Jsem důvěřivá žena, která žije ve 21. století. Spoléhám na svého muže; věřím svým kolegům, že svou práci odvádí tak, jak nejlépe umí; věřím svému lékaři, že jeho prvotním zájmem je pomoci mi od mých neduhů; věřím, že výrobek, který si zakoupím, bude funkční. Očekávám, že i druzí věří mně – kolega věří mým znalostem a nemá mne za blbce; lékař ví, že mám opravdu problém a nechci ho jen okrást o čas; výrobce mi chce zpříjemnit život a ne mne okrást o úspory.

Na ženu 21. století je kladeno mnoho požadavků z různých oblastí života. Velkou kapitolou je oblast zdravotnictví. Jako zodpovědná důvěřivá žena dneška jsem od začátku svého sexuálního života brala hormonální antikoncepci. Po vysazení antikoncepce mne zdravotnictví zklamalo poprvé. Říkali mi, že antikoncepce mi srovná cyklus, zmírní se bolesti při menstruaci a jsem chráněna proti početí. Ano, měli pravdu, bylo to tak. Už mi ale neřekli, že mi antikoncepce sníží potěšení ze sexu a že díky ní nebudu znát své tělo. Víra v sama sebe a zdravotnictví utrpěla poprvé.

Podruhé mne zdravotnictví zklamalo, když i přes veškeré prohlídky u gynekologa v době těhotenství nezjistili, že mé dítě je mrtvé. Ale jak to, že jsem to nepoznala ani já sama? Víra nebyla žádná.

Před dalším těhotenstvím jsem zpracovala své strachy ze zdravotnictví a opět věřila nejen sama sobě, ale věřila jsem, že i zdravotníci věří mně. Nevěřili. Při porodu dirigovali, úkolovali, polohovali, stříhali.

Nyní na mne jako ženu – matku – klade systém 2x více požadavků než dříve. Prvním, se kterým jsem se setkala, bylo rozhodnutí, zda nechat dítě očkovat proti rotavirům a pneumokokům. Má víra ve zdravotnictví je slabá. Nenechala jsem.

Aktuálně, jako správná žena 21. století, opět řeším otázku ochrany proti početí. Kojím a tak mi lékař doporučil hormonální antikoncepci vhodnou při kojení. Bojím se. Bojím se, že to lékař nemyslí dobře se mnou, ale více ho zajímají provize za předpis. Bojím se, že výrobce antikoncepce mi nechce v prvé řadě zpříjemnit život, ale začínám věřit, že mne chce okrást o peníze a mé zdraví. Bojím se, že antikoncepce bude mít negativní vliv na můj sexuální život a na budoucí plodnost, bojím se, že bude mít vliv na kojení, na dítě samotné.

Přestože se bojím, stále chci věřit. Nechci být žena, která vidí problém všude, kam se podívá. Chci věřit lidem i systému. Víra je základem všeho a především zdraví. Věřím-li, že jsem zdravá, tak také zdravá budu. Chmury, strach, smutek, nedůvěra, to je živná půda pro tělesné neduhy.

Přála bych si, aby naše víra v nejsilnějším okamžiku našeho života nebyla podkopána. Kdybych se mohla ve svých myšlenkách vracet k porodu jako k okamžiku vzájemné důvěry mezi mnou, miminkem, zdravotníkem a „vyšší mocí“, bylo by teď mnoho věcí snazších.

Ráda bych tímto poděkovala dámám, které provozují tyto stránky. A to nejen za podporu Ivany a tím i podporu porodů beze strachu a víry. Ráda bych poděkovala také za to, že se prostřednictvím těchto stránek mohu vypovídat, zpracovat tak své myšlenky a stát se zase důvěřivou ženou 21. století.

Petra H.