Svůj porodní příběh bych chtěla věnovat všem porodním asistentkám a dulám, které svou práci dělají s empatií a nadšením. Je to také příběh o tom, že všechno lze, jen je třeba si dobře vybírat, komu se svěříte do péče.

Čekala jsem druhé dítě. Byla jsem už odvážnější, co se testů týče. Odmítla jsem tripl test (protože bych stejně nešla na odběr plodové vody kvůli riziku potratu) i test na cukrovku (protože nejsem obézní a ani nemáme cukrovku v rodině). Můj gynekolog už taky nedělal bububu jako u prvního těhotenství.

Byla jsem domluvená s dulou jako u prvního porodu. Ten trval jen tři hodiny a má hráz byla dost potrhaná. Na rozdíl od matek s nástřihem hráze jsem nepotřebovala plovací kruh na sezení a rychle se to zahojilo, ale lepší by samozřejmě bylo, kdybych žádné potrhání neměla. Proto jsme s dulou vymyslely, že je třeba dítě přibrzdit, aby „nenadělalo tolik škody“. To byl také hlavní bod mého porodního plánu.

První dítě se narodilo v nemocnici Milosrdných bratří v Brně. Porodní asistentka nic moc nebyla, ale neměla čas nijak do porodu zasahovat, protože ji samotnou asi ta rychlost překvapila. Ta tam prý už ale nepracovala a ostatní porodní asistentky prý byly vynikající. Měla jsem velmi dobrou zkušenost s péčí po porodu, tak jsem moc neváhala, jen jsem si na jednom z monitorů vyžádala papíry, které bych těsně před porodem měla vyplňovat. Vyplnila jsem to a informovaný souhlas jsem sice podepsala, ale přeškrtla jsem v něm nástřih hráze a napsala k němu hůlkovým písmem „nesouhlasím“. Mé přípravy byly velké a doufala jsem, že náš potomek nebude mít jiné plány.

Konec těhotenství byl dost otravný, protože se mě neustále někdo ptal, jestli už jsem porodila. Starší dceru jsme poslali k babičce. Paní doktorka vtipně říkala, že podle monitoru se ten náš chlapec má v mém břiše báječně. 11. den po termínu jsem byla objednaná na vyvolávání. Nakonec zřejmě pomohla návštěva kadeřnice, na kterou náš syn čekal, asi chtěl, abychom vypadali pěkně na prvních fotkách. Přenášela jsem nakonec 9 dní.

V den D jsem se probudila v půl druhé ráno a samotnou mě překvapilo, že to tolik bolelo. Kontrakce byly od začátku po dvou minutách a trvaly minutu, tak to bylo jasné. Zavolala jsem dule, domluvily jsme se, v kolik se sejdeme v porodnici, a vzbudila jsem svého muže. Ten se ptal, proč to musí být vždycky v noci (naše první se narodila skoro ve stejnou dobu). Nijak jsem nespěchala, ale můj muž jel autem strašně rychle.

Za dva roky od doby, co jsem tam byla naposledy, porodní sály přesunuli a zrekonstruovali. Přijímala mě vlídná porodní asistentka, monitor jsem natáčela vkleče s hlavou zaraženou do křesla, dula mi držela elektrody na břiše, to mi přišlo jako ta nejlepší poloha. Všude bylo šero a ticho, i když prý na sálech byly další tři rodičky. Porodní sál byl taková malá místnost s postelí, křeslem a koupelnou, také tam bylo šero. S dulou a mým mužem jsme dělali různé věci na uvolnění mých porodních cest, dula mně natírala oleji a když jsem poslouchala její rady, bolelo to míň. PA občas přišla a zkontrolovala mě, ale jinak jsem o ní nevěděla.

Nakonec si můj muž sednul na křeslo, já jsem si klekla mezi jeho nohy a vlastně jsem ho objímala, když náš syn přicházel na svět. PA mě navigovala, kdy tlačit a kdy ne a v porovnání s prvním dítětem se mi zdálo, že to trvá věčnost. A pak byl náš poklad na světě. Dostala jsem ho do rukou, zvláštně voněl, neplakal a jeho otec mu po dotepání přestřihl pupečník. Od první kontrakce to trvalo 3 a půl hodiny. Lehla jsem si na postel, syn na mě a přišel doktor, viděla jsem ho za celý porod poprvé. Nabídnul mi, že mi může udělat jeden steh. Tak fajn, při šití toho jednoho stehu mi porodní asistentka držela ruku, tomu říkám servis. Díky ní jsem neměla skoro žádné poranění při porodu čtyřkilového dítěte. Škoda že u prvního porodu jsem měla asistentku, která mou hráz nijak nechránila.

Chtěla jsem ambulantní porod, podepsala jsem revers za sebe i dítě a 4 hodiny po porodu jsme odjížděli domů. Doma jsem na radu duly 3 dny ležela v posteli s naším synem a můj muž o nás pečoval. Čtvrtý den po porodu jsem vyjela na kole, což je má velká vášeň. To byl porod snů.

Máma dvou dětí