Změnila jsem gynekologa. Potřetí jsem otěhotněla na Vánoce 2011. Těhotenství bylo hezké, takové klidnější. Víc jsem se zajímala o porody, nicméně jsem se nakonec rozhodla porodit ve stejné porodnici jako prve, tedy v Krči. V době termínu se dokončovala rekonstrukce sálů, ale říkala jsem si, že budu stejně přenášet, tak jsem to příliš neřešila. Těsně před porodem jsem začala číst literaturu kolem přirozených porodů a úplně se nadchla. Všechno dávalo smysl. Nicméně takhle ke konci těhotenství by mě asi žádná porodní asistentka nevzala, tak jsem se smířila s porodem v porodnici s tím, že tam dorazím až na poslední chvíli. Tenhle plán vyšel, i když jsme nakonec skončili úplně jinde, než v Krči. Anička asi věděla proč, kdy a hlavně kde se narodit. Je to chytrá holka. Kontrakce začali 39+3 dopoledne, velmi zvolna jako u Kuby. Měli jsme tedy čas zavolat v klidu babičku, ještě jsme si uvařili oběd, upekli štrúdl. Až do odpoledne byly kontrakce jemné, nepravidelné. K večeru už začaly být intenzivnější. Porodnice v Krči otvírala až druhý den ráno. Vypadalo to, že to do té 6 ráno nevydržím. Kolem deváté večer, když byly kontrakce asi po 3 minutách, jsme s manželem zavolali záchranku, abychom se informovali, které pražské porodnice mají volnou kapacitu. To nám neoznámili, nicméně pro nás poslali sanitku, která nás odvezla do Motola. Celý ten humbuk houkající záchranky a příjmu v Motole mi kontrakce dokonale mírnil. Jsem přesvědčená, že tělo je naprosto chytré a nikdy neporodí tam, kde není bezpečno. V Motole mě vyšetřili – byla jsem otevřená na 3 cm. Připojili mě na monitor a vedla jsem rozhovor asi s 20-ti letou sestrou, která mi oznamovala, že mají plno, a že miminko bude po porodu beze mě na novorozeneckém oddělení a já na gynekologickém a že prý to ty tři dny bez miminka vydržím, že mě pak s ním čeká celý život. Na monitoru bylo krásně vidět, jak kontrakce s touto informací slábnou a intervaly mezi nimi se prodlužují. Oznámila jsem sestře a lékaři, že v žádném případě nerodím v Motole a že to vydržím do 6ti ráno do Krče.

Být bez miminka se mi nechtělo v žádném případě. Sestra byla nabručená, mladý lékař celkem ok a dal mi tip na Hořovice, Neratovice a  Kladno – že prý tam mají místo, kdyby něco. Nicméně já byla přesvědčená, že to vydržím do rána. Kontrakce byly slabé a po asi 10 min. Sedli jsme na autobus a jeli zas domů. Přesně ve chvíli, když jsem zabouchla dveře od bytu, se kontrakce rozjely v poměrně silné intenzitě – po dvou, třech minutách a pěkně zostra. A teď co? Manžel chtěl zpět do Motola, já za žádnou cenu. Byla asi jedna ráno. Taxíkem se mi nechtělo. Zavolala jsem tedy svojí mámě (bydlí kousek), jestli by nás neodvezla. Ta chudinka souhlasila, i když řídí velice sporadicky. Po tom, co jsme přišli k našemu autu, mi bylo jasné, že pokud nevyparkuju já, nikam nejdeme. Auto-kombík- bylo zapasované tak, že kdybych nerodila, nikdy bych nevyjela. Nicméně nutnost zdokonaluje um a tak jsem mezi kontrakcemi zaplula do auta a bravurně na první pokus vyjela. Máma to hnala do Neratovic, jak jen to šlo. Občas jsem srovnávala volant. Ještě jsem před porodnicí musela zaparkovat. Nebylo tam místo a máma do řady parkovat neuměla. Opět mezi kontrakcemi bravurní manévr. Třeba podotknout, že parkovat do řady jinak taky moc neumím- inu, porod dělá zázraky.  Dorazili jsme na příjem, kde mě chtěli napojit na monitor. Nicméně už se jim to nepodařilo. Byla jsem otevřená na 9 cm, takže šup na sál. Porod vedla úžasná mladá porodní asistentka, v přítmí, v klidu, furt mě chválila, jak jsem šikovná a že tu za chvilku bude miminko. A měla pravdu. Asi 20 minut po příjezdu do porodnice se nám narodila Anička. Plácli mi ji na břicho a byla to totální euforie. Bez nástřihu – jen drobné natržení na dva stehy. Natržení oproti nástřihu vůbec nebolí. Anička byla nádherná. Tady jsem poznala, o jak moc jsem přišla, když mi na břicho nedali Kubíka. Celkově pobyt v porodnici v Neratovicích byl dokonalý. Neuvěřitelně milý personál, sestry, lékařky, ale i uklízečky. Připadala jsem si, jak kdybych přijela do jiné země. Porod byl úžasnej.

AŠ

…pokračování zítra…