápu a omlouvám. Tato porodnice se díky svému přístupu k porodům těší velkému zájmu rodiček a kapacita není dostačující. Vzhledem k velkému stavebnímu ruchu je vidět, že tento problém již porodnice řeší.

Ano, a jako všechno v životě – je to o lidech. Záleží na tom, na koho zrovna natrefíte. Za čtyři dny jsem se setkala se spoustou příjemných lidí, ale i s pár lidmi, s nimiž bych si setkání pro příště odpustila. Musela jsem se hodně obrnit trpělivostí, abych zachovala klid v situacích, kdy mi dětská sestra vynadala za nezavřené dveře od pokoje (!), zavinovačku odloženou na posteli (ts ts ts, my tedy nemyslíme na hygienu maminko (!!)), nebo když jsem volala sestru pro kolegyni z pokoje a bylo mi řečeno, že si o to musí říct kolegyně sama a dokud to neudělá, tak sestra nepřijde (!!!). Tyto situace se mi sice dařilo zvládat s úsměvem a klidem, ale myslím, že jen proto, že syn prospíval a vše bylo v naprostém pořádku. Myslím, že kdybych měla sebemenší problém, tak se při takovémto chování personálu v poporodním hormonálním koktejlu rovnou sesypu. Za vrchol považuji to, že mé kolegyni z pokoje odmítla dětská sestra pomoci s kojením se slovy, „je to Vaše druhé, tak to máte znát“. Ale chápu. I lékařský personál jsou „jen lidé“, mají svoje problémy a to se v několika případech projevilo na jejich chování. Ovšem neomlouvám! Tak jako by neomluvil podobné chování můj nadřízený v bance.

Co je však největší problém oddělení šestinedělí, který volá po změně je celkový systém, který tu panuje. Absolutní stres vyvolaný kolotočem vizit, příprav na vizity, různých vyšetření a jiných povinností, které v průběhu dne absolvujete. Každý měl klíče, do našeho pokoje vstupovalo spoustu různých lidí bez zaklepání, uklízečky, sanitářky se snídaní, doplňovači plínek, dětských oblečků, nočních košilek (není nad specializaci), sestry na přípravu vizity, snad jen lékaři vstupovali po zaklepání. V jednu chvíli rozrazí ženská sestra dveře a zakřičí, připravte se na vizitu, nikdo nikam nechodit. O dvě minuty později přiběhne dětská sestra zakřičí okamžitě svlečte dítě, je kontrola kyčlí. A na chodbě jak na stadionu povzbuzuje výkřiky rychle rychle, běžte, pan doktor nemá čas. V polovině případů se mi vůbec nepodařilo identifikovat, kdo na mě vlastně mluví. A to nikoliv jeho jméno, ale to, zda jde o sestru dětskou, ženskou, uklízečku nebo lékařku…. Tento stav určitě vyhovuje personálu, ale nikoliv nám klientům. Takže nechápu a v žádném případě neomlouvám. A na takovém místě jako jsou Hořovice toužím po změně. Už jen to, že by se při vstupu na pokoj po zaklepání měl každý představit a vysvětlit, jaký je účel jeho návštěvy, to, aby při příchodu na šestinedělí našla sestra nebo lékařka čas na vysvětlení, co se bude dít a jak bude vše probíhat, kolik vyšetření miminko absolvuje a podobně, zkoordinování práce mezi dětskými a ženskými odděleními, aby nedocházelo k chaosu, uvědomit si, že je důležitější pohoda rodiček a ne ušetřený čas personálu a na závěr troška individuálního přístupu. A co třeba systém změnit od základů? Co třeba nerušit klid na pokojích, zařídit vyšetřovnu na oddělení, kde v klidu a v intimním prostředí, bez ostatních lidí na pokoji, řeší žena s dětským i ženským lékařem zdravotní stav svůj i miminka??? A nebo ještě větší přání, ne na systém v Hořovicích, ale na systém v celé ČR – podporovat ambulantní porody! Nechat maminku odejít do klidu domova pod dohledem porodní asistentky a předem domluveného dětského lékaře, v situaci, kdy toto bude legální, podporované a oba budou za tuto domácí péči pojišťovnou zaplaceni?

Pevně doufám, že do té doby, než budeme pořizovat synovi sourozence, dojde alespoň k nějaké změně. Přiznám se, že s naším prvním dítětem jsem si na ambulatní porod netroufla. S druhým už budu zkušenější, tak to snad půjde…..ten stres už znovu nechci zažít.

Klára Kučerová

735. Kapitola 1) Těhotenství v péči lékaře i porodní asistentky
736. Kapitola 2) Porod v Hořovicích – jsme na dobré cestě