24. Můj přerod

Gerbera

Nechci psát o svém porodu, ale o přerodu. O tom, co jsem pro sebe díky paní Ivaně objevila. Od malička jsem měla velice nejasnou představu, čím chci být jako velká. Sny o budoucím povolání jsem střídala jako ponožky, žádný nebyl dost výrazný. Co jsem ale věděla určitě: Chci být máma, a to dobrá máma se spoustou dětí. Jsem prostřední ze … Pokračovat ve čtení →

23. Ako sme rodili v nemocnici i doma

Gerbera

1. časť Počas prvého tehotenstva v roku 2008-09 som pravidelne navštevovala pražské A-centrum, kde som sa prvý krát stretla s možnosťou rodiť doma. Rozhovory s maminkami, ktoré sa pre pôrod doma rozhodli, boli zaujímavé, ale v praxi som si nedokázala sama seba v tejto úlohe predstaviť. Registrovala som sa v pôrodnici, chodila k lekárovi na pravidelné prehliadky a poctivo som … Pokračovat ve čtení →

22. Porod jako přirozená věc? Ano, ale za určitých podmínek …

Gerbera

S Ivanou jsem se setkala po pro mne velice nepříjemné zkušenosti. Vyhledala jsem jí totiž po porodu mé první dcery v jedné z nejznámějších pražských porodnic. Tento první porod, jak jsem si později plně uvědomila, skončil dle mého názoru zbytečně operací, tedy císařským řezem. Měli jsme zaplacenou přítomnost otce u porodu, který ale u porodu být nemohl, vzhledem k dalším … Pokračovat ve čtení →

21. Pomáhat a chránit léta Páně 2009

Pomáhat a chránit

Volá mi manžel mé známé, o které vím, že se bojí jít porodit po dvou předchozích zkušenostech do porodnice a taky se bojí rodit doma, ale tam se bojí méně. Po celou dobu těhotenství byla ve velkém stresu z toho, že má na vesnici jisté postavení, se staršími dětmi chodí k místní pediatře, ale byla přesvědčená, že když jí po … Pokračovat ve čtení →

20. Dlouholetá známost

Růže

Napadlo mě, že bych také mohla uveřejnit svůj příběh s Ivanou. Chtěla bych jí tímto vyjádřit svou podporu a ujistit ji, že za ní stojím. Dlouho jsem přemýšlela, o čem mám napsat, jelikož celý příběh by byl moc dlouhý a rozsáhlý… S Ivanou se známe již velmi dlouho a máme k sobě blízko. Věděla jsem a vím, že kdybych cokoli … Pokračovat ve čtení →

19. Pokaždé jinak

Rozárka a Toník

Mé první těhotenství neskončilo šťastně. O to větší bylo mé překvapení  a také trochu zděšení, když jsem po necelých 2 měsících zjistila, že  jsem opět těhotná. Bohužel se znovu opakovalo slabé krvácení v prvních  měsících – dnes již díky Ivaně vím, že určité procento žen má každý  průběh těhotenství takovýto a já patřím mezi ně. Tehdy jsem se ale  tolik, … Pokračovat ve čtení →

18. Narození Ondřeje

Gerbera

Ivano, dobrý večer, poprvé jsem se s Vámi setkala prostřednictvím knížky Hovory s porodní bábou. Tenkrát jsem už měla Františka, pod srdcem Ondru a vyhledala jsem Vás s jasným cílem porodit doma za Vaší asistence. Poradny s Vámi byly milé a zklidňující. V den D jsem za Vámi měla přijít do poradny, ale místo toho jsem začala rodit. Volala jsem … Pokračovat ve čtení →

17. Klid a pohoda

Gerbera

Po narození svého prvního syna jsem bojovala s kojením. Dva měsíce mně to stále bolelo. Zavolala jsem si k sobě domů laktační poradkyni, která mně naučila takové nepřirozené polohy na kojení, že se mi bolesti ještě zhoršily. Dostala jsem doporučení na I. K., že kamarádce zachránila kojení. Zavolala jsem jí, domluvily jsme se, přijela. Podívala se, jaké kejkle vyvádím s … Pokračovat ve čtení →

16. Dotek

Můj poklad

Svůj porodní příběh píšu již poněkolikáté. Poprvé ne pro sebe, ne pro kamarády, ne pro neznámé čtenáře. Píšu příběh pro Vás, Ivano. Pro člověka, díky kterému jsem po druhém porodu nepropadla zoufalství, díky kterému jsem našla cestu, kterou jsem mohla jít dál. Jakkoliv to může znít paradoxně. Co vlastně může mít dvojnásobná císařovna společného se soukromou porodní asistentkou? První porod … Pokračovat ve čtení →

15. Příběh M.S.

Gerbera

Když jsem se měla poprvé s Ivanou setkat, byla jsem nervózní víc než před prvním rande. Hodně jsem o ní slyšela, málo jsem si ale uměla reálně představit. A současně málokdy mi tolik záleželo na tom, aby schůzka „dopadla dobře“ – abych nebyla odmítnuta. Vlastně si nemohu vzpomenout na žádnou jinou obchodní či soukromou schůzku za posledních deset let, před … Pokračovat ve čtení →

14. Náš skoro domácí porod

Vánoční hvězda

Amélka 2.5.2008 Tématikou porodů jsem se dlouho zabývala. Bylo mi z průběhu mého života jasné, že můj začátek života byl velmi traumatický. Maminka o porodu nemluvila, bylo to pro ni tabu. Ale naštěstí existuje tělesná paměť, tak jsem hodně zjistila pozorováním svého těla a emocí, meditacemi a terapiemi. Bylo mi jasné, že chci aby mé dítě mělo jiný začátek. Do … Pokračovat ve čtení →

13. Jak Gaia na svět přišla

Gaia

O Ivaně jsem se poprvé dozvěděla z médií někdy v první polovině svého prvního těhotenství. Rodiče mi přeposlali článek o jejím soudním procesu s obavou, jak by také mohl dopadnout domácí porod, který jsme také plánovali. Musím přiznat, že poté byl i můj pohled trochu touto zprávou zabarvený. O nějakou dobu později jsem měla možnost seznámit se s ní osobně. … Pokračovat ve čtení →

11. Za bubnování krup nejkrásnější dárek k svátku

Hana, Luděk, Theodora

Celé těhotenství jsem intenzivně řešila porod. Toužila jsem po přirozeném porodu, aby moje miminko mělo dobrý začátek, aby na to mělo v podvědomí dobré vzpomínky. Toužila jsem mít se svým dítětem hezký vztah a aby vnímalo první okamžiky jako přátelské, aby se mu tak vryly do podvědomí a podle toho posuzovalo svět dál. Nedařilo se mi najít porodnici, která by … Pokračovat ve čtení →

10. Pohlazení, porozumění a tvarohové zábaly

Andrea s děťátkem

Můj příběh s Ivanou není nikterak dlouhý, protože jsem nakonec rodila v porodnici (a velice toho lituji), ale Ivana mi nesmírně pomohla. K Ivaně jsem začala docházet, když jsem se pohádala s primářkou v gynekologické ordinaci, že nechci monitor. Jako správná těhule jsem se rozbrečela a řekla, že už tam nejdu. Zbytek těhotenství jsem docházela k Ivaně. A byly to … Pokračovat ve čtení →

9. Počátek

Aron s Ivanou

Ivaně Známe to z vlastního zrození. O našem životě rozhoduje povolaná autorita. Nejdříve lékař, ten nás pro naše dobro oddělí od matky, protože dítě je matkou ohrožené a musí být v péči kvalifikované osoby, která odborně kontakt dávkuje v předem vyměřených a návykem posvěcených spanilých jízdách na nemocničních tácech. Jak rosteme, pečují o naše blaho další lidé, třeba učitelé. Naučili … Pokračovat ve čtení →

8. Letní nedělňátko

Ela a Eda

Dceři se blížily třetí narozeniny a nastal čas, aby se naše rodina opět rozšířila. Těsně před oslavou jsme zjistili, že u nás brzy bude zase o něco veseleji. Tentokrát jsem byla v naprostém klidu a pohodičce od samého počátku. Už v den, kdy jsem držela v ruce pozitivní test, jsem myslela na Ivanu a těšila se, jak se z toho … Pokračovat ve čtení →

7. Podzimní déšť k nám přinesl Elu

Ela s Ivanou

Začátek roku 2007 S přítelem nám bylo čtyřiadvacet a čekali jsme první dítě. Ačkoliv, nebo možná právě proto, že jsem vystudovaná zdravotní sestra, jsem věděla, že moje těhotenství a naše dítě je opravdu jen naše, nechci tak důležitý a přirozený proces vložit do rukou lékařů, nemocnic nebo státu. Pokud bude vše probíhat bez komplikací, já i děťátko budeme zdravé, není … Pokračovat ve čtení →

6. Dvakrát s Ivanou

Rodina s Ivanou

Poprvé… Naše první setkání s porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou se událo v roce 2005, kdy jsme čekali naše první dítě. Chodili jsme k ní na předporodní kurz do Aperia a moc jsme si to užívali. Vždycky jsme se tam, kromě jiného, dost nasmáli. Ivana má výborný smysl pro humor, je vtipná a zároveň velmi laskavá a milá bytost. Porodili jsme … Pokračovat ve čtení →

5. Lea

Vánoční hvězda

Právě před rokem se nám narodila dcera Lea. V porodnici, byl u toho můj muž a byl to nejšťastnější den mého života. Teprve když jsme si Leu přinesli domů, uvědomila jsem si ve srovnání s důvěrně známými věcmi v bytě, jak je maličká. Neměla ani dvě a půl kila, drobeček, co se ztrácel na naší manželské posteli. Zavolala jsem tehdy … Pokračovat ve čtení →

4. Toník porod – plaváček

Toník s Ivanou

Honzík se nám narodil v noci v podolské porodnici na porodní stoličce. Psal se rok 2006 a pro mě i pro Ondru to byl nejkrásnější a nejsilnější okamžik, jaký jsme do té doby zažili. Asi že byl první porod zcela bezproblémový a my chtěli tyto jedinečné chvíle prožít trochu jinak, než by nám porodnice mohla umožnit, rozhodli jsme se, že bychom … Pokračovat ve čtení →

3. Moje cesta k přirozenému porodu

Vánoční hvězda

Moje cesta k přirozenému porodu vedla přes můj první, z mého pohledu nevydařený, nemocniční porod. Tenkrát jsem se porodu moc bála a jak se blížil, tak rostl i můj strach. Odmalička mám takovou vlastnost, že věci, které neumím, se nerada učím před cizími lidmi. Neumím se pak soustředit, jsem trémista. Myslím, že můj strach z porodu vyplýval i z tohoto. … Pokračovat ve čtení →

2. Jana

Rozitka

Milá Ivano, jsem ráda, že mám tu zkušenost a mohu přispět svým příběhem na tyto stránky. S Vaším jménem a Vaší prací jsem se poprvé setkala už před porodem prvního dítěte, kdy jsem si hledala informace o přirozeném porodu. I díky Vaší práci jsem už první porod, prožila jako krásný a přirozený. Když jsem čekala druhé dítě, rozhodla jsem se … Pokračovat ve čtení →

1. Anežka

Bylo pondělí a byla jsem toho dne dva dny po předpokládaném termínu porodu. Začínala jsem být trochu nervózní, zda se náš „rodící plán“ podaří uskutečnit. Plánovala jsem porodit v domácím prostředí pouze s mužem a s porodní asistentkou Ivanou. Náš rozsáhlý dejvický byt obývaly tehdy čtyři generace: já s mužem a naší tříletou dcerou, moji rodiče, můj dědeček a občas … Pokračovat ve čtení →