Příběhy pro Ivanu sleduji již několik měsíců a pravidelně čekám na každý nový příběh a těším se, co přinese. Je zajímavé také pozorovat, jak se příběhy postupně proměňují. Na počátku jsou většinou příběhy čistě „porodní“, tj. popisující průběh porodu. Většinou je to porod doma, nebo velmi dobře připravený a vyjednaný přirozený porod v porodnici. Postupně se objevují příběhy jiné. Takové, … Pokračovat ve čtení →
Milá, drahá, vážená Ivano, příběhů pro Vás bylo napsáno již mnoho. V průběhu svého těhotenství jsem přemýšlela nad tím svým s Vámi. Časem se jistě dostanu k popisu porodu, do nějž jste významně zasáhla ve prospěch šťastného konce, ačkoliv jste nebyla přítomna. Díky za informace a sebedůvěru v mateřské schopnosti každé z nás, kterou rozdáváte. Ze všech rad a postřehů … Pokračovat ve čtení →
Přeji porodním asistentkám k jejich svátku rozvahu, jasnou mysl a pevné pletací jehlice 🙂 Přeji porodním asistentkám, aby bylo konečně vyslyšeno právo na výkon povolání v plném rozsahu a tak, jak je běžné v jiných demokratických zemích. Právo být plnohodnotnou součástí bezpečného a spolupracujícího systému zdravotní péče o těhotné a rodící ženy a jejich děti. Ivano, Vám přeji navíc dobré zdraví, … Pokračovat ve čtení →
Dlouho jsem váhala, jestli také napíšu svůj příběh. Nakonec jsem se rozhodla, že ano, neboť teď, s odstupem času, vidím, že v něm Ivana sehrála nemalou a důležitou roli. Ivanu jsme poznali náhodou, když jsme se s manželem rozhodli navštívit předporodní kurz. Před tím jsme o ní nikdy neslyšeli a byli jsme příjemně překvapeni jejím jasným, strohým, upřímným a na … Pokračovat ve čtení →
O možnostech porodů doma jsem věděla už od střední školy, kdy jsem četla Znovuzrozený porod od M. Odenta a o paní Ivaně jsem slyšela v době, kdy jsem na zakládání rodiny ještě vůbec nemyslela. Porod kde si žena sama zvolí je možnost, která mi přišla vždy naprosto správná a přirozená a hlavně jsem vždy zastávala názor, že volba prostředí a … Pokračovat ve čtení →
Když se měla narodit sestřička, tak jsme čekali s tátou v pokoji a jedli jsme špagety. Pak jsme přišli do koupelny a byla tam maminka a držela miminko. Mylá paní Ivano, děkujeme Vám za pomoc. Hedvika D., 7 let Zde rodinné porodní příběhy: 169. Tři příběhy pro Ivanu, příběh první 224. Tři příběhy pro Ivanu, příběh druhý … Pokračovat ve čtení →
Nastal čas na druhé dieťa. To ale znovu neprichádzalo. Po dlhom prehováraní mojim gynekológom som pristúpila znovu na hormonálnu stimulačnú liečbu, ktorú som ale po mesiaci odmietla (aj poučená knihou Nežiaduci účinok smrť). Jedna vnímavá bytosť mi objasnila dôvod, neschopnosti počať dieťa – niekto z nás nie je pripravený na dieťa. Rýchlo som pochopila, že som to ja – neustále … Pokračovat ve čtení →
Náš pôrodný príbeh je ako mnoho iných – s pani Ivanou priamo nesúvisí. Nikdy som nemala to šťastie ju stretnúť osobne, len prostredníctvom tu veľa krát spomínanej knihy Hovory s porodní bábou, v ktorej som našla množstvo odpovedí na moje otázky. Takisto aj príbehy z Vašej stránky ma uisťovali v mojom rozhodnutí porodiť svoje druhé dieťa doma a sprevádzali ma … Pokračovat ve čtení →
Milá Ivano, bydlím sice v Rakousku, ale na českou hranici to mám, co by kamenem dohodil. Myšlenková vzdálenost obou území je však v některých oblastech velmi vzdálená. Když si jen vzpomenu na občasné katastrofické zprávy v českých novinách, pojednávající o náhlých porodech rodiček v domácnosti a takřka akčních výjezdech záchranných služeb, které ve formě rychlého komanda vpadnou do domácnosti a … Pokračovat ve čtení →
V roce 2010 jsem v porodnici v Benešově porodila synka Tomáška. Jen za přítomnosti mého manžela a dvou porodních asistentek. Po mém prvním dle mého názoru otřesném a nelidském porodu i po šílených 24 hodinách po té jsem podruhé už nechtěla nechat vůbec nic náhodě a velmi pečlivě jsme se na porod připravovala. Mým snem bylo porodit v klidu jen … Pokračovat ve čtení →
Ministerstvo zdravotnictví bude dál potlačovat práva žen a dětí v těhotenství, při porodu a po porodu, a také práva samostatných porodních asistentek na výkon jejich povolání. Ministr Leoš Heger vyloučil z pracovní skupiny pro porodnictví zástupkyně příjemkyň péče, porodních asistentek a zmocněnkyni pro lidská práva. Napište ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi za sebe jako příjemkyni péče, angažovanou občanku a daňovou poplatnici … Pokračovat ve čtení →
Jak vysvětlit, proč Vám vlastně píšu, když Vás vlastně ani neznám a mé porody proběhly 2 tisíce km od Vás? Už to tak někdy bývá, že se cesty nepropojují, ale ovlivňují, a tak nějak je to i se mnou. Kdysi v raném dospívání jsem se mihla před televizní obrazovkou zrovna ve chvíli, kdy vyrovnaná žena s manželem vyprávěli (a černobílými … Pokračovat ve čtení →
Milá Ivano, škoda, že Vás neznám osobně, ale sleduji veškeré dění kolem Vás. Moc se mi líbí, že důvěřujete ženě i dítěti. To je to, co často v porodnicích chybí, i když jsme obklopeni milým a profesionálním personálem a moderním vybavením. Nedávno jsem rodila a vybavila se mi Vaše slova o tom, jak se miminko podílí na porodu – že … Pokračovat ve čtení →
Narození mého prvního syna bylo i pro mě znovu-zrozením a začátkem nové cesty, na nímž jsem se dozvídala, že rodit a vychovávat děti lze i jinak, než jak je prezentováno většinovými médii. Zároveň ve mně zrálo přesvědčení o tom, že bych ráda přispěla k tomu, aby byl tento nový pohled nabídnut i ostatním ženám, aby i ony měly možnost volby. … Pokračovat ve čtení →
Strach z porodu se mi nedostavil, i když jsem si do poslední chvíle neuměla představit, jak se tak malým otvorem může protáhnout něco tak velkého. První porod mi ukázal, že nejen může, ale že o tom dokonce nemusím ani nic vědět. Jenže strach může mít člověk ze spousty věcí, já měla strach, že bych musela rodit v porodnici. Na předporodním … Pokračovat ve čtení →
Přišel březen, měsíc, kdy se nám před rokem narodila dcera. A tak vzpomínám na ten den, kdy to začalo. Je sobota ráno, konec března, pár dnů před termínem porodu. Při ranní toaletě mi odejde trochu krve, což mne mírně vyplaší a tak volám své porodní asistentce Janě, která mne uklidní, že to mi nejspíš odešla hlenová zátka. A že porod … Pokračovat ve čtení →
Nikdy jsem nerodila a nikdy jsem se osobně nesetkala s Ivanou. Ani těhotná zatím nejsem. Přestože na děti mám ještě pár let čas, o porody a vše kolem se zajímám už dlouho. A dlouho se moje bádání pohybovalo hlavně okolo témat jako nošení dětí v šátku, bezplenková komunikační metoda a podobně. Vnímá dítě, i když je maličké? Potřebuje kontakt, nebo … Pokračovat ve čtení →
Kauzu paní Ivany jsem začala pořádně sledovat, až když se mi zbarvil proužek těhotenského testu. Z nejasného doma – ne, přirozeně – ano, jsem začala konkrétně rozmýšlet, jak to vlastně celé chci. Velmi inspirativní pro mě byly právě Příběhy pro Ivanu, kde jsem se konečně dozvěděla, jak vůbec porod probíhá, či může probíhat. Zjistila jsem, že přijít do porodnice s … Pokračovat ve čtení →
Ráda bych touto cestou poděkovala paní Ivaně za její práci. Její kniha Hovory s porodní bábou byla první, kterou jsem přečetla během svého těhotenství. Bylo to mé třetí těhotenství, ale první, které skončilo porodem. Poprvé jsem byla na interrupci, podruhé jsem měla zamlklé těhotenství. Především ta první zkušenost pro mne byla velmi bolestná a dodnes je pro mne velmi těžké … Pokračovat ve čtení →
V roce 2000 jsem v porodnici u Apolináře v Praze porodila s pomocí lékařů, mediků a sester dceru Aničku. Chtěla jsem rodit co nejpřirozeněji v klidu a hlavně mít své dítě neustále u sebe pokud to jen trochu půjde, trochu pozdě jsme se dozvěděla o CAPu na Bulovce, manžel však nechtěl ani slyšet o tom, že by mne vezl přes … Pokračovat ve čtení →
Můj první porodní příběh byl klasickým příběhem české prvorodičky, která se s důvěrou svěřuje do péče porodníků, kteří její důvěru chápou jako žádost, aby narození jejího dítěte proběhlo pokud možno v jejich režii. Dočkala jsem se protržení plodových obalů při nálezu 3cm, nástřihu bez souhlasu, zašívání bez umrtvení provázené chlácholivými poznámkami doktora, jen ať si zakřičím, dítě s plným Apgar … Pokračovat ve čtení →
Když jsem čekala druhé dítě, obrátila jsem se opět na malou porodnici, kde se narodilo to první. Porod doma nepřicházel v úvahu, protože můj muž byl kategoricky proti a nešlo s ním hnout. Chtěla jsem se znovu domluvit se „svojí“ porodní asistentkou, ale ta už tam bohužel nepracovala. Dohodla jsem se tedy s jinou asistentkou (také zde zaměstnanou) a bylo … Pokračovat ve čtení →
Posílám příběh, který se Vás, Ivano, dotýká jen letmo. Chtěla jsem první dítě rodit doma, protože po několika podivných zkušenostech s nemocnicemi z nich nemám dobrý pocit. Bohužel, můj muž byl zásadně proti a bez něj bych do toho nešla. Konzultovala jsem toto s Vámi, v rámci Vašeho předporodního kurzu v A-centru a Vy jste mi doporučila porod v porodnici … Pokračovat ve čtení →
Moc mě zaujaly vaše příběhy o domácích porodech, všechny jsou tak krásné plné lásky a odhodlání, víry, že můžeme věci kolem nás změnit. Všem, které měly tu odvahu a dokázaly porodit doma, patří můj velký obdiv. Mě to také napadlo, už je to 11 let, co jsem čekal dceru Lucku, že by to bylo krásné porodit v klidu doma nebo … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu považuji za úžasný nápad. Nejdřív jsem je jen zpovzdálí sledovala, ale pak jsem se do nich pořádně začetla a bylo mi jasné, že taková věc zaslouží pomoc nás všech. Podělila jsem se o svou zkušenost (příběh 355), a oslovila kamarádky s dětmi. Taky o celé situaci vyprávím kamarádkám v zahraničí, některé nechápou (hlavně ty tady v Holandsku … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu považuji za úžasný nápad. Nejdřív jsem je jen zpovzdálí sledovala, ale pak jsem se do nich pořádně začetla a bylo mi jasné, že taková věc zaslouží pomoc nás všech. Podělila jsem se o svou zkušenost (příběh 355), a oslovila kamarádky s dětmi. Taky o celé situaci vyprávím kamarádkám v zahraničí, některé nechápou (hlavně ty tady v Holandsku … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu považuji za úžasný nápad. Nejdřív jsem je jen zpovzdálí sledovala, ale pak jsem se do nich pořádně začetla a bylo mi jasné, že taková věc zaslouží pomoc nás všech. Podělila jsem se o svou zkušenost (příběh 355), a oslovila kamarádky s dětmi. Taky o celé situaci vyprávím kamarádkám v zahraničí, některé nechápou (hlavně ty tady v Holandsku … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu považuji za úžasný nápad. Nejdřív jsem je jen zpovzdálí sledovala, ale pak jsem se do nich pořádně začetla a bylo mi jasné, že taková věc zaslouží pomoc nás všech. Podělila jsem se o svou zkušenost (příběh 355), a oslovila kamarádky s dětmi. Taky o celé situaci vyprávím kamarádkám v zahraničí, některé nechápou (hlavně ty tady v Holandsku … Pokračovat ve čtení →
Sepsat příběh pro Ivanu pro mne bylo a je těžké. Jednak časově, protože mám již téměř dvouletého caparta, který se právě ve vedlejším okně kouká na Myšku Mickey (vhodná atmosféra pro silný příběh, že ano 🙂 Druhak proto, že nevím, čím bych vlastně přispěla. O první miminko jsem přišli ve dvanáctém týdnu. Můj porod byl děsivý, moje těhotenství také .. … Pokračovat ve čtení →
Stalo se tak jedno slunné odpoledne v tichu, klidu, míru a pokoji. Krásnému porodu doma předcházela vědomá příprava na porod během celého těhotenství. Ivana byla jednou z těch, kdo otevřel těmto impulsům cestu. Její kniha „Hovory s porodní bábou“ mě provázela již v době, kdy jsem ještě vůbec o těhotenství vážně neuvažovala. Měla jsem ale ve svém okolí spousty žen, … Pokračovat ve čtení →
Máme týden po dalším domácím porodu, který mě opět přesvědčil, že pro život je podstatná nepředpojatá vlastní zkušenost, nikoliv zažité způsoby vnímání, ač jsou sebesugestivnější. A právě proto se chci o tuto vlastní zkušenost se čtenáři podělit. Tentokrát se nám jako místo pro porod nabízely dvě možnosti. První představovala porodnice v Příbrami. S personálem, který při obhlídce místa činu působil … Pokračovat ve čtení →
Nejsem si jista, kdy jsem o Ivaně K. slyšela poprvé. Ale naprosto přesně si pamatuji, kdy jsem ji poprvé viděla. Šla jsem tehdy za ní, abychom se seznámily, kdyby má porodní asistentka nemohla. Po telefonické domluvě jsem se po pravdě trošku bála, protože byla strašně strohá. O to víc mě překvapilo, jaká byla při osobním setkání. Vstřícná, příjemná, a tak … Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno, jsem se od kolegyně v práci dozvěděla, že porodit doma, podle sebe, je fajn. Nijak jsem se tehdy o porody ani děti nezajímala. Jediné, co jsem o této části života slyšela z vyprávění ženské části příbuzenstva a starších kamarádek, byly vrcholně dramatické zážitky plné nepříjemné bolesti. Když se mě toto téma začalo týkat osobně, na scénu plnou silou … Pokračovat ve čtení →
Mala som 17 rokov (čo bolo pred siedmimi rokmi) a môj lekár povedal, že možno budem mať problém otehotnieť, alebo možno žiadne deti nebudú…Bola som v šoku, deti som mala rada a vždy som si predstavovala, že jedného dna budem môcť mat malé voňavé klbko aj ja… Strašne ma ta myšlienka zožierala a kysla vo mne v každom mojom vzťahu… … Pokračovat ve čtení →
Ivanu znám z doby, kdy jsem pracovala na projektu, na kterém se podílela i ona. Pamatuju se, že jsme se tehdy na čemsi neshodly, a já si říkala, že doufám, že s tvrdohlavou Ivanou už nebudu muset spolupracovat 🙂 Střih, o pár let později, bylo mi 38 let a čekala jsem svoje první dítě. Špatně snáším direktivní a paternalistický přístup … Pokračovat ve čtení →
Je to 19 měsíců a kousek, co se nám narodila Kristýnka, a celý příběh začal ještě o 9 měsíců dříve. Když jsem otěhotněla, začala jsem se o problematiku přirozených porodů a přirozeného kontaktního rodičovství zajímat. Kamarádka, která rodila doma, mi půjčila spoustu literatury, mezi jinými i Hovory s bábou. To je jediná cesta, kterou jsem se s Ivanou setkala. Vím, … Pokračovat ve čtení →
Jsem babička pěti vnoučat a z toho tři, jsou narozené doma. Dcera Katka porodila první dvě děti v porodnici v ČR. Dcera Lenka žije v Anglii. Když otěhotněla, sháněla všechny možné informace a nakonec nám oznámila, že bude rodit doma, s manželem a porodní asistentkou. O domácích porodech jsem nic nevěděla a myslela si, že před domem bude stát připravená … Pokračovat ve čtení →
Ráda bych věnovala své příběhy nejen paní Ivaně, ale také všem ženám, které chtějí rozhodovat o svých dětech a porodech. Na svůj první porod jsem se připravovala celé těhotenství. Brala jsem porod jako přirozený děj, nebála se bolesti, a současně jsem chtěla vědět, jak porod probíhá. Nechtěla jsem spoléhat na to, že doktoři ví, co mají dělat, a že to … Pokračovat ve čtení →
Naše miminko jsme s manželem počali v květnu v Krkonoších. Bylo tak teplo, že jsme mohli v přírodě chodit nazí, šli jsme lesem až k potůčku a tam už na nás čekala dušička. Tenkrát jsem ale nebyla tak citlivá, takže jsem její příchod ještě necítila a odjeli jsme domů už ve třech, ale nevědomě. Zanedlouho jsme oba měli narozeniny a … Pokračovat ve čtení →
Tento příběh píšu pro Ivanu a taky všechny skvělé porodní báby, které milují svou práci a dělají vše proto, aby se těhotné a rodící ženy cítily dobře a bezpečně. Ivanu osobně neznám. Znám ji jen z vyprávění a knihy, ale vím, že kdybych žila v Česku, tak Ivana je ta první, na koho bych se obrátila v těhotenství a při … Pokračovat ve čtení →
Je zvláštní, co pojem “normální porod” znamená u nás v České republice a o pár set kilometrů dál už je to zase úplně jinak. Žiji už sedmým rokem v Nizozemí a mám dvě děti. Obě jsem tu porodila tím zde méně praktikovaným způsobem, a to v porodnici. Tady se totiž většinou rodí doma a porodnice je až na druhém místě. … Pokračovat ve čtení →
Mám „v kapse“ dva příběhy s paní Ivanou, začnu odzadu, od prvního úsměvu. Ten (před)porodní si nechám na příště. Už potřetí během prvního měsíce od porodu našeho synka Lukáše se mi rozbíhal zánět prsu. Věděla jsem to hned – bolesti svalů jako při chřipce, horečka, bolestivé místo na prsu… Skoro s pláčem (už jsem dobře věděla, co mě čeká) jsem … Pokračovat ve čtení →
Dnešní příběh je ukrytý v písničce Sváti Karáska a vrací se k událostem víc než tři tisíce let starým. Když jsem si ho nedávno připomněla, došlo mi, že vladařské ústrky a lidská solidarita jsou tu odnepaměti. Písničkou chci ze srdce poděkovat všem porodním babám, které se nebojí dnešních faraonů a dělají, co jim svědomí káže. Marie Sváťa Karásek – Báby … Pokračovat ve čtení →
Už v průběhu svého prvního těhotenství jsem věděla, že nechci rodit standardně v porodnici jako většina žen a všechny mé kamarádky, které do té doby porodily. Hledala jsem informace a ze zahraničních zdrojů jsem zjistila, že vhodnou alternativou je porodní dům. Jeden jsem objevila i u nás, ale jak jsem se dozvěděla, možnost porodu tam byla zakázána, stejně tak jsem … Pokračovat ve čtení →
Když jste počtvrté těhotní má okolí pocit, že vše máte na háku… ale není to tak. Zejména, když se rozhodujete, jaký bude váš porod. Zvažujete vše, co se v předešlých porodech líbilo a hledáte jak eliminovat to, co se nepovedlo. První porod byl dlouhý a můj muž byl pro mě překvapivě úžasný parťák, který vzápětí bojoval s personálem o naši … Pokračovat ve čtení →
Aniž bych znala Ivanu a aniž bych cokoliv bližšího věděla o těhotenství a porodu, „najednou“ jsem byla těhotná. Za pochodu jsem se učila chápat své tělo, pocity i studovat odbornou literaturu. Byla jsem přesvědčená, že rodit budu jedině v prostředí bezpečné porodnice. Ale jak šel čas a já studovala více a více, začala jsem vnímat, že mnohem bezpečněji se cítím … Pokračovat ve čtení →
Milá Ivano, moje porodní historie je tak podobná tolika dalším, že mi dlouho bylo hloupé je psát. Máme tři děti. Čas okolo těhotenství i porodů je v mých vzpomínkách časem velmi vzácným, výjimečným. Úplně se vidím, jak jednou, slepá, hluchá na kolečkovém křesle, s filipínskou pomocnicí po boku vzpomínám a přehrávám si ty chvíle, kdy se lámaly ledy a měnil … Pokračovat ve čtení →
Po narození mé druhé dcery Elen se můj svět změnil. Přestala jsem se bát a také jsem více začala věřit sobě a ne autoritám. Člověk, jako je paní Ivana, v mém příběhu bohužel chybí. Ale neměl by. Proto píšu o narození Elen, aby každá žena měla právo a možnost rodit s člověkem, kterému důvěřuje a na místě, které si sama … Pokračovat ve čtení →
Diskuse o českém porodnictví stabilně provází – mimo jiné – urban legend o dětech, které matka porodila sama v poli, zavinula a pokračovala v práci. Má to být podle všeho doklad toho, že dnešní ženy jsou slabší než jejich babičky a prababičky a potřebují u porodů víc péče. Tato představa je pomýlená z mnoha důvodů a proti ní můžu předložit následující: … Pokračovat ve čtení →
Jaké by to bylo, kdybychom žili v normální společnosti, ve které mohou lidé o sobě sami rozhodovat? Mohla bych si například v těhotenství najít skvělou porodní asistentku a pobavit se o tom i se svými přáteli, nebo dokonce gynekologem, a nebýt při tom považována za přinejlepším podivína, kterému není dost dobrý náš nejlepší systém předporodní péče a požaduje pro sebe … Pokračovat ve čtení →
