Milé ženy, máme velkou moc pomoci našim matkám, sobě i svým dcerám, když každé porodní násilí pojmenujeme, vyjádříme jeho škodlivost a budeme na tomto poznání růst, zaléčíme tak naše zraněné duše, nebudeme dál předávat další škodlivé násilnosti, ať už je to „odpočinutí“ si po porodu, nebo obhajování toho kterého zásahu, bez kterého bychom jistě neporodily. A pojmenování zdravého rození, všeho, … Pokračovat ve čtení →
Jak přišla Mája na svět Moje první těhotenství bylo chtěné, plánované a přijaté s nadšením. V té době jsem s manželem bydlela v Brně, znala jsem několik „alternativních“ maminek a jejich cesta se mi velmi zamlouvala. S manželem jsme už delší dobu věděli, že chceme našim dětem dopřát dětství na venkově, jako jsme prožili sami, a proto jsme se v … Pokračovat ve čtení →
Ráda bych tímto příběhem vyjádřila podporu Ivaně K. Nikdy jsem sice neplánovala žádný porod doma, naopak si zpočátku ťukala na čelo, když některá moje kamarádka o něčem podobném přemýšlela… Ale člověk se tak nějak vyvíjí, nakukuje pod pokličku, mění úhly pohledu… K porodu doma jsem zatím odvahu nesebrala, ale díky dvěma předchozím porodům už jsem věděla, jak to nechci, a to … Pokračovat ve čtení →
Tentokrát předčasně, příště lotosově Ještě než jsem otěhotněla, věděla jsem, že chci rodit přirozeně, nejlépe doma, ale třeba i v porodním domě nebo v porodnici, kde by mi přirozený porod umožnili. Bohužel jsem ale porodní dům v Čechách nenašla a v porodnicích narazila vždy na velké ALE. Navíc jsem během těhotenství dospěla k názoru, že bych ráda nechala pupeční šňůru … Pokračovat ve čtení →
O tom, že bych chtěla porodit své dítě doma, jsem měla jasno už v době, kdy jsem ještě na vlastní děti příliš nemyslela. Na porod jsem se vždycky těšila, považovala jsem ho za důležitý a mimořádný zážitek v životě ženy. V těhotenství dostávala moje představa jasnější podobu. Pokud bude všechno v pořádku, chtěla bych rodit doma, být se svým mužem, … Pokračovat ve čtení →
Vojtíšek Náš klučík si pospíšil o tři týdny. Čekala jsem to, poněvadž jsem byla od 7. měsíce na hořčíku kvůli falešným kontrakcím. Když jsem vyrážela do porodnice, chtěla jsem mít porod co nejpřirozenější, ač jsem v té době neměla zcela určitou představu, neměla jsem připravené argumenty. Protože Motol je svým způsobem i moje pracovní prostředí, třebaže ne zrovna porodnický obor, … Pokračovat ve čtení →
Příběh první: Laura Rozhodla jsem se, že vám také napíšu svůj porodní příběh a podpořím tím snad alespoň troškou Ivanu, se kterou jsem se setkala pouze přes Hovory s porodní bábou. Ony jsou to teda dva příběhy, jeden z minulého týdne a jeden téměř tři roky starý. Každý příběh je jiný a z každého porodu jsem si přinesla velké ponaučení. … Pokračovat ve čtení →
Únorové poupátko Na začátku února to bude už pět let, co se s Ivanou narodila u nás doma moje dcera Berenika. Jsem vděčná, že jsem měla možnost to prožít, s čím dál větším časovým odstupem to považuji za zázrak a čerpám z toho sílu doteď. Poslední dva měsíce těhotenství jsem docházela k Ivaně do poradny (to mě vždycky uklidnilo) a … Pokračovat ve čtení →
Jak jsem se narodila… Jsem ráda, že jsem mohla rodit doma a nemusela prožít stejně potupný způsob porodu jako moje máma. Ve chvíli, kdy ji začaly předčasné porodní bolesti, odjela do jediné místní porodnice, kde měla mít zamluvenou „kvalitní péči“ díky známosti své tchýně s lékařkou. Doktorka se k ní však chovala velmi přezíravě a posmívala se jejímu strachu o … Pokračovat ve čtení →
Existence základních lidských práv definuje lidskost společnosti. Tato práva nejsou samoúčelná, neslouží k povrchní ochraně na úkor nerušeného běhu věcí, nýbrž naopak zosobňují hodnoty, jejichž popřením by došlo k eticky pauperizujícím zásahům společnosti. Respekt k základním lidským právům se tak stává nezbytným imperativem našeho bytí. Budu psát o jednom z těchto práv, o právu dítěte na rodiče, resp.o právu rodičů … Pokračovat ve čtení →
Jak se narodil Toníček Konečně jsem se dostala k dokončení svého příběhu setkání s Ivanou. Je to alespoň minimální projev vděčnosti za její péči a hlavně vděčnost za boj, který vede. Přeji, Vám Ivano, hodně síly a energie a věřím, že pochodeň, kterou jste zažehla, už nikdo neuhasí. Ivanu jsem potkala úplně obyčejně na jejích předporodních kurzech. Na kurzy mě … Pokračovat ve čtení →
Dva roky od 1. porodu mé dcery velmi rychle utekly a já byla opět těhotná. První těhotenství i porod proběhly skvěle v péči Ivany, proto jsem i při druhém těhotenství chodila do poradny k Ivaně a plánovala s ní porod doma. Zašla jsem ke své nové gynekoložce na našem malém městě a nechala si udělat 1. a poslední ultrazvuk, odmítla … Pokračovat ve čtení →
Je to zrovna 40 let Je to zrovna 40 let, co jsem úspěšně udělala zkoušky k dvouletému pomaturitnímu studiu na porodní asistentku. Tenkrát se tomu říkalo „ženská sestra“. Dovedla jsem si jen matně představit, co to znamená, i když jsem před tím už byla na letní brigádě na oddělení gynekologie a porodnictví jedné malé nemocnice. Studium bylo trochu sci-fi. Mnoho … Pokračovat ve čtení →
Přejeme si rodit bezpečně a zdravě, na hezkém klidném místě v přítomnosti nám milých důvěrně známých lidí, se kterými budeme moci náležitě přivítat své děťátko. Naše miminko, se kterým sdílíme celých devět měsíců jedno tělo, a nyní dychtíme si ho konečně pořádně prohlédnout, osahat, po svém ošetřit a nakrmit a kterého se rozhodně nechceme ani na minutu vzdát. Střih pupeční … Pokračovat ve čtení →
Porodnice zdravé dítě nezaručí Když jsem poprvé otěhotněla, byla jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Celé těhotenství bylo velmi pohodové, vše probíhalo skvěle a nic nenasvědčovalo tomu, že by snad někde mohl vzniknout problém. Těšila jsem se, až své miminko uvidím, pochovám. Porod proběhl v nemocnici, před 14 lety by mě jiná alternativa ani nenapadla. Narodila se mi zdravá, krásná … Pokračovat ve čtení →
Moje maminka se narodila doma, na posteli, která stála pod oknem, podobně jako její tři starší bratři. Maminčin nejstarší bratr při porodu zemřel. Narození mé maminky byl jediný porod, kterému byl přítomen také její otec. Vztah mezi nimi byl po celý život ze všech vztahů mezi otcem a jeho dětmi vztahem nejsilnějším. Když můj dědeček zemřel a moje maminka ho … Pokračovat ve čtení →
I slovo umí pohladit Můj příběh bude asi začínat jinak než většina ostatních. Na rozdíl od mnoha jiných mně nikdy porod v nemocnici nepřišel na mysl, pro mě vždy bylo jasné a přirozené zůstat v tuto chvíli doma. Neměla jsem žádných pochyb o tom, že něco jako porod zvládne každý živočich stejně jako početí či vylučování. Takže jsem nikdy neuvažovala … Pokračovat ve čtení →
Porod si můžete užít i v porodnici, ale musíte být na to dobře připraveni Můj příběh není ničím zvlášť výjimečný a tím se vlastně liší od většiny příběhů zde zmiňovaných. Patřím k maminkám, které si porod doma moc představit nedovedou. Mě taková myšlenka naplňuje pocitem většího stresu než představa porodnice, bílých plášťů a trochu narušeného soukromí. Ať už za to … Pokračovat ve čtení →
Eliška a Matěj K Ivaně do poradny jsem docházela během obou těhotenství. Doma se narodilo první dítko, holčička Eliška. Bydleli jsme v té době v Praze, vrátili se až v 7. měsíci ze zahraničí, kde je péče asistentky normou a porod doma celkem normální alternativou. Situace pro mne byla jasná: pokud to bude jen trochu možné, rodím doma s Ivanou. … Pokračovat ve čtení →
Čtyři krátká zastavení, která pro Ivanu v průběhu soudního procesu napsala Veronika Svobodná. Však my vám to zatrhneme! Od konce loňského roku mi tato věta zní neustále v uších. Však my vám to zatrhneme! Tu větu jsem slyšela na vlastní uši. Ne z rádia či z televize. Vyřkl jí pravicový senátor Tomáš Jirsa poté, co se ujistil, že můj syn … Pokračovat ve čtení →
Milé ženy, máme velkou moc pomoci našim matkám, sobě i svým dcerám, když každé porodní násilí pojmenujeme, vyjádříme jeho škodlivost a budeme na tomto poznání růst, zaléčíme tak naše zraněné duše, nebudeme dál předávat další škodlivé násilnosti, ať už je to „odpočinutí“ si po porodu, nebo obhajování toho kterého zásahu, bez kterého bychom jistě neporodily. A pojmenování zdravého rození, všeho, … Pokračovat ve čtení →
Milé ženy, máme velkou moc pomoci našim matkám, sobě i svým dcerám, když každé porodní násilí pojmenujeme, vyjádříme jeho škodlivost a budeme na tomto poznání růst, zaléčíme tak naše zraněné duše, nebudeme dál předávat další škodlivé násilnosti, ať už je to „odpočinutí“ si po porodu, nebo obhajování toho kterého zásahu, bez kterého bychom jistě neporodily. A pojmenování zdravého rození, všeho, … Pokračovat ve čtení →
Milé ženy, máme velkou moc pomoci našim matkám, sobě i svým dcerám, když každé porodní násilí pojmenujeme, vyjádříme jeho škodlivost a budeme na tomto poznání růst, zaléčíme tak naše zraněné duše, nebudeme dál předávat další škodlivé násilnosti, ať už je to „odpočinutí“ si po porodu, nebo obhajování toho kterého zásahu, bez kterého bychom jistě neporodily. A pojmenování zdravého rození, všeho, … Pokračovat ve čtení →
Ke druhému vánočnímu svátku ještě jeden „opakovací“, i když ne domaporodní, ale podpůrný. Když jsem otěhotněla, začala jsem se u kamarádek, co už mají děti, zajímat o to, jak jim proběhlo těhotenství, jaký měly porod a poporodní péči. Přišlo mi, že jsem na to vlastně děsně sama, ačkoliv mám super manžela, se kterým se dá hodně povídat, ale on těhotenství … Pokračovat ve čtení →
Vážená paní Ivano, vážené provozovatelky podpůrných stránek, čtu vás už dlouho, pravidelně, ale nějak jsem pořád nevěděla, co bych vám napsala. Mám už dospělé děti, takže to, jak se narodily, není k současnosti příliš promlouvající. Jak tak ale čtu ty vaše stránky, čtu podobná témata i jinde a nemohu si nevšimnout těch prudkých diskusí, které bývají pod porodními tématy k … Pokračovat ve čtení →
Ráda bych tímto příběhem vyjádřila podporu Ivaně K. Nikdy jsem sice neplánovala žádný porod doma, naopak si zpočátku ťukala na čelo, když některá moje kamarádka o něčem podobném přemýšlela… Ale člověk se tak nějak vyvíjí, nakukuje pod pokličku, mění úhly pohledu… K porodu doma jsem zatím odvahu nesebrala, ale díky dvěma předchozím porodům už jsem věděla, jak to nechci, a to … Pokračovat ve čtení →
Ještě než jsem otěhotněla, věděla jsem, že chci rodit přirozeně, nejlépe doma, ale třeba i v porodním domě nebo v porodnici, kde by mi přirozený porod umožnili. Bohužel jsem ale porodní dům v Čechách nenašla a v porodnicích narazila vždy na velké ALE. Navíc jsem během těhotenství dospěla k názoru, že bych ráda nechala pupeční šňůru odpadnout přirozeně (tzv. lotosový … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu jsem četla od samotného začátku, stejně jako jsem od samého začátku sledovala Ivaninu kauzu. Čtení Příběhů mě provázelo obdobím úpěnlivého čekání na své první vymodlené miminko, těhotenstvím, šestinedělím a prvními měsíci nového života se synkem. Nyní, kdy je jeden boj šťastně dobojován a publikování příběhů končí, bych ráda přidala na závěr i ten svůj porodní příběh. Ve kterém … Pokračovat ve čtení →
O tom, že bych chtěla porodit své dítě doma, jsem měla jasno už v době, kdy jsem ještě na vlastní děti příliš nemyslela. Na porod jsem se vždycky těšila, považovala jsem ho za důležitý a mimořádný zážitek v životě ženy. V těhotenství dostávala moje představa jasnější podobu. Pokud bude všechno v pořádku, chtěla bych rodit doma, být se svým mužem, … Pokračovat ve čtení →
Náš klučík si pospíšil o tři týdny. Čekala jsem to, poněvadž jsem byla od 7. měsíce na hořčíku kvůli falešným kontrakcím. Když jsem vyrážela do porodnice, chtěla jsem mít porod co nejpřirozenější, ač jsem v té době neměla zcela určitou představu, neměla jsem připravené argumenty. Protože Motol je svým způsobem i moje pracovní prostředí, třebaže ne zrovna porodnický obor, nemám … Pokračovat ve čtení →
S paní Ivanou jsem se setkala bohužel jen nepřímo, prostřednictvím knížky Hovory s porodní bábou. Přesto byla hnacím motorem mého druhého těhotenství a dokázala mi během tří večerů pojmenovat to, co jsem vlastně někde hluboko vevnitř už dávno cítila. Porodit, ne „být porozena“. Ale od začátku. První dítko jsme přivedli na svět zcela hravě, v porodnici, ale jen s mužem … Pokračovat ve čtení →
Rok a půl po porodu dcery jsem znovu otěhotněla, myslela jsem si, že budu rodit zase s Ivanou v klidu domova, ale osud měl se mnou jiné plány. Těhotenství se nevyvíjelo dobře a v pátém měsíci mi hrozně vyrostlo břicho, bylo plné plodové vody. A ve 24. týdnu těhotenství jsem předčasně porodila dvojčátka – chlapečky. Pravděpodobně šlo o vývojovou vadu … Pokračovat ve čtení →
Přínášíme další z příběhů, které zprostředkovala Tereza Marksová prostřednictvím sdružení EPEN ve Španělsku jako podporu pro Ivanu. První z příběhů i s komentářem je zde. Doufám, že můj příběh pomůže jako dobrý příklad tak důležité profese jako je porodní asistentka a jako důkaz, že přirozenost porodu sama o sobě není nic nebezpečného. Být správně doprovázená, podporovaná a respektovaná je klíčové … Pokračovat ve čtení →
Jsem ráda, že jsem mohla rodit doma a nemusela prožít stejně potupný způsob porodu jako moje máma. Ve chvíli, kdy ji začaly předčasné porodní bolesti, odjela do jediné místní porodnice, kde měla mít zamluvenou „kvalitní péči“ díky známosti své tchýně s lékařkou. Doktorka se k ní však chovala velmi přezíravě a posmívala se jejímu strachu o miminko. Ihned po porodu … Pokračovat ve čtení →
Existence základních lidských práv definuje lidskost společnosti. Tato práva nejsou samoúčelná, neslouží k povrchní ochraně na úkor nerušeného běhu věcí, nýbrž naopak zosobňují hodnoty, jejichž popřením by došlo k eticky pauperizujícím zásahům společnosti. Respekt k základním lidským právům se tak stává nezbytným imperativem našeho bytí. Budu psát o jednom z těchto práv, o právu dítěte na rodiče, resp.o právu rodičů … Pokračovat ve čtení →
Kamarádka mě poprosila o doprovod k porodu. Byl předčasný a čekala dvojčátka. Šla jsem, aniž bych tušila, do čeho skutečně jdu. O půl jedné v noci jsem zoufale potřebovala pomoc a radu, co dál. Schylovalo se k císařskému řezu. Řekla jsem kamarádce „,Zavolám Ivaně, zeptám se jí, co by doporučila.“ Ta se na mě nevěřícně podívala „A ty si myslíš, … Pokračovat ve čtení →
Dva roky od 1. porodu mé dcery velmi rychle utekly a já byla opět těhotná. První těhotenství i porod proběhly skvěle v péči Ivany, proto jsem i při druhém těhotenství chodila do poradny k Ivaně a plánovala s ní porod doma. Zašla jsem ke své nové gynekoložce na našem malém městě a nechala si udělat 1. a poslední ultrazvuk, odmítla … Pokračovat ve čtení →
Je to zrovna 40 let, co jsem úspěšně udělala zkoušky k dvouletému pomaturitnímu studiu na porodní asistentku. Tenkrát se tomu říkalo „ženská sestra“. Dovedla jsem si jen matně představit, co to znamená, i když jsem před tím už byla na letní brigádě na oddělení gynekologie a porodnictví jedné malé nemocnice. Studium bylo trochu sci-fi. Mnoho teorie, podivná praxe – porodní asistentka … Pokračovat ve čtení →
Přejeme si rodit bezpečně a zdravě, na hezkém klidném místě v přítomnosti nám milých důvěrně známých lidí, se kterými budeme moci náležitě přivítat své děťátko. Naše miminko, se kterým sdílíme celých devět měsíců jedno tělo, a nyní dychtíme si ho konečně pořádně prohlédnout, osahat, po svém ošetřit a nakrmit a kterého se rozhodně nechceme ani na minutu vzdát. Střih pupeční … Pokračovat ve čtení →
Přestože jsem se s Ivanou nikdy nesetkala osobně, ovlivnila můj život zásadním způsobem. Mé první „setkání“ s ní se uskutečnilo na výcviku konzultanta předporodní přípravy pod vedením Patrika Balinta, kde jsem získávala spoustu informací o přirozeném porodu a s úžasem zjišťovala, že příchod děťátka na svět může být nádherným zážitkem, pokud je rodící žena respektována a podporována ve svých přirozených … Pokračovat ve čtení →
Že chci rodit doma a přirozeně jsem věděla dlouho předtím, než jsem vůbec otěhotněla. Pod vlivem mnoha přednášek, článků a knih jsem nabyla dojmu, že díky tomu budu já i mé dítě nejšťastnější na světě, že je to ta nejsprávnější věc, kterou žena může ve svém životě udělat, že tím zachráním světový mír 🙂 Když jsem pak čekala své první … Pokračovat ve čtení →
První své dítě jsem porodila v perinatologickém centru v Plzni Lochotíně. O 18 měsíců později jsem porodila svou dcerku v malé městské nemocnici v Kyjově. Přístup tamního personálu byl otřesný. Dodnes si pamatuji otřesnou větu primáře: „Ženská jedna bláznívá, vy chcete, aby vaše dítě zemřelo? Neotvírejte ten inkubátor ,vaše dcera ja na kyslíku a když jí budete inkubátor otevírat, bude … Pokračovat ve čtení →
Když jsem otěhotněla, začala jsem se u kamarádek, co už mají děti, zajímat o to, jak jim proběhlo těhotenství, jaký měly porod a poporodní péči. Přišlo mi, že jsem na to vlastně děsně sama, ačkoliv mám super manžela, se kterým se dá hodně povídat, ale on těhotenství nikdy nezažil a já toužila mít nějakou spásnou duši. Chtěla jsem poznat někoho, … Pokračovat ve čtení →
Právě před rokem se nám narodila dcera Lea. V porodnici, byl u toho můj muž a byl to nejšťastnější den mého života. Teprve když jsme si Leu přinesli domů, uvědomila jsem si ve srovnání s důvěrně známými věcmi v bytě, jak je maličká. Neměla ani dvě a půl kila, drobeček, co se ztrácel na naší manželské posteli. Zavolala jsem tehdy … Pokračovat ve čtení →
