Milá Ivano,
prostřednictvím Vašich knih jsme se po určitou dobu setkávaly každý večer. Děkuji Vám za hezky strávené chvíle, které byly velmi inspirativní. Přeji jen to dobré a hodně štěstí!

PŘED PORODEM
Rodila jsem v červnu 2013 s porodní asistentkou v malé porodnici nedaleko Prahy. S PA jsme se před porodem několikrát viděly. Povídaly jsme si, vyplnily veškeré potřebné dokumenty a probraly možnosti porodu, práva, povinnosti apod. Chtěla jsem rodit přirozeně, bez zásahu (a přítomnosti) doktorů.

POROD
Po příchodu do porodnice jsem byla krátce, rychle a bezbolestně vyšetřena lékařem, který mě informoval, že jsem otevřená na 6 cm. Na otázky týkající se klystýru, holení, epidurálu jsem nereagovala, PA informovala lékaře o mém porodním plánu.  
Ihned poté jsem šla do vany.  Horká koupel, světla svíček, příjemná vůně a přítomnost mého muže byla moc příjemná. Můj muž o mě krásně pečoval. Dával mi napít, držel mě za ruku a nic neříkal, jen tam byl. Občas se přišla podívat i PA. Zkontrolovala ozvy a zase se jako myška vytratila. Ve vaně jsem strávila tři hodiny. Nikdo mě nenutil vylézt, nikdo nekomentoval to, že jsem tam byla tak dlouho a nezaslechla jsem ani slovo o tom, jestli jsem byla hlučná nebo ne.
Po třech hodinách strávených ve vaně jsme se přesunuli na malý sál. Na zemi byla připravena žíněnka s prostěradlem. PA  mi pokládala horká třešňová jádra na záda, aby ulevila bolestem v kříži. Vyzkoušela jsem několik poloh a nakonec jsem zvolila porodní stoličku. Manžel  mě podpíral a PA jen přihlížela a kontrolovala. PA byla úžasná.  Byla velmi jemná, vnímavá k mým potřebám a svým úsměvem mi dodávala sílu a utvrzovala v tom, že je vše v pořádku.
Maličký si dával na čas. S  PA jsme byly domluvené, že pokud bude vše probíhat dobře, nebude na nás tlačit, nebude nabízet epidurál (pokud si o něj vyloženě neřeknu), nástřih apod.  Plodová voda mi praskla až pár minut před porodem.  
Když se maličký narodil, přišel lékař, do té doby jsme byli stále jen ve třech.  PA mi syna  položila na břicho. Když dotepal pupečník, nabídla manželovi, aby ho přestřihl. Poté mě položili na postel a čekali jsme, než vyjde placenta. Mezitím lékař prohlédl miminko. Pultík, na kterém ho prohlížel, byl ve stejné místnosti, kousek ode mě. Manžel šel s lékařem a celou dobu byl se synem. Poté maličkého zabalili a dali mi ho do náručí.

PO PORODU
Kdyby zde můj příběh skončil, byl by to pravděpodobně ten nejkrásnější „happy end ever“.  Bohužel následovalo trápení s placentou, která se nechtěla odloučit. Z chytrých knih jsem věděla, že se placenta může odloučit i dvě hodiny po porodu. Ovšem již půl hodiny po porodu přišel lékař a začal mi hrubě tlačit na břicho a snažil se ji silou odloučit. Hodně to bolelo. Začal mluvit o narkóze a ručním vyndání. Hrozně mě to vyděsilo a začala jsem panikařit. Prosila jsem, ať toho nechá, brečela, že narkózu nechci a žádala manžela o pomoc. Ten se snažil mou hysterii zmírnit a mou pozornost nasměrovat na porod placenty. Nechtěla jsem žádné tlumící látky, natož narkózu, ovšem na můj názor se v té chvíli nikdo neptal. Stále se vracel a hrubě mi masíroval břicho. I PA se mě snažila uklidnit, jemně mě hladila a nabídla mi oxytocin, který by píchla do pupečníku. Ten by prý mohl pomoci odloučit placentu. Souhlasila jsem.
Přesně hodinu po porodu se placenta odloučila, doktor mě zašil a odvezli nás na pokoj.  Následující den jsme všichni tři strávili na pokoji. Koukali jsme na miminko a podřimovali. Druhý den ráno jsme opustili porodnici a jeli domů. Byla jsem šťastná, že nemusím trávit další den v porodnici a že můžeme být všichni spolu doma.

DOMA
S odstupem času mi docházejí různé souvislosti. Hodně mi záleželo na tom, aby mi miminko po porodu položili na břicho, abych ho mohla mít u sebe a aby se mohlo co nejdříve přisát k prsu. Ve chvíli, kdy se doktor snažil ze mě dostat placentu a mluvil o narkóze, jsem na to první přisátí úplně zapomněla a miminko se přisálo až po několika hodinách.  Jsem přesvědčená o tom, že stres při porodu placenty a opožděné přisátí miminka k prsu způsobilo to, že se laktace spustila až pátý den po porodu.  Těch pět dní bylo pro mě, jako prvorodičku velmi náročných. Stále jsem brečela a bála se, že má miminko hlad. Nakonec se mlíčko spustilo a miminko začalo přibírat.
S PA jsme stále v kontaktu. Zajímá se, jak se máme, co syn a pokud nám pán Bůh dopřeje další miminko, ráda bych ji opět měla u porodu.
Nebýt toho příšerného zážitku s placentou, bylo by všechno moc fajn.

Děkuji naší porodní bábě a všem ženám, mužům a miminkům přeji krásný zážitek při porodu.
Veronika Hájková