Můj porodní příběh se vlastně začal psát už před lety. Pracovala jsem tehdy jako komunitní tlumočnice v Severním Irsku a jednoho dne mi agentura zavolala, jestli můžu jet ihned do blízké porodnice tlumočit k porodu. I jela jsem. Nastávající maminka, říkejme jí Iveta, byla už druhorodička, takže to šlo velmi rychle. Do půl hodiny po mém příjezdu se miminko narodilo. Ještě se stihlo nějaké to papírovaní, a už se šlo na věc. Porodní pokoj byl velký, s vlastní koupelnou a toaletou, a krom rodičů tam byly jen dvě porodní asistentky a já. Rajský plyn na zmírnění bolestí u postele. Opravdu chcete rodit na posteli na zádech? Tak dobrá, když vám to tak vyhovuje. Tatínka šoupli na jednu na stranu postele, mne na druhou, Iveta párkrát zatlačila a mimčo bylo na světě. PA jí hned malou podala na břicho, přikryla ji osuškou, a pak se čekalo. Iveta si užívala první okamžiky s dcerkou, tatínek slzel, a PA se usmívaly a čekaly. Na co se čeká? Až dotepe pupečník. Sáhněte si, tatínku, ještě tepe. Tatínek valil oči. Když dotepal, tatínek stříhal. Pak nechali mimčo přisát. Porodíme placentu. Maminko, ještě jednou zatlačte. A je to. Bez poranění.
Svých prvních asi tak dvacet minut života strávil ten človíček na břiše své mámy, pěkně kůži na kůži. Teprve po dotepání, přestřižení a přisátí si ho PA půjčila na prohlídku, kterou provedla hned vedle na stole. Žádné natahování, jen zvážení, rychlá prohlídka, a už zabalené putovalo mimčo do náruče tatínkovi. Maminku mezitím dovedla druhá PA do koupelny. Kdy mi malou vykoupete? Nekoupeme, vykoupejte si ji sami, až budete chtít. Je to vaše dítě, dělejte, co uznáte za vhodné. Pokud bude nadále vše v pořádku, zítra půjdete domů. Také že šli. A hned ten den k nim přijela domů PA na kontrolu. Stejně tak jako každý den v dalším týdnu. Krev z patičky jde nabrat i doma v obýváku, pupečníkový pahýlek odpadne sám. Později již s nižší frekvencí, ale pořád jezdila PA k nim domů. Nebyla to sice ani jedna z těch, co byly u porodu, ale ten komfort – zdravotní služba doma. To vše v rámci národního zdravotního systému, žádný nadstandard.
Po letech jsem se vrátila do rodné Plzně. Když jsem později otěhotněla a rozhodovala se, kde budu rodit své vlastní dítě, měla jsem tímto severoirským zážitkem nějak zakalenou mysl. Těhotenství bylo bezproblémové. Takže jsem nic příliš neřešila, a vydala se do nejbližší plzeňské porodnice, které se tu říká U Mulačů. Ale o tom až zítra.

Marcela