Potřebuji si zpracovat zážitky z posledních dnů, proto jsem sepsala tenhle článek. Je to částečně moje osobní i profesní zpověď, budiž inspirací k zamyšlení všem otevřeným srdcím…

Před dvěma lety jsem v hořovické porodnici porodila dceru. Na porod jsem se připravila, jak nejlépe jsem v tu dobu dovedla. Porod proběhl, jak proběhl, a já jsem byla ráda, že to máme za sebou. Říkala jsem si, že to mohlo být i horší. Po porodu jsem sedm týdnů řešila poměrně velké problémy s kojením a nedokázala jsem pochopit, kde se stala chyba. Proč kojení nefunguje, jak by mělo? Vždyť je to přece něco tak přirozeného a samozřejmého. Vše jsme naštěstí za velké podpory rodiny obě s dcerou zvládly, ale mně to nedalo, potřebovala jsem kojení přijít na kloub. Dál jsem si v této oblasti vyhledávala informace, vzdělávala jsem se a stále v tom pokračuji. Velmi mě oslovila slovenská Mamila, občanské sdružení, které už 12 let na Slovensku kojení podporuje podle kanadského modelu Dr. Jacka Newmana. Přihlásila jsem se na kurz poradenství při kojení a během čtyř víkendů jeho trvání jsem pochopila, kde se nejen v mém případě, ale v případě dalších 92% matek, které po porodu řeší menší či větší problémy s kojením, stala chyba. V porodnici.

V porodnicích se příliš nedbá na respektování fyziologického průběhu porodu, na od přírody naprogramovaná poporodní očekávání a biologické potřeby miminek a jejich matek. Přednost mají prastaré rutinní postupy a zbytečná a velmi poškozující separace. Když jsem poprvé viděla tohle video, došla mi slova http://www.youtube.com/watch?v=qBYrjxdHxGU. Jak jednoduché to je! Pokud miminko dostane šanci k samopřisátí, a i v dalších hodinách a dnech je podporován jeho nepřetržitý fyzický kontakt s matkou, s kojením problémy nebývají a maminky si také mnohem více věří v péči o svá miminka. Praxe v našich porodnicích je ale bohužel někde jinde. Dnes vidím, jak moc jiný a nesrovnatelně lepší mohl být náš společný začátek.

Přestože hořovická porodnice na stránkách Aperio.cz sebevědomě uvádí, že dodržuje deset bodů BFHI (Baby Friedly Hospital Initiative) pro podporu kojení, přestože nemusí – nemá certifikát Baby-friendly, z vlastní zkušenosti a ze zkušenosti při poradenství si dovoluji nesouhlasit. Nečekaně jsem se v nedávných dnech po téměř dvou letech do hořovické porodnice vrátila. Zavolala mě klientka, která jako těhotná chodila na podpůrné kojicí skupinky, byla to informovaná a připravená žena. Její porod skončil akutním císařským řezem, miminko se narodilo donošené, zdravé. Se svolením klientky zveřejňuji jejich příběh (bez jakýchkoliv úprav) tak, jak mě o něm průběžně informovali v sms zprávách…

1. den, čas 3:14
„Manželka už byla vysílená, a jelikož už bylo dlouho po odtoku vody, tak jsme měli strach, aby se dalším čekáním nic nepřihodilo. Když se dcerka narodila, dali jí manželce k hlavě a potom mi ji přinesli ke mně do porodního sálu, tam mi ji dali a odešli. Chvilku jsem tam s ní byl sám, než přišla sestra, že ji přeneseme, když jsem nechtěl, tak mi řekla, že musí připravit sál pro další rodičku, ale jak jsem se později dozvěděl, žádná další nebyla. Tak jsme přešli na novorozenecké oddělení, tam byla pouze jedna židle, tak jsem si sedl a dcerku držel. Přestávalo se jim líbit, že nechci odejít. Za chvilku tam přišla kojit jedna matka, a že teda musím ven, tak jsem šel ven, ale s dcerkou mě nepustili, že nikde jinde být nesmí. Nakonec jsem tedy odešel na chodbu, že až paní nakojí, tak se vrátím. Jenže to už mě tam doktor nepustil a vyhazoval mě i z chodby, když jsem nechtěl jít, šel zavolat ochranku. Ještě jsem uhádal, že až ji půjdou koupat, tak pro mě na chodbu přijdou, to mi ten doktor slíbil. No tak tady čekám.“

2. den, čas 13:08
„Teď jsem dostala vynadáno, že mám mobil.“

3. den, čas 2:10
„Nedovedu si představit 6 dní tady. Je tu strašnej blázinec, do toho se ještě dožaduju vlastního dítěte. Naštěstí tu byl přes den manžel, tak mi dcerku vozil. Jinak je to fakt děs. A to kojení, to bych brečela, hroznej přístup. Asi s tím budeme potřebovat pomoct. Díky, že jsi byla v noci na telefonu a manžel se ti mohl vylít, přišel za mnou na JIP ubrečenej. Byl tak rozhodnutej dcerku bránit, až jí neubránil. Já měla co dělat sama se sebou, měla jsem hormonální zimnici a neuměla si s tím poradit. Jak taky, když jsem neměla holčičku u sebe. Jsem zklamaná, jak to tu chodí, ale na to jsi nás upozorňovala. Asi jsem chtěla věřit tomu, jak se hořovická porodnice prezentuje na besedách. Bohužel se nám během porodu vystřídaly směny a z výborné PA a dr. jsem rázem měla arogantního dr. a protivnou PA. Věřím, že i to ovlivnilo náš porod. Rázem jsem přišla o potřebnou pohodu a klid. Na příjmu jsme probrali porodní plán, všechno si vysvětlili a nebyl v tom problém. Další směnu jsem svým PP ale očividně naštvala, prostě „další pipka s plánem“.

3. den, čas 12:30
„Teď mě přendali na nadstandard, tak už tu s námi bude moct být manžel, aspoň přes den. Kdyby ses zítra mohla zastavit, byla bych ráda. Čím dříve začne dcerka přibývat, tím dřív půjdeme domů. Zatím s kojením bojujeme, teda hlavně sestry, pořád mi cpou kloboučky. O nějakém přiložení kůže na kůži nemůže být ani řeč. Přinesou dítě, narvou mu hlavičku do ňadra a pak zase odnesou, takže není ani možnost pomuchlání. Dcerka ale u prsa usíná, tak si aspoň tu vzájemnou chvilku užíváme, než nás přijdou odtrhnout.“

Následující den jsem byla u klientky na kojící konzultaci. Ona i miminko vysvlečené a při kontaktu kůže na kůži, ve kterém jsem klientku podpořila a při kterém se miminko začalo snažit o neuskutečněné samopřisátí po porodu, jsme dostaly vyhubováno, proč je dítě vysvlečené a proč je matka do půl těla, že prochladnou. Nejlepší vyhřívané „lůžko“ je ale nahé tělo matky, kdy je tělesná teplota miminka nejlépe regulována, nehledě na to, že právě při kontaktu kůže na kůži dochází k vyladění hormonálního koktejlu v těle maminky i miminka tak, aby vše fungovalo, jak má. Sestra byla taky hodně udivena, proč držím manipulační panenku, na které jsem klientce ukazovala správnou techniku kojení. Zjevně je stále běžnou praxí sahat matkám na jejich miminka a tím podkopávat jejich mateřské kompetence – už malé děti ví, že na zvířecí mláďátka se nemá sahat, že je jejich matka pak odmítne. U lidských mláďat to funguje naprosto stejně – maminky pak přicházejí o své mateřské kompetence a mají zbytečné obavy, zda se samy dokáží dostatečně dobře postarat o své děti. S arogantním tónem v hlase „Jo vy jste vlastně ta přírodní matka, tak to už mlčím,“ sestra odešla.

5. den, čas 2:50
„Od včera jsme udělaly velikej pokrok. Dcerka už se párkrát samopřisála. Sestry na mě opět koukaly jako na blbou, jak to, že jsem teď kojila a jak to, že nevím, kolik jsem nakojila. Máme vážit vždycky před a po kojení, nedělala bych nic jiného. Zkouším fakt kojit každou chvilku, jak si dcerka řekne. A ještě jsem si udělala vroubek s cévkou.“ (Informovaná klientka odmítla dokrm lahví i stříkačkou a zvolila si pro kojení bezpečné dokrmování pomocí cévky přímo na prsu, aby se technika kojení nekazila, protože kojit se miminka i maminky učí kojením a cokoliv jiného dostane miminko do pusinky, může kojení zkomplikovat.) „Dokrmuje se flaškou nebo stříkačkou (skoro už se mi za ty jejich pravdy chce dát vždycky dodatek „tady v Hořovicích“). Nakonec mi cévku na dokrm sebrali a začali dokrmovat stříkačkou přes prst. Na výstup, jak je to nehygienické a nesterilní, jak ohrožujeme vlastní dítě už ani nechci vzpomínat, neměla jsem sílu oponovat, chtěla jsem hlavně už domů.“ (pozn. Cévka CN-01 je sterilně balená zdravotnická pomůcka stejně jako např. stříkačka a na neonatologických odděleních se používá pro krmení nedonošených dětí jako sonda zavedená do žaludku).

Zpětně jsem se ještě dozvěděla, že když klientka po porodu prosila o oční kontakt s miminkem, aby proběhl tzv. imprinting, byla poučena, jestli neví, že tak malé miminko je slepé. A přece už i v ČR je porodnice, kde sami od sebe empaticky podporují přirozený a neomezený kontakt matky s dítětem i po porodu císařským řezem. A tak by to mělo být, opravdová podpora vychází z důvěry a z faktu, že rodiče nejlépe dokážou pečovat o své právě narozené děti. Ale když se nechce, důvod se najde.

Ještě mám potřebu zmínit se o tom, že v hořovické porodnici nechtějí přikládat miminko na břicho matky, dokud není přestřižen pupečník. Na předporodních besedách argumentují tím, že kvůli gravitaci by miminko mohlo vykrvácet. Při vší úctě k lékařům, mně osobně mnohem logičtější připadá vysvětlení, že jakmile se dítě poprvé nadechne, okamžitě se přeruší krevní oběh s matkou. V srdci miminka se uzavře otvor, který až do té doby spojoval pravou a levou polovinu srdce, a okamžitě startuje oběh dítěte. Tudíž dítě má už svůj vlastní krevní oběh, a právě proto pupečník kolabuje. Navíc není kam by to do té placenty nateklo, nemá žádný objem. Není tedy důvod miminko ochuzovat o tolik cennou pupečníkovou krev jeho předčasným přestřižením. V jiných porodnicích se miminko přikládá okamžitě bez přestřižení, evoluce to prostě vymyslela tak, že miminko se narodí mamince do náruče a ta si ho hned položí na svou hruď. Kdyby to bylo jinak, tak jsme už dávno vymřeli…

Představte si, že vám u lékaře nutí praktiky, se kterými nesouhlasíte, a proti vaší vůli jste donuceni podstoupit zákrok, který nechcete. Představte si, že jste násilím drženi v zubařském křesle a je vám proti vaší vůli vrtán zub, protože lékař přece ví lépe než vy sami, že je to pro vás to nejlepší. Představte si, že vám naprosto cizí člověk odnese vaše (jakkoliv staré) dítě a brání vám ve styku s ním. Co byste udělali, kdyby vám tohle provedli kdekoliv jinde než za zdmi porodnice? Toto jednání, ač je v porodnicích běžné, je závažným porušováním zákonů a omezováním lidských práv. Je na každém z nás, jaký k tomu zaujmeme postoj.

Dnešní praxe podle mého ve svém důsledku neprospívá nikomu ze zúčastněných. Zdravotníci si svým nerespektujícím přístupem přiživují svá vlastní traumata a šíří je dál. Chápu, že letitou praxi separování a přístup typu „my to všechno víme lépe než vy, rodiče, a pokud máte vlastní názor, jste pro nás něco jako obtížný hmyz“, sami od sebe v porodnicích měnit nezačnou. Zdravotnický systém a personál v porodnicích nabízí služby a my je můžeme jako jejich klienti využívat jen do té míry, do jaké nám to bude vyhovovat. Služby, které nám v jejich nabídce naopak chybí a o které stojíme, máme plné právo poptávat. Je důležité, aby rodiče vyhledávali informace, ptali se, aby v sobě hledali odvahu mít svůj názor a vědomí zodpovědnosti sám za sebe.

Chci poděkovat Ivaně, těmto stránkám a všem dobrým duším, které investují svůj čas a energii. Všichni tak společně přibližují v porodnictví změnu, která, pevně věřím, že jednou nastane.

Lucie Jirásková
www.srdcibliz.cz