Byla jsem těhotná, jenom chviličku, ani mi pořádně nebylo dopřáno začít se radovat. Na miminko jsme čekali dlouho, zhruba pět let. Těhotenství přišlo po přenosu zmražených embryí. První pokus IVF před dvěma lety nevyšel.

V úterý mi sestra po telefonu řekla, že všechny odběry jsou v pořádku (byla jsem nastydlá) a těhotná že nejsem. Brečela jsem jako želva. V pátek mi lékařka gratulovala k těhotenství a moc se omlouvala. V neděli jsem začala krvácet a měla velké bolesti břicha. Ve středu po opakovaných sonech a odběrech potvrzeno mimoděložní těhotenství a ihned příjem do nemocnice na operaci Rádoby vtipný lékař: „Tak co, už se těšíte na sál?“ Nebyla jsem schopná mu ani říct, zda to považuje za vhodné, nebo ho rovnou poslat někam.

Zítra to bude měsíc, už tolik nepláču, někdy mám pocit, „že se vše událo dávno“. Doufám, že čas vše zahojí, i když nevěřím „utěšování“ tchýně, že až budu mít čtyři děti, tak si na to ani nevzpomenu.

Věřím, že všechno má svůj smysl, i když ho zatím nevidím. Ráda bych se naším miminkem rozloučila na místě naší svatby – možná zítra, má být krásný den. Cítím, že chci, aby svítilo slunce.

Přála bych si, aby vše šlo přirozeně – mohla jsem spontánně otěhotnět, užívat si krásné těhotenství a v klidu, míru, porozumění a respektu prožít ten posvátný okamžik přivedení zdravého miminka na svět. Uvidíme……..

Moc děkuji paní Ivaně za její práci.
S láskou Eva

P.S. Přesně 14 dní po operaci jsem od paní prodavačky dostala k nákupu 3 sáčky čaje na ochutnávku. Doufám, že mi andělé poslali zprávu – jeden byl Wieder gut – zase dobře a druhý se jmenuje Mami tee – čaj pro nastávající maminky a třetí na nastydnutí :-).