Zvláštní tušení se brzy přeměnilo v jistotu. Jsem těhotná. Neplánovaně. Počtvrté. Já, která by dle lékařů neměla děti mít nejlépe vůbec. Rok po návratu do zaměstnání (po 7 letech na MD). Byly to dva velmi obtížné týdny. Neřešila jsem, zda situaci vyřešit jednou provždy (Výraz „interrupce“ mě fascinuje – lze snad v těhotenství ve vhodnější dobu pokračovat?!). Řešila jsem, co s nastartovanou kariérou, … Pokračovat ve čtení →
Doktorů si vážím. Vždycky jsem je poslouchala na slovo a obdivovala, co všechno byli schopni se naučit. Je to profese, kterou bych vykonávat nezvládla. Navíc bych nezvládla vystudovat ani na zdravotní sestru, natož úspěšně projít vysokoškolským drilem. Za celé své dětství, jsem s nimi neměla jedinou špatnou zkušenost. Vlastně, potkala jsem se s jedním řezníkem, co mi měl vyříznout bradavici … Pokračovat ve čtení →
Věřím, že věci se nestávají úplně náhodou, takže to tak všechno mělo nejspíš být… S kamarádkou jsme se hodně dlouho neměly čas sejít. Ale po několika měsících se nám povedlo najít společný termín :-). Bylo to jednou v pondělí. Byla jsem v sedmém měsíci a strašně moc se těšila na miminko. Samozřejmě jsme probíraly hlavně těhotenství a věci kolem. Pomalu … Pokračovat ve čtení →
Neverila som. Neverila som svojmu Tatkovi (žijúcemu v Čechách), keď mi rozprával o kontroverzne diskutovaných domácich pôrodoch v Čechách. Že politici a doktori sú toho názoru, že domáci pôrod ohrozuje životy dieťaťa aj matky. Uverila som, keď som sa dočítala o Ivane a jej príbehu. Nemôžem tomu uveriť. Žijem v Nemecku. Voľba mamičky ohľadne miesta pôrodu je tu samozrejmosťou. Univerzitná … Pokračovat ve čtení →
Jsem těhotná a vím to. Roste ve mně nový život. Vídám ho ve snu, žmoulá v ústech ještě nedorostlý prstík a říká mi: „Jsem tady, protože tu mám být, a je to fajn.“ Vídám ho na oranžovém pozadí, jako při západu slunce. Kouzelná silueta, symbol příštích nadějí pro celý náš rod. Je důležitý, a tak je třeba vyřešit, jak jej … Pokračovat ve čtení →
Můj táta se narodil doma v posteli v jedné středočeské vísce. Bylo to v roce 1949 a babička si porod doma prosadila hlavně proto, že měla špatné zkušenosti z předchozího porodu v porodnici. Tehdy se s porody v nemocnicích teprve začínalo, takže pokud vím, babičku nikdo nevinil z toho, že hazarduje se svým životem, pokud chce podruhé rodit doma. Táta … Pokračovat ve čtení →
Letos v poslední lednový den k nám přišlo vytoužené miminko. Máme pětiletou dceru, ale dva roky po jejím narození jsme přišli o dvojčata v pátém měsíci těhotenství a před rokem moje třetí těhotenství skončilo jako zamlklé. Ve 12. týdnu totiž doktor k mému šoku na ultrazvuku zjistil, že miminku už nebije srdíčko (víc o tom píšu na www.ztratamiminka.cz). Ale štěstí … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu mi doporučila ke čtení kamarádka, když jsme se, už obě těhotné, bavily o tom, jak by asi měl vypadat náš porod. Já vyprávěla o porodech mojí sestry. Sestra si z prvního porodu odnesla trauma. Byl dlouhý, miminko čtyřkilové, tlačení na břicho, uvázané nohy, nepříjemný personál, odnesené miminko. Její druhý porod byl úplně jiný. Strach, který z něj … Pokračovat ve čtení →
Paní Ivany si velmi vážím, bohužel jsem nikdy neměla možnost jí poznat osobně při její práci. Sama jsem s přála rodit doma, vím, jak se k tomu okolí staví, sama jsem zažila takový malý boj o porod, jaký chci. Ráda bych, aby se tento, pro mne velmi intimní příběh, stal inspirací pro ty, co tuší, že běžná porodnická praxe není … Pokračovat ve čtení →
Ženy rodící doma jsou přeci hazardérky. Bezpečí = přítomnost lékaře. Proč jsem si to ještě před rokem a půl myslela? Nevím, ale chybami se člověk učí. Ivanu neznám a do Prahy to mám sakra daleko. Před otěhotněním a ani moc po něm jsem se o porod nezajímala. Na předporodní kurz chtěl jet manžel, mě 5-denní výprava do tajů porodních s … Pokračovat ve čtení →
Médii proběhla zpráva o výzkumu spokojenosti žen s péčí v českých porodnicích. 70% matek je spokojených. Obecně to znamená, že je vše v pořádku. Není potřeba nic měnit, většině žen české porodnice vyhovují. A co těch 30% žen? Jakou mají možnost volby? Jaké se nabízejí alternativy pro ženy, které tak docela nejsou spokojené? Mají jedinou možnost. Přizpůsobit se. Přizpůsobit se … Pokračovat ve čtení →
Před necelým rokem jsme napsali první díl našeho příběhu (příběh 88), který končí otázkou: „Tolik bychom si přáli, abychom mohli mít u porodu Ivanu. Splní se nám naše přání?“ Přání se nám bohužel nesplnilo. Nicméně naše druhé dítě Antonín se i tak narodilo doma. Porod proběhl ještě lépe, přirozeněji a radostněji než porod první. Všichni jsme totiž už věděli, co … Pokračovat ve čtení →
Dnes se opět koná soud s Ágnes Geréb. Ágnes naléhavě potřebuje podporu ze zahraničí! Dnes je to právě 868 dní, po které je omezena svoboda Ágnes Geréb. Každý okamžik každého jednotlivého dne. Stále nevíme, jak dlouho to bude trvat. Každý tento den nabízejí stránky http://tortenetek.szules.hu/en/ formou opravdového příběhu podporu pro Ágnes a pro každého, kdo má otevřené uši, oči a … Pokračovat ve čtení →
Rok a půl po porodu dcery jsem znovu otěhotněla, myslela jsem si, že budu rodit zase s Ivanou v klidu domova, ale osud měl se mnou jiné plány. Těhotenství se nevyvíjelo dobře a v pátém měsíci mi hrozně vyrostlo břicho, bylo plné plodové vody. A ve 24. týdnu těhotenství jsem předčasně porodila dvojčátka – chlapečky. Pravděpodobně šlo o vývojovou vadu … Pokračovat ve čtení →
Na začátku února to bude už pět let, co se s Ivanou narodila u nás doma moje dcera Berenika. Jsem vděčná, že jsem měla možnost to prožít, s čím dál větším časovým odstupem to považuji za zázrak a čerpám z toho sílu doteď. Poslední dva měsíce těhotenství jsem docházela k Ivaně do poradny (to mě vždycky uklidnilo) a na kurz, … Pokračovat ve čtení →
Milá Ivano, neznáme se osobně, i když mi to tak někdy připadá. Poprvé jsem Vás viděla v pořadu „Porody“ z divadla Kampa s Jardou Duškem, četla jsem Vaší knihu Hovory s porodní bábou, sleduji ohlasy žen, které s Vámi rodily, a o to víc Vám fandím a věřím, že Vaše práce má smysl. Je škoda, že naše lékařství sabotuje vše … Pokračovat ve čtení →
S paní Ivanou jsem se „setkala“ v knížce Hovory s porodní bábou. Tahle knížka mi ukázala nový rozměr. Pomohla mi uvědomit si, že porod by neměl být doménou sterilních porodnic a mužů porodníků. Porod by měl být přirozenou a naprosto normální součástí života ženy a života dítěte. V raném začátku těhotenství jsem měla z porodu trochu strach. Jednak nesnáším nemocniční … Pokračovat ve čtení →
Chtěla bych podpořit Ivanu svým stručným příběhem. Nejsem moc konkrétní, porod je pro mne hodně intimní zážitek a neumím se o něj dělit tolik veřejně. Věřím ale, že i tak je to alespoň malý příspěvek k Vaší práci. Děkuji Vám za to, co děláte. Náš stát, jeho právní řád i nastavení společnosti je v mnohém hodně zaostalé a posouvat zakonzervované … Pokračovat ve čtení →
Záchraná služba ve své petici požaduje aby PČR přijal zákon jednoznačně zakazující porody doma. Podvýbor pro oblast zdravotní péče, vzdělávání a prevenci Výboru pro zdravotnictví PSP ČR bude 14.2.2013 od 10:00hod projednávat petici rychlé záchranné služby za úplný zákaz plánovaných porodů doma zákonem. Schůze se koná v budově Poslanecké sněmovny, Malostranské nám. č. 7/19, malá zasedací místnost výboru pro zdravotnictví, … Pokračovat ve čtení →
Přínášíme další z příběhů, které zprostředkovala Tereza Marksová prostřednictvím sdružení EPEN ve Španělsku jako podporu pro Ivanu. První z příběhů i s komentářem je zde. Doufám, že můj příběh pomůže jako dobrý příklad tak důležité profese jako je porodní asistentka a jako důkaz, že přirozenost porodu sama o sobě není nic nebezpečného. Být správně doprovázená, podporovaná a respektovaná je klíčové … Pokračovat ve čtení →
Příběh věnuji Ivaně a všem „osvíceným“ porodním asistentkám. Ivanu neznám osobně, ale domnívám se, že díky její práci a osvětě může více žen rodit přirozeně. Dvě děti je přece dost, zněl racionální argument na nápad mít třetí dítě. Obtížně bychom se vešli do bytu, neměli bychom tolik času na starší děti, byli bychom omezeni v aktivitách, možná na to nemáme … Pokračovat ve čtení →
Milá paní Ivano. Nad prázdnou stránkou nemohu hlavy vyhnat jednu myšlenku. Myšlenku absurdní až kacířskou: MOŽNÁ, ŽE JE TO TAKHLE DOBŘE. Pravda, nejsem ve Vaší kůži, naprosto si nedokážu představit, jaké je tahání po soudech, útoky, splácení tak nesmyslné částky na stará kolena. Vám se – dost pravděpodobně – nezdá, že je to takhle dobře. Na druhou stranu, ať se … Pokračovat ve čtení →
Přínášíme další z příběhů, které zprostředkovala Tereza Marksová prostřednictvím sdružení EPEN ve Španělsku jako podporu pro Ivanu. První z příběhů i s komentářem je zde. Tak i já přispěju k tomuto hezkému projektu. Jak důležitá je role porodní asistentky všichni víme, škoda jen, že to nevědí i ostatní odborníci… Přeji hodně úspěchů. Maria Montero (Španělsko) Pondělí 5. 11., nic zvláštního, … Pokračovat ve čtení →
Vážím si Vaší práce, kterou podporujete nejen Ivanu, ale vlastně všechny asistentky. Já sama jsem Vám zaslala příběh (byl 113. Theo ) a přemýšlela jsem, jak ještě podpořit Ivanu, když už nemám sama více příběhů. Žiju ve Španělsku a díky Ivaně a sdružení EPEN (el parto es nuestro = porod je náš) jsem se dostala nejen až k mému domácímu … Pokračovat ve čtení →
Po dvou mimoděložních těhotenstvích jsem konečně „normálně“ otěhotněla. Celé těhotenství jsem chodila do knihovny a četla knihy pojednávající o těhotenství, přirozeném porodu, o mimincích, atd. Nejvíce mě zaujaly tyto knihy: Michel Odent – Znovuzrozený porod, Zuzana Štromerová – Možnost volby a Jana Doležalová – Hovory s porodní bábou, ve které jsem se dočetla o paní Ivaně. Rozhodla jsem se – … Pokračovat ve čtení →
S manželem jsme dostali příležitost pracovat ve Velké Británii, do které jsem odlétala již několik týdnů těhotná. V prvním trimestru a vše nové – bydlení, jazyk, podnebí, práce… Čekala jsem, že mi bude špatně v letadle. To nepřišlo. Nevolnosti se nekonaly ani později – až do konce těhotenství (krom občasného pálení žáhy, na které vždy zabraly mandle). Měla jsem velké … Pokračovat ve čtení →
Díky za dobrý nápad a podporu paní Ivany. Doufám, že bude dost silných příběhů na celou dobu, a nebo že to vše skončí co nejdříve nějakým šťastným koncem. Napíšu ještě další příběh po druhém porodu. S pozdravem, Mgr. Štěpánka Králová Pěkný den, moc jsem se nerozepsala, ale když si vzpomenu na paní Königsmarkovou, tak vždy na rady o kojení, a … Pokračovat ve čtení →
Bonding je proces, kdy se tvoří vztah mezi maminkou a miminkem. Každá matka a dítě se k sobě vztahují již před porodem. Budují se mezi nimi základy emočních vazeb, základy láskyplného vztahu, který naplno exploduje v hormonálně nabité situaci při porodu. Čím více dítě a matku ve vzájemném kontaktu podpoříme, tím více jim ulehčíme start do života a následné mnohdy … Pokračovat ve čtení →
Když píšu tento příběh, spí vedle mě můj 14 denní syn a já pořád přemýšlím, kde se stala chyba. Nakonec se dítě narodilo císařem. Porodnici jsem si vybrala tu, o které jsem věděla, že podporují přirozený porod a o které se říká, že nechají rodičky „zbytečně trápit“. To mi vyhovovalo. Chtěla jsem přirozený porod s co nejmenším počtem zásahů. Přečetla … Pokračovat ve čtení →
Na Ivanu myslím často a vděčně. Díky ní mám dvě skvělé vnučky. Moje nejmladší dcera si naplánovala zcela jiný porod, než byl ten, kdy se ona rodila. Byla jsem zkušená rodička a dva předcházející porody se konaly bez traumat a díky bohu jen za přítomnosti porodních asistentek, jen ten důležitý kontakt s novorozenětem tu chyběl. Zato na průběh třetího porodu … Pokračovat ve čtení →
Milá Ivano, jsem velmi ráda, že ačkoli mám již „odrozeno“ a pro Vaši porodně-asistentskou činnost také není nejpříznivější období, mohu se s Vámi a Vaší prací setkávat i nadále a čerpat z Vaší bohaté studnice vědomostí a zkušeností. A spolu se mnou řada dalších žen i mužů. Tak například… v červnu 2012 se MC – RC YMCA v Haštalské ulici … Pokračovat ve čtení →
Než jsem mohla porodit svoje třetí dítě, trochu se nám změnily okolnosti. Třetí těhotenství nás totiž zastihlo v přípravách na přestěhování do Brazílie. Manžel tam dostal práci, a protože kluci byli ještě malí, řekli jsme si, že to zkusíme. Do Brazílie jsme se přestěhovali zhruba v půlce těhotenství, a tak ultrazvuky a další odběry proběhly ještě v Čechách. Naivně jsem … Pokračovat ve čtení →
Když jsem čekala první dítě, o porodu doma jsem hodně četla. Ale protože jsem neznala žádnou ženu, která rodila doma, tak jsem si říkala, že se mi něco tak krásného nemůže stát. A tak se první syn narodil v porodnici. Když se narodil, měla jsem sice nějaké výhrady, ale byla vcelku spokojená. Postupem času jsem začala přemýšlet nad tím, co … Pokračovat ve čtení →
Na nejstarší dítě jsem čekala, na můj vkus, dost dlouho, rok a půl. Můj muž to moc neřešil, proto píšu, že jsem čekala já. Když jsem začala tušit, že se něco změnilo, byla jsem tak nedočkavá, že jsem si test udělala hned ráno po probuzení. Až po návratu do postele jsem zjistila, že je půl 4. Když jsem muži oznámila … Pokračovat ve čtení →
Ráda bych vyjádřila podporu paní Ivaně Königsmarkové – tu je můj porodní příběh. Kamarádka porodila s paní Ivanou doma a to, spolu s dalšími událostmi v mém životě, vedlo k tomu, že jsem se začala v myšlenkách více zabývat přirozenou ženskou silou. S paní Ivanou jsem se setkala v Acentru na krátkém porodním kurzu a její kombinace empatie a odhodlaného, … Pokračovat ve čtení →
Ivana bude příští týden krátkodobě hospitalizovaná. Děkujeme za Vaši podporu, která je stále účinná a nutná. ŠJ … Pokračovat ve čtení →
Moc jsem si děťátko přála, a tak když začátkem roku 2011 dostal můj sen reálnou podobu, byla jsem od první chvíle nadšená. Manžel se mi dodnes směje, že jsem své těhotenství opravdu neodbyla. Pořád jsem na malého tvorečka myslela, povídala si s ním. Má věčná netrpělivost a nespokojenost byly pryč. Najednou mělo všecko větší smysl a cíl. Byla jsem nabitá … Pokračovat ve čtení →
Když jsem začala psát náš druhý porodní příběh, ani ve snu mě nenapadlo, že za 2 měsíce prožiju ještě 3. porodní příběh. Ač to nebyl můj porod, byl stejně intenzivní, ne-li intenzivnější než ty moje. Ještě na sklonku mého druhého těhotenství jsem říkala těhotné kamarádce, že se pro všechny případy připravujeme i na to, že budeme u porodu sami. Poslouchala, … Pokračovat ve čtení →
Poprvé jsem prožívala těhotenství v roce 2010, zhruba od poloviny s Ivanou, se kterou jsme pak v tichu a radosti porodili naši Zuzanku. Podruhé jsem otěhotněla na podzim 2011, špatný čas, když chcete mít u porodu opět Ivanu, a to já chtěla. Pořád jsem ale nějak nemohla uvěřit, že tam nebude, pořád jsem v to doufala… Když jsem pochopila definitivně, … Pokračovat ve čtení →
Jsem ráda, že jsem mohla rodit doma a nemusela prožít stejně potupný způsob porodu jako moje máma. Ve chvíli, kdy ji začaly předčasné porodní bolesti, odjela do jediné místní porodnice, kde měla mít zamluvenou „kvalitní péči“ díky známosti své tchýně s lékařkou. Doktorka se k ní však chovala velmi přezíravě a posmívala se jejímu strachu o miminko. Ihned po porodu … Pokračovat ve čtení →
4. 4. má svátek Ivana. 4. 4. začala rodit kamarádka Petra, které jsem slíbila doprovod k porodu, původně plánovanému jako domácí. Plán se změnil posledního března, protože po tomto datu již nebylo možné sehnat porodní asistentku, které by za asistenci u domácího porodu nehrozila pokuta. Tedy změna plánu, pojede se do údajně vstřícného Vrchlabí, kde má domluvená PA Jana smlouvu. … Pokračovat ve čtení →
Je brzy ráno. Neděle. Chalupa. Den se probouzí k novému životu. Za okny leží sníh. A já tu sedím a píši tento příběh. Příběh, který jsem již jednou napsala, ale jeho konec byl jiný. Naše životy se po jeho dopsání změnily. Změnily tak, že je z něj jiný příběh. A tak tu sedím znovu a zamýšlím se nad tím, jaké … Pokračovat ve čtení →
Své tři děti jsem rodila v porodnici (a mám tu atmosféru docela ráda), ale spousta mých kamarádek má za sebou nadšené domácí porody, a u většiny z nich byla paní Ivana… Za jednou mou přítelkyní takhle svištěla 25.prosince na Vysočinu po D1, na které se právě odehrávala ukázková sněhová kalamita, takže tam málem s autem uvízla. Dobře to dopadlo, z … Pokračovat ve čtení →
Ačkoliv toužím po změně podmínek v českém zdravotnictví a paní Königsmarkovou podporuji, dlouho jsem váhala, jestli svůj příběh napsat, protože s ní osobně nemá nic společného a vlastně ani „nenahrává“ porodním asistentkám obecně. Přesto jsem se rozhodla svůj příběh sdílet. Řízením osudu pobývám více než rok v Řecku, kde jsem i otěhotněla. Navštěvovala jsem soukromou kliniku. Mezi mnou a lékařem … Pokračovat ve čtení →
Asi jsem se bál, že je v nemocnici zodpovědnost roztroušená. Já Vám to píchnul? Však jste to sama chtěla? Nikdo Vám neřekl co to je? To jste se měla zeptat. To má vysvětlovat ten pán, co už tu dneska není. Asi to bylo potřeba. Na nějakém grafu jste byla pod čárou. Zřejmě je to naivní představa. Nemám moc zkušeností s … Pokračovat ve čtení →
Můj poslední porodní příběh je součást mé osobní cesty k úplnému, vědomému mateřství, ženství a také cesty k pochopení významu Porodu obecně pro Lidstvo – muže, ženy, děti.. Paní Ivanu Königsmarkovou znám z předchozích let jen z internetu a měla jsem možnost s ní mluvit po telefonu. Tímto jí děkuji za podporu „na dálku“, ze které jsme čerpala o několik … Pokračovat ve čtení →
Jako mladá nezkušená prvorodička jsem si pro svůj porod vybrala krajskou porodnici. V domnění, že kdyby byly při či následně po porodu nějaké komplikace s maličkým, tam o mě bude nejlépe postaráno. Sama jsem ani netušila, co přirozené porody jsou nebo že bych mohla své miminko dokonce porodit doma. Říkala jsem si, porodily ostatní ženy, porodím nějak i já. Já … Pokračovat ve čtení →
Jsem o deset let starší, porodila jsem čtyři děti, z toho dvě doma, aktivně se zasazuji o práva těhotných žen a porodních asistentek a bydlím kousek. To by mohly být důvody, proč si mě naše kamarádka Anna vybrala, aby se mnou čas od času konzultovala, co se zrovna v jejím prvním těhotenství vyskytlo, půjčila si pár knih a využila mou … Pokračovat ve čtení →
Před několika dny se nám narodilo třetí dítě – krásná holčička Vilma Rozálie. Porod byl také krásný. Všechno bylo tak, jak být mělo. Cítila jsem, že svému tělu rozumím a že ono ví, co má dělat. Když Vilma ze mne vyklouzla, bylo to něco nepopsatelného. Chci poděkovat porodní asistentce, která mi byla oporou a na kterou jsem se obracela v … Pokračovat ve čtení →
Porodila jsem své třetí dítě. Letos v září. V obývacím pokoji, před, v té době už zhasnutým akváriem. Čtvrt hodiny před půlnocí. Když jsem se pak, chvíli po porodu ptala jediné přítomné osoby, jaké to bylo z jejího pohledu, tak mi s úsměvem a únavou v hlase řekla, že jsem „domorodička-samorodička“… To, že jsem rodila doma, mi opravdu docházelo několik … Pokračovat ve čtení →
