297. Jak jsme přežili porod…

Když jsem před zhruba třemi roky poprvé otěhotněla, vůbec mě nenapadlo, že bych mohla mít v těhotenství nějaké potíže, že by dítě nebylo v pořádku nebo že bych nezvládla porod. Miminko se nám povedlo hned asi 3 týdny po svatbě a pro mě to byl nádherný začátek něčeho nového a krásného. Celé těhotenství bylo naprosto úžasné a já jsem byla … Pokračovat ve čtení →

9. Vaše ohlasy

Květiny

Vážení, posílám vám příběh pro ženu, kterou obdivuji a držím jí palce, pro Ivanu K.! Pevně doufám, že ji nezlomí zlovůle lékařské lobby a hloupých a nepřejících lidí. S přátelským pozdravem Kamila Olivová Freyová Dobrý den, protože podporuji snahy o změnu přístupu k porodům a samozřejmě Ivanu Königsmarkovou, zasílám vám svůj porodní příběh 🙂 Krásný den, Mirek Vojáček Dobrý večer, … Pokračovat ve čtení →

296. Příběh jako terapie

Na Příběhy pro Ivanu jsem náhodou narazila někde na FB při uveřejnění asi 160. příběhu. Zpětně jsem je všechny doslova zhltla a staly se mým oblíbeným každodenním čtením. Paní Ivanu osobně neznám, pouze z knihy Hovory s porodní bábou, přesto bych ji chtěla podpořit hlavně pro osvětovou činnost, kterou provádí. Dlouho jsem uvažovala, zda poslat i svůj porodní příběh, protože … Pokračovat ve čtení →

295. Můj porod doma

Občas si přečtu nějaký „Příběh pro Ivanu“ a říkám si, jak je to podporující, když se takhle sdílí. Také si říkám, že z vděčnosti za to, jak jsem mohla porodit, svůj příběh také ráda přidám. S paní Ivanou jsem se osobně vůbec nesetkala, přesto velmi ovlivnila můj porod. Tento příběh píši po třech letech a třech měsících od onoho zázračného … Pokračovat ve čtení →

294. Povolání

Vývoj člověka od početí a zrození mě fascinovaly. Dokonce ve mně začala růst touha stát se porodní asistentkou. Okolnosti mě ale vedly jinam, a tak se ze mě stala učitelka. Učit několik hodin denně, hlídat žáky u oběda, pak vést zájmové kroužky… Svou práci miluji, ale často mě bolí hlava a záda a jsem MOC ráda, že se mohu doma … Pokračovat ve čtení →

293. Není porodnice jako porodnice…

Můj příběh s Ivanou souvisí velmi málo, a přesto hodně. Ivanu neznám, nikdy sem ji neviděla, nikdy sem ji neslyšela… a přesto její práce poznamenala i naše osudy a já ji fandím, ať se vše v dobré obrátí a může se vrátit do práce očištěná od všech nařčení. Během prvního těhotenství jsem vůbec nepředpokládala, že by měl být s porodem … Pokračovat ve čtení →

292. Panoptikum u Apolináře

Separované miminko

Existence základních lidských práv definuje lidskost společnosti. Tato práva nejsou samoúčelná, neslouží k povrchní ochraně na úkor nerušeného běhu věcí, nýbrž naopak zosobňují hodnoty, jejichž popřením by došlo k eticky pauperizujícím zásahům společnosti. Respekt k základním lidským právům se tak stává nezbytným imperativem našeho bytí. Budu psát o jednom z těchto práv, o právu dítěte na rodiče, resp.o právu rodičů … Pokračovat ve čtení →

291. Věřím ve změnu k lepšímu

Milá Ivano, bohužel jsem (zatím) neměla příležitost poznat Vás osobně, ale přesto bych Vás ráda podpořila ve Vaší nelehké situaci. Moc si vážím Vaší odvahy, odhodlání a vůle pomáhat ženám, které se rozhodly rodit normálně. I když to často může vypadat, že jste na této cestě sama proti všem. Ivano, nejste! Už jen příběhy, které přibývají každým dnem, ukazují, že … Pokračovat ve čtení →

289. Porod doma aneb…

Jednoho dne se mě kamarádka, studentka medicíny, zeptala „proč chci rodit doma“. Zajímalo jí to z toho důvodu, že na téma domácí porody psala svou seminární práci. Její dotaz mě překvapil, sice jsem se již delší dobu zajímala o témata jako těhotenství, porod, výchova a vzdělávání dětí, ale nikdy jsem takto rezolutně neprohlásila, že budu rodit doma. Jak bych něco takového … Pokračovat ve čtení →

288. Nedělňátko

Milá Marcelko, moc Ti děkuji, že jsi si mne vybrala, abych Ti byla partnerem při tvém porodu. Byl to pro mne ten nejsilnější životní prožitek a nepřebilo ho ani narození mé holčičky. Během předporodního kurzu Ivany jsem mnohé pochopila, zvláště Tvé rozhodnutí rodit doma. S nabytými vědomostmi a především s Tvou vzrůstající sebedůvěrou jsem přestala mít strach a začala jsem si i já … Pokračovat ve čtení →

287. Jednoduché

I já chci podpořit pokračování Ivaniny práce pár řádky. Chci vyjádřit dík za to, že i její kniha mi pomohla pochopit, jak věci mohou být jednoduché. Přála bych si, abychom se nebály být prostě jen těhotné a prostě jen rodit. Takto jednoduše. A také aby se toho nebálo naše okolí. Na tomto webu další a další příběhy ukazují, že to … Pokračovat ve čtení →

286. Psaní z lesa

Milá Ivano, často na Vás myslím, vzpomínám a v mysli si připravuji příběh pro Vás, na který dnes večer nadešel čas. Díky našim několika vlastně docela krátkým, ale nesmírně intenzivním setkáním, k Vám cítím velkou blízkost, jedinečnou a nepopsatelnou, byť jsme se již pár let neviděly. Každá nová zpráva, zmínka či vzpomínka na Vás mi ten příjemný pocit blízkosti oživuje. … Pokračovat ve čtení →

285. Podpora pro Ivanu od Táni Fischerové

Táňa Fischerová

S paní Ivanou Königsmarkovou a porodními asistenkami jsem spolupracovala už ve sněmovně, takže jí podporu ráda vyjadřuji. Paní Ivany Königsmarkové si velice vážím a úsilí jejího i dalších porodních asistentek o vznik porodních domů a jejich možnosti porodních asistentek pracovat samostatně, jsem vždycky podporovala. Porod není nemoc a když to jde v Holandsku a dalších zemích, musí to jednou jít … Pokračovat ve čtení →

284. Můj příběh pro Ivanu

Paní Ivanku osobně neznám, ale po přečtení některých příběhů, které jsem objevila na vašich stránkách, na které mě upozornila moje švagrová, jsem se rozhodla, že vám napíšu i já svůj příběh. Bohužel se musím připojit k tomu zástupu maminek, které si připadají jen jako něco, co se musí vyšetřit a poslat na další vyšetření, poněkud lidštější přístup by se hodil. … Pokračovat ve čtení →

282. Stačilo jen přemýšlení!

Bílá orchidej

Dobrý den, po přečtení příběhu č.253 píšu tady svůj příběh. Bylo mi tenkrát 30 let, když jsem rodila první dítě. Dnes mám vlastní děti dvě. V průběhu prvního těhotenství jsem navštívila festival o porodu – první seznámení s alternativní možnosti porodu. O porodech mimo zdravotnické zařízení jsem ani netušila, možná tak z nějakého akčního filmu nebo knihy (Líbáš jako bůh … Pokračovat ve čtení →

281. Malá čarodejnica

Foto by Mishka Keinänen, www.firewaterspace.com

Môj pôrod bola krásny vďaka – dalo by sa povedať -”náhode”. Ale keďže ja na náhody neverím, tak skrátka dopadol presne tak ako mal. Koketovala som totiž s myšlienkou, že budem rodiť doma. Ale skutočne vedomo by som  sa k tomu odvážila len v prípade, že by to na pôrod stihla moja kamarátka dula z ČR. Predsa len som ako … Pokračovat ve čtení →

280. Bojovnice

flower

Celý život jsem bojovnice a snažím se věci zlepšovat. Mé úspěchy jsou minimální nebo je možná jenom tak vnímám já. Neustále narážím na omezenost, hloupost, neochotu… Nesmírně proto obdivuji všechny lidi (nejen ženy), kteří se snaží uvádět věci na logickou a efektivní míru a vytrvale jdou za svou vizí, nehledě přitom na překážky, které jim okolí klade pod nohy. Ivana … Pokračovat ve čtení →

279. Já jen četla tu knížku…

Nikdy jsem se s Ivanou Königsmarkovou osobně nesetkala. „Jen“ jsem si před porodem přečetla knížku Hovory s porodní bábou. A abych na něco důležitého snad nezapomněla, dělala jsem si tenkrát výpisky. Ten soubor jsem dnes – po třech letech – otevřela. A běhá mi mráz po zádech. Jakkoli jsou ty poznámky chaotické a po nocích psané, každé slovo, které jsem … Pokračovat ve čtení →

278. Pohled zpátky

Když jsem čekala Pavlíčka, byla jsem naprosto zdravá a nic mi nechybělo. Chtěla jsem si těhotenství užít. Bylo mi 20, šla jsem poprvé ke gynekoložce, ke které chodili všichni mí příbuzní. Byla to zároveň i má poslední návštěva u ní. Poté, co mi byl doporučen potrat, protože jsem odmítla screening v 10.tt s tím, že si dítě chci nechat, jsem … Pokračovat ve čtení →

8. Vaše ohlasy

Květina

Dobrý den, v příloze posílám svůj Příběh, kterým bych chtěla podpořit paní Ivanu Königsmarkovou a také Vaši iniciativu, které si velmi vážím. Děkuji a držím Vám palce, Pavlína Marešová Dobrý den, v příloze Vám zasílám svůj příběh pro Ivanu. Děkuji za práci, kterou děláte. Věřím, že má smysl. S pozdravem a přáním pěkných dní, Pavla Dobrý den, posílám Vám svůj … Pokračovat ve čtení →

7. Mateřství v různých koutech světa: Svoboda porodu nebo porodní totalitářství?

Ina May Gaskin

Děkujeme paní Heleně Bachůrové za překlad článku Iny May Gaskin „Global Motherhood: Birth Freedom or Birth Totalitarianism?“, který následuje. Přála bych si, aby každá těhotná žena ve Spojených státech měla takovou možnost volby, jakou jsem poznala při své nedávné cestě do Forth Worthu a Dallasu. Ženy žijící v této části Texasu si mohou vybrat, zda porodí své dítě v nemocnici, … Pokračovat ve čtení →

277. Už prý neumíme rodit. Nebo spíš nesmíme?

Zvonečky

Děkujeme paní Heleně Bachůrové za překlad článku Iny May Gaskin „Global Motherhood: Birth Freedom or Birth Totalitarianism?“, na který se můžete těšit hned zítra. Bylo mi líto, že žádný příběh sama napsat nemůžu, miminko teprve plánujeme, ale pokud můžu pomoct tímhle příběhem, mám velkou radost. Příběhy pro Ivanu jsou výborný projekt, je to takový laskavý trvalý odpor, a věřím, že nakonec pomohou … Pokračovat ve čtení →

276. Porod 3x jinak: Potřetí

Gerbera

Potřetí se mně podařilo otěhotnět nečekaně brzy, bez jakýchkoli nervů, což pro mě bylo novým a zcela úžasným zážitkem. Navíc jsem doufala, že budu ušetřena i úzkosti ohledně porodu – už přece bylo dávno jasné, že i s těma svýma očima můžu rodit vaginálně, že bez úhony mohu přivést na svět i velké dítě, a navíc jsem tentokrát měla datum … Pokračovat ve čtení →

275. Porod 3x jinak: Podruhé

Gerbera

Podruhé (v roce 2000) už to bylo jinak. Tentokrát mně oční lékař napsal zprávu se vším všudy, i když už jsem měla 8 dioptrií, císařský řez nedoporučil, gynekologové byli vstřícní a mě čekal normální porod. I když – zpestření zde také byla. Asi ve dvacátém osmém týdnu jsem šla kvůli „tvrdnutí břicha“ na kontrolu na porodní sál a místní lékař … Pokračovat ve čtení →

274. Porod 3x jinak: Poprvé

Gerbery

Rodila jsem už dávno, s Ivanou jsem se nikdy nesetkala. Škoda. Možná jsem se mohla dostat blíž k přirozenému porodu, kdybych tenkrát byla měla možnost s ní svoje otázky konzultovat nebo dokonce být v její péči – nebo bych od ní možná dostala dobré vysvětlení, proč to či ono bylo potřeba; jí bych to věřila. Svoje příběhy jsem zveřejnila už … Pokračovat ve čtení →

273. Jak se narodil Toníček

Jiřina

Konečně jsem se dostala k dokončení svého příběhu setkání s Ivanou. Je to alespoň minimální projev vděčnosti za její péči a hlavně vděčnost za boj, který vede. Přeji, Vám Ivano, hodně síly a energie a věřím, že pochodeň, kterou jste zažehla, už nikdo neuhasí. Ivanu jsem potkala úplně obyčejně na jejích předporodních kurzech. Na kurzy mě nalákala kamarádka, které Ivana … Pokračovat ve čtení →

272. Jen tak…

Leknín

Kamarádka mě poprosila o doprovod k porodu. Byl předčasný a čekala dvojčátka. Šla jsem, aniž bych tušila, do čeho skutečně jdu. O půl jedné v noci jsem zoufale potřebovala pomoc a radu, co dál. Schylovalo se k císařskému řezu. Řekla jsem kamarádce „,Zavolám Ivaně, zeptám se jí, co by doporučila.“ Ta se na mě nevěřícně podívala „A ty si myslíš, … Pokračovat ve čtení →

271. Pro Ivanu i pro sebe

Růže a gerbery

Když už na mě podruhé blikla výzva o napsání příběhu při pročítání facebookové stránky Podpora pro Ivanu Königsmarkovou, začalo mi docházet, že ta výzva je adresovaná i mně, že bych se měla pokusit něco sepsat, ač jsem ještě nerodila a Ivanu osobně neznám. Ale o to přeci nejde, že? Podporu lze vyjádřit navzdory zmiňovaným skutečnostem. A já bych moc chtěla … Pokračovat ve čtení →

270. Dvakrát Ivana

Žluté gerbery

K Ivaně jsem se dostala úplnou náhodou. Byla jsem kupovat vaničku a paní, co mi ji prodávala, mi doporučila kurzy Ivany Königsmarkové. Měla jsem už vybraný jiný kurz, kam jsem chtěla jít. Ani nevím proč, ale nakonec jsem se přihlásila právě k Ivaně. Kurz mě pěkně nastartoval a podpořil v tom, co jsem vnitřně cítila. Že si chci o svém … Pokračovat ve čtení →

269. Nechť není porod stigmatem, ale hřejivým otiskem

Gerbery

Je přirozená dýchat, vylučovat, hýbat se, ale také rodit. Tak proč je porod takovým strašákem, jehož se ženy bojí a pro některé je jen „nutným zlem“? Nějakou takovou otázku jsem si v sobě nesla téměř od dětství. Můj starší bratr se narodil s „pomocí“ zásahů lékařů, kteří mu tím rozhodli o celém následujícím životě. Přidušen při indukovaném porodu, dlouhé dny … Pokračovat ve čtení →

6. Myší kožíšky

Ivana Königsmarková

Jako dítě jsem byla vychovávaná k tomu, že mám poslouchat, respektovat autority a snažit se nebýt moc nápadná, abych se někde nedostala do problémů. Řídila jsem se tímto poučením mnoho let. Až do chvíle, kdy jsem nparadoxně právě díky tomu, že jsem byla příliš poslušná, dostala do problémů nejen sebe, ale i toho, koho jsem byla připravená milovat a chránit. … Pokračovat ve čtení →

268. Pro Ivanu

Růže

Nevím, zda můj příběh patří do víceméně porodních příběhů, ale čím si jistá jsem je to, že Ivaně vděčím za podporu ve chvíli, kdy jsem jí potřebovala nejvíc, a možná i za své duševní zdraví. V roce 2002 jsem čekala své druhé dítě. Za předpokladu fyziologického těhotenství jsem plánovala porod doma, což jsem konzultovala právě s Ivanou a chodila k … Pokračovat ve čtení →

267. Jak jsem potkala, nepotkala a pak konečně opravdu potkala paní Königsmarkovou

Gerbera

Moje první setkání s paní Königsmarkovou bylo čistě virtuální, ale o to silnější impuls to pro mne byl. Pomalu jsem se dostávala do věku, kdy jsem začala uvažovat o vlastním dítěti. Hodně kamarádek již mělo za sebou svůj první porod. Ovšem jejich vyprávění a zkušenosti, které si odnesly z porodnic roztroušených po celé zemi, mne naplnily zděšením. Byla to jedna … Pokračovat ve čtení →

266. Chování dětí, jejich prožívání a důvěra ve svět má své kořeny u porodu

Gerbery

Jsem lektorka rodičovských kurzů. Provázím rodiče na cestě k větší sebejistotě, vědomí kompetencí a zdravých vztahů s dětmi. Učím je zvládat náročné výchovné situace, vidět souvislosti a nahlížet do hloubek, kde ty situace pramení. Častokrát se dostáváme do souvislostí s porodem, porodními a poporodními traumaty a oslabeným vnímáním své měkké síly a nízké rodičovské sebedůvěry, která opět často souvisí s … Pokračovat ve čtení →

265. Hodně dlouho se rozmýšlím jestli napsat svůj příběh, jako asi hodně žen, ale už opravdu píšu…

Tulipány

Hodně dlouho se rozmýšlím jestli napsat svůj příběh, jako asi hodně žen, ale už opravdu píšu… První těhotenství (před sedmi lety) jsem prošla bez problémů, ukázkově, jen konec se začal komplikovat. Byla jsem již několik dní po termínu (po termínu určeném lékaři podle tabulek!!!) a 7.den po termínu mě hospitalizovali a začali se zátěžovými testy, oxytocinem atd, každý den něco, … Pokračovat ve čtení →

264. Do třetice všeho… dobrého

Tomášek s maminkou

Svého prvního syna Michala jsem porodila v roce 1989, v Listopadu, v pražské porodnici U Apolináře. Venku zuřila revoluce, ale já jsem měla trochu jiné starosti. Ten den byla zrovna generální stávka, takže skoro všichni lékaři byli pryč. Syn si dával docela na čas, ležela jsem na „hekárně“ skoro dva dny (přenášela jsem), a mezitím se rodili samí kluci, celkem … Pokračovat ve čtení →

263. Porod za úplňku a jedno velké DĚKUJI

Miminko s maminkou

Porod jsem nikdy nebrala jako něco nenormálního. Na druhé straně cítila, že je to něco zázračného a úžasného, rodí se nový život, který vznikl z lásky dvou blízkých lidí. U nás v rodině mě nikdo nestrašil, co to všechno může obnášet a čeho se mám bát. Moje maminka měla podle svého vyprávění oba porody rychlé a celkem lehké. Byla natěšená … Pokračovat ve čtení →

262. Jak mě poměry v českých porodnicích přiměly rodit doma

Marie s dětmi

Když jsem byla poprvé těhotná, hledala jsem doporučení na dobré předporodní kurzy v Brně. Na základě referencí jsem tehdy zvolila kurzy u Jarmily Kovaříkové. Jarmila mě na první lekci hodně překvapila, byla rázná a hubatá, dokázala se do nás pořádně pustit, ale její kurz mi dal přesně to, co jsem potřebovala, velkou dávku sebevědomí. Dokážu svoje dítě porodit sama, dokážu … Pokračovat ve čtení →

7. Vaše ohlasy

Tulipány

Odhodlala jsem se také sesmolit a poslat můj příběh, protože chci vyjádřit podporu především paní Ivaně a také všem, kdo se nebojí žít jako lidé 🙂 Příběh a fotky posílám v příloze. S přáním všeho dobra a krásných dnů ve zdraví, M.M. Přeji dobrý den, ráda bych se připojila k podpoře Ivany, protože ji mám moc ráda a celá ta … Pokračovat ve čtení →

261. Rodit se dá i jinak

Slunečnice

Milá Ivano, nerodila jsem s Vámi, nerodila jsem ani doma, ale díky cestě, kterou Vy a lidé kolem Vás prošlapáváte, jsem v sobě našla ženu-samici. Ženu, která miluje své tělo a důvěřuje mu, obdivuje ho za to, jaký je dokonalý nástroj. Pochopila jsem, že porod se nemusí přežít a    vydržet, ale že se dá PROŽÍT! Prvního syna jsem rodila u … Pokračovat ve čtení →

5. Věřme ženskému tělu. Je k rození dětí dobře uzpůsobené

Ina May Gaskin

Rozhovor s americkou porodní asistentkou Inou May Gaskin Připravila Vlasta Jirásková pro časopis Děti a my 5/11. Děkujeme Vlastě Jiráskové za možnost zveřejnění tohoto rozhovoru na Příbězích pro Ivanu. Nechť je tento rozhovor podporou pro porodnictví ve všech posttotalitních zemích i pro Ivanu Königsmarkovou. V Evropě (v Maďarsku a nyní i v ČR) jsme aktuálně svědky „tažení“ proti samostatným porodním … Pokračovat ve čtení →

260. Můj druhý porod s Ivanou

Dcerka

Dva roky od 1. porodu mé dcery velmi rychle utekly a já byla opět těhotná. První těhotenství i porod proběhly skvěle v péči Ivany, proto jsem i při druhém těhotenství chodila do poradny k Ivaně a plánovala s ní porod doma. Zašla jsem ke své nové gynekoložce na našem malém městě a nechala si udělat 1. a poslední ultrazvuk, odmítla … Pokračovat ve čtení →

259. Přijďte říci novinářům, že si přejete péči porodní asistentky

Svoboda

Chcete v těhotenství, během porodu a v šestinedělí využívat služeb samostatných porodních asistentek? Přejete si zlepšení péče o novorozence a jejich rodiny v jakékoliv porodnici? Přijďte již v pondělí 17. září sdělit svoje názory na porodní péči novinářům, kteří se sejdou před budovou Ministerstva zdravotnictví na Palackého Náměstí v Praze, v rámci tiskové konference s členy pracovní skupiny pro problematiku porodnictví … Pokračovat ve čtení →

258. Čeho se bojí zdravotníci?

Když se v médiích objeví zmínka o domácích a ambulantních porodech, většinou promluví kapacita z řad lékařů, která tento způsob rození označí jako riskantní a nezodpovědný. Málokdy se někdo ze zdravotníků za domácí a ambulantní porody postaví. Pokud ano, pak jde většinou o porodní asistentky, které k domácím porodům chodí, nebo o různé „psychosomatiky“, kteří ale stejně nejsou považovaní za … Pokračovat ve čtení →

257. O vděčnosti

Matouš

Dobrý den Ivano, mám potřebu také Vám vyjádřit svou podporu. Osobně jsme se nikdy nesetkaly, ale sleduji pozorně Váš příběh i všechny příběhy zde psané. Sleduji dění kolem českého porodnictví od svého prvního těhotenství v roce 2007 a mám za sebou dva porody v péči skvělých porodních asistentek Milady a Věry v Neratovicích. Nikdy v životě jim nepřestanu být vděčná … Pokračovat ve čtení →

256. Asi ne příběh…

Růže

Velmi často když mluvím o tom, jak se narodily moje děti (předestírám, že všechny tři moje dosavadní porody byly krásné, a že jsem si je opravdu užila), většinou „šokuji“ sve posluchačky či posluchače. Je pro ně těžké pochopit, že porod je něco naprosto přirozeného, krásného, druh přechodového rituálu a něco, co většina žen v přímé rodové linii dokázala vlastní silou … Pokračovat ve čtení →

255. Nikdy jsme se neviděly…

Poporodní

S paní Ivanou jsem se poprvé „setkala“ prostřednictvím její knihy Hovory s porodní bábou, kterou jsem přečetla spolu se spoustou jiných knihy v rámci přípravy na svůj první porod. Nebyla jsem typická „macdonaldovská“ mamina, o kterých se v knize zmiňuje, ale po pravdě neměla jsem k ní tak úplně daleko, byla jsem poslušná pacientka své paní gynekoložky, plně jí důvěřovala … Pokračovat ve čtení →

254. Porod v klidu, bez zásahů, v bezpečí

Růže

Ivana si běžně nebere servítky a někdy mi její chování připadalo nepochopitelně drsné. Nesedí úplně každé mamince, ale teď chci vyprávět, jak jsem pochopila, proč ji tolik žen zbožňuje. Byl to můj první doprovod u porodu doma. Cítila jsem se velmi poctěná, když mě Lenka požádala, abych byla její dulou. Byla domluvená s porodní asistentkou Ivanou, takže se jednalo o … Pokračovat ve čtení →

253. Lidé k lidem, strašáci ke strašákům!

S dětmi

Příběh č. 211 mě konečně rozhoupal k napsání toho mého. Na podporu Ivaně a všem statečným lidem. Ačkoliv jsem, BOHUŽEL, s žádnou ženou nikdy o porodu nemluvila, už jako malá holka jsem chovala pevné přesvědčení, že porod mě děsit nemusí. Vzpomínám jak jsem ve třinácti letech málem zkolabovala při odběru krve. Tehdy mi řekla sestra, která mě nabírala: “Holka, vždyť … Pokračovat ve čtení →

6. Vaše ohlasy

Kosatec

Dobrý den, v příloze zasílám náš porodní příběh pro Ivanu i s fotografiemi. Moc děkujeme za tento nápad, naše rodina chce podpořit Ivanu všemi možným prostředky a zároveň probudit spící společnost. S uctivým pozdravem Dora Bouzková s rodinou Dobrý den, posílám svůj příběh pro Ivanu a moc děkuji, že se tomuto projektu věnujete. Lidé se mě ptají, zda budou příběhy … Pokračovat ve čtení →