Už když se projekt příběhy pro Ivanu rozběhl, mě napadlo sepsat, respektive přeložit, svůj porodní příběh, který jsem jednou publikovala na zahraničním blogu o přirozeném porodu, když se narodila moje první dcera. Zdál se mi ale moc dlouhý a tak jsem se k tomu nikdy nedostala. 21.5. se mi narodilo druhé miminko, a tak si myslím, že to je ideální … Pokračovat ve čtení →
Toto je můj zážitek z návštěvy rizikové poradny u Apolináře. Nestalo se vysloveně nic hrozného, spousta lidí se jen pousměje a mávne rukou: „Takhle je to přece normální“. A právě proto tento příběh píšu – protože to nemá být normální. Ale udělat něco proti tomu můžeme jen my samy – na tyto místa nechodit. Porodnice u Apolináře má v Praze … Pokračovat ve čtení →
O Ivaně a její práci jsem věděla dávno. Vlastně ani nevím odkud, možná z novin nebo časopisů, osobně jsem tenkrát Ivanu neznala. Když jsem pak před čtyřmi lety otěhotněla a zažila nepříliš příjemnou návštěvu u svého gynekologa v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě, rozhodla jsem se Ivaně zavolat a poradit se o možnosti její pomoci a péče … Pokračovat ve čtení →
Ivana je ztělesněním svobody člověka, který je odpovědný k životu. Životu svému i životu svého dítěte. Je to člověk se svými plusy i chybami, duchaplná žena a zkušená matka, učitelka a profesionálka, osobnost českých porodních asistentek a veliká hrdinka! S Ivanou jsem se setkala nejprve skrz Hovory s porodní bábou, posléze osobně v kurzech předporodní přípravy pro páry, na těhotenských … Pokračovat ve čtení →
Zaujaly mě dva příběhy, Dopis pojišťovně a Odpověď pojišťovny. Řekla jsem si, že se zkusím dotázat podobně u naší pojišťovny, jsem u 211 (myslím, že druhá nejčastější), doufám, že i větší poptávkou můžeme možná něco pomalinku změnit. Tak snad se třeba někdo zamyslí a zařadí aspoň možnost příspěvku na financování soukromé PA jako další variantu k nákupu vitamínů a kojícího … Pokračovat ve čtení →
Začátkem mého těhotenství jsem od kamarádky, která denně čte Příběhy pro Ivanu, dostala Ivaninu knihu Hovory s porodní bábou. Tím započala má dlouhá cesta, o které bych vám zde chtěla napsat. Tehdy jsem začala získávat první „jiné“ informace o porodnictví u nás, o jiném přístupu k těhotenství, než který je v gynekologických ordinacích běžný a samozřejmě i o porodu samotném. … Pokračovat ve čtení →
Ještě než jsem porodila, těšila jsem se, že budu moci sdílet svůj druhý porodní příběh pro Ivanu. Věřila jsem, že to bude zážitek, o který se budu chtít podělit – že totiž porodím doma. Mé první dítě, dcera, se narodila v jedné přípražské porodnici a až na nějaké maličkosti jsem tam byla spokojená. Od té doby jsem si ovšem prošla určitými … Pokračovat ve čtení →
Můj příběh, který jsem se rozhodla sepsat, věnuji svému manželovi, Elišce Pláničkové a Ivaně Königsmarkové. Svůj příběh jsem se rozhodla rozdělit na dvě části. Na porod a předporodní přípravu. Jsem člověk, který si cestu k ženství nacházel dlouho, ale nakonec ji nachází. Nemohu říct, že našel, protože ženu větší než včera ze mne každý den dělá můj syn Aleš. První krok … Pokračovat ve čtení →
Tento příběh je o tom, jak z toho nejhoršího, co bych si kdy před tím ani nedovedla představit, se (doslova) zrodí něco tak úžasného a pohodového, co ani moje fantazie nedokázala předpovědět. Svoje první dítě, dceru Gaiu (příběh č.13), jsem nosila s tím, že chci rozhodně jít cestou přirozenosti. Připravovala jsem se tedy na domácí porod, protože jsem jí chtěla umožnit co … Pokračovat ve čtení →
Toto je můj třetí příběh na podporu naší Ivany. Vždycky jsem chtěla mít 3 děti. Sama jsem také ze tří dětí, měla jsem pocit, že to je takový optimální počet. Manžel by jich měl klidně i víc, ale přesto tohle dítko nebylo plánované, přišlo ve chvíli, kdy jsem se cítila snad nejhůř ve svém životě, bylo mi mizerně psychicky i … Pokračovat ve čtení →
Potřetí jsem otěhotněla zase neplánovaně a zase mi chvíli trvalo, než jsem se s tím sžila. Přešly počáteční nevolnosti a já se musela rozhodnout, kde se zaregistruju k porodu. Rozhodla jsem se tentokrát pro jinou porodnici, vybírala jsem pečlivěji, příjemné prostředí, zkušenost s porodními plány a hlavně žádné známosti. Ideálně jsem chtěla být šedá myš, které si tam nikdo ani … Pokračovat ve čtení →
Každý den si čtu i několik Příběhů pro Ivanu. Jsem velmi ráda za to ženské, intimní sdílení. Většinou si při každém příběhu trochu popláču. Ale to je přece normální, obzvláště v těhotenství. Čekám své druhé dítě, zase jarňátko – březňátko :-), termín mám v březnu, 18.3. Stejně jako před 6 lety jsem měla termín s dcerou 20.3. 🙂 A jak si tak čtu … Pokračovat ve čtení →
Na začátku druhého těhotenství jsem si říkala, že na touhu porodit doma můžu zapomenout, jsem přece po císaři a po císaři to přece nejde. Jeli jsme se proto podívat do Vrchlabí, tam to snad půjde co nejpřirozeněji. Líbilo se mi to tam, milá porodní asistentka nás provedla po útulném domácím prostředí, které vůbec nepůsobilo jako nemocnice. Nicméně i tak mi … Pokračovat ve čtení →
Stojím na chodbě našeho střediska před ordinací doktorky. Pěkná kožená křesílka, nové fotky čerstvých novorozenců pacientek, fotky z ultrazvuků. Mohla bych se posadit, ale nemám potřebu. Za chvilku mě vezmou, jsem dnes první na řadě. Sestra mě pozve dál. „Jak se daří, moč máte? Pošleme jí do laboratoře. Ještě průkazku. Dneska budem dělat odběr. Váhu máme rozbitou, tak jenom změříme tlak.“ … Pokračovat ve čtení →
Před časem jsme s přítelem usoudili, že necháme našemu vztahu a příchodu miminka volný průběh. Nějak vnitřně jsem cítila, že potřebuju načerpat mraky informací. Vždyť o těhotenství a rodičovství nevím téměř nic. A popravdě, nebyla jsem zvědavá na „chytré rady“ babiček a maminek. První zdroj, na který jsem narazila, byly tehdy nově spuštěné stránky Příběhů pro Ivanu. Každým dnem jsem hltala … Pokračovat ve čtení →
Moje druhé těhotenství nebylo tak pohodové, jako to první. Resp. bylo o něco náročnější. Jako těhotná jsem nikdy nezvracela, ale tentokrát jsem měla žaludek pořád na vodě. Můj spánkový režim se rovnal spánkovému režimu mého synka (1,5). Ke konci druhého trimestru do konce to bylo už lepší, ale bylo znát, že tělo už je unavené. Opět jsem, až na jedno … Pokračovat ve čtení →
Vážené dámy, ženy, posílám svoje příběhy jako poděkování Ivaně za to, co dělá. A za to, jak pozitivně ovlivnila můj pohled na svět. O Ivaně jsem slyšela a četla už dlouho před tím, než jsem byla poprvé těhotná, ale nijak jsem si neutříbila názor na její práci. Na Světový týden respektu k porodu, který se konal asi 2 měsíce před … Pokračovat ve čtení →
Těhotenství 1) Záměr S manželkou jsme si plánovali porod doma a jako záložní plán porodnici v Brandýse nad Labem. Ten jsme si vybrali díky doporučení BA, ke které jsme chodili na podstatnou část předporodních kontrol. Bohužel zhruba v listopadu se porodnice v BnL dostala do finanční tísně a další porody nepřijímala. Na doporoučení Ivany Königsmarkové jsme zvolili alternativu porodnice v Mělníku. … Pokračovat ve čtení →
Díky všem vám, které jste na těchto stránkách v průběhu posledních let popsaly své porodní i jiné příběhy, jsem se mohla včas dozvědět, čím v Čechách prochází většina miminek před a při narození (a jejich matky s nimi). Jen díky tomuto sdílení informací, smutků i radostí jsem si mohla uvědomit, co považuju za důležité, a zařídit se podle toho. Třeba … Pokračovat ve čtení →
Když jsem otěhotněla, rozhodovala jsem se, jakou péči chci v těhotenství. Přemýšlela jsem o možnosti řešit těhotenství pouze s porodní asistentkou, ale nakonec jsem se rozhodla najít si i lékaře (respektive lékařku). Porodní asistentku jsem si vybrala přes Unipu a internetové stránky asistentek. Lékařku – vědomě jsem chtěla ženu – jsem také vybírala pomocí internetu. Následně jsem se vždy ptala, … Pokračovat ve čtení →
Přesně rok po naší svatbě konané na mořském útesu jednoho řeckého ostrova jsme seděli v letadle a právě se nacházeli nad řeckým územím. Patnáctiletý syn se sluchátky na uších občas pohlédne na sluncem ozářená oblaka a na hluboko pod nimi rozprostírající se moře. Manžel mi k našemu prvnímu výročí podává drobnou krabičku s prstýnkem na nohu. S radostí si ho nasazuji. Já mu dávám … Pokračovat ve čtení →
Můj příběh pro Ivanu je o respektu k jedinečnosti každé ženy a o tom, co ji posiluje a co naopak ponižuje. Posílám jí jej, protože ji chci podpořit a vážím si všeho, co vykonala a co stále dělá. Z těhotenství jsme byli celí rozechvělí a jako by to ani nebyla pravda, dokud to nepotvrdí lékař. Naplňovalo nás štěstí, ale samozřejmě … Pokračovat ve čtení →
Svůj první příběh pro Ivanu jsem psala z pohledu zdravotníka, co je v kontaktu s lidmi, kteří přijdou vyhledat pomoc. Ještě jsem netušila, že zakrátko otěhotním a budu se s Ivanou moci setkat osobně. A už je to tady, dlouho očekávané dvě čárky na testu 🙂 Nejdřív jsem se objednala k Ivaně do poradny, abych se poradila o všech těch … Pokračovat ve čtení →
O těhotenství, porodu a o tom, jak to všechno je, jsem se zajímala dávno před tím, než mě napadlo, že by se to opravdu mohlo týkat také mě osobně. Bezdětného života jsem si užila dobře a dost, celkem dlouho jsem také čekala na partnera, se kterým bych si troufla „do toho jít“, a tak svůj porodní příběh píšu půl roku … Pokračovat ve čtení →
Po přečtení článku v pátek uvedeného v Reflexu jsem se konečně rozhoupala k napsání otevřeného dopisu časopisu Reflexu o mém porodu v Norsku. Ráda bych ho věnovala i paní Ivaně, která je pro mě velká bojovnice.. a chtěla bych, aby věděla, že i já patřím mezi ty, kdo jí podporují.. Vážení, v pátek 13.12.2012 jsem si přečetla článek vašeho časopisu … Pokračovat ve čtení →
Je duben 2011 a já hledám nějaký předporodní kurz. Je mi vlastně jedno jaký. Přece o nic nejde. Snad shoda náhod nebo možná osud mne dovedl na kurz do Acentra, přímo k Ivaně. Až tam jsem otevřela oči a poprvé se v době mého těhotenství nadechla. Kurz byl přesně podle mého gusta. Ivana popisovala všechny varianty, možnosti, druhy, postupy, porodnice. … Pokračovat ve čtení →
Už jsou to čtyři měsíce, co sbírám odvahu napsat svůj příběh. Mám v sobě ještě tolik bolesti, že je těžké sednout k pc a vracet se v myšlenkách a pocitech zpět. Znovu otevírat rány tolik bolí. Vždycky jsem sama k sobě byla hodně tvrdá. Jen tak něco sama sobě neodpustím. Je důležité, že to o sobě říkám, nechci, abych vypadala … Pokračovat ve čtení →
Začnu oklikou, jeden příběh pro Ivanu už ode mne na těchto stránkách visí, je to příběh můj vlastní, je to příběh porodní. Rodila jsem před více jak dvěma lety, rodila jsem v porodnici, rodila jsem poprvé. Troufám si říct, že uvědoměle (fuj, to je ale ošklivé slovo, ale je to tak). Za dobu těhotenství jsem stihla přečíst hodně knížek (těch … Pokračovat ve čtení →
Moje první dcerka se narodila před třemi lety klasicky v porodnici se všemi „nezbytnostmi“ jako je holení, klystýr, umělý oxytocin, nástřih, poloha vleže, předčasné přestřižení pupeční šňůry atd. Navzdory tomu všemu jsme to ve zdraví zvládly a ve mně narození dcerky zanechalo hlavně velmi silný pozitivní pocit. Pamatuji si, že ještě někdy po prvním porodu jsem kategoricky prohlašovala, že já … Pokračovat ve čtení →
Moje těhotenství bylo krásné. Bylo mi dobře, cítila jsem se skvěle a mrňousek se měl čile k světu. Užívala jsem si svoje těhu bříško, cítila jsem se výjimečně, měkce, tajemně…to překvapení v bříšku, o kterém jsem dlouhou dobu věděla jen já… Brzy jsme zjistili, že mimi bude holčička a spolu s tím k nám okamžitě přišlo i její jméno. Všechno … Pokračovat ve čtení →
Tento příběh bych chtěla věnovat třem ženám – porodním asistentkám, které jsem měla tu čest během svého prvního těhotenství osobně poznat. První z nich, Ivanu, jsem navštívila pouze jednou, ale i tak jí patří veliký dík za veškerou její práci a boj v oblasti porodnictví. Zuzana a Marie sehrály v mém osobním příběhu o něco větší role a já jim … Pokračovat ve čtení →
Vážená Ivano, moc mě potěšilo rozhodnutí Ústavního soudu, a zároveň že „Příběhy“ stále vychází. Protože jsme se nedávno zase rozrostli, posílám další. Během svého prvního těhotenství jsem zjistila, jaká je „jiný stav“ a porod v Česku kovbojka (viz příběh „Nebojte se“). Podruhé to bude jiné, rozhodla jsem se – mnohem jednodušší a po mém. No samozřejmě člověk míní… Tentokrát jsem … Pokračovat ve čtení →
Ráda bych svým příběhem podpořila nejen Ivanu, ale také Zuzanu a všechny porodní asistentky v jejich krásné, tolik potřebné a dnes nedoceněné práci – přivádění nových človíčků na svět. Jak to tedy bylo s naší Mařenkou? Celé moje těhotenství probíhalo naprosto pohodově, radovala jsem se ze zdraví mého těla i sil přírody, které zařídily, že jsem do poslední chvíle čile … Pokračovat ve čtení →
Blížil se termín porodu, překlenul se a mimčo se na svět stále nehrnulo. Co když budu zase přenášet, naženou mě do porodnice, budou vyvolávat, … Zdál se mi sen, v kterém jsem viděla svého syna, jak se na mě dívá, a já z jeho pohledu vyčetla, že vše je jak má být, ať se nestrachuji. Nicméně neustálé dotazy známých a … Pokračovat ve čtení →
Cože? Jsem těhotná? Nikdy nezapomenu na to odpoledne, kdy jsem usedla k jídelnímu stolu, pozorovala svou dvouletou dceru, jak se pere se špagetami, a v ruce jsem držela výsledek těhotenského testu. Tentokrát nový člen do rodiny zavítal opravdu rychle, no tak jo, tak co bude dál? Dál to bylo jasné. Kontaktovala jsem porodní asistentku Věru Novákovou, jestli má nějaké plány … Pokračovat ve čtení →
Moje sestřenice se v osmdesátých letech vdala do Holandska. Před několika lety jsme se setkaly, já s čerstvým břichem, ona s dvěma dospělými dětmi. Mému vyprávění o případu Ivany Königsmarkové a o postoji českých lékařů k domácím porodům nechtěla ani věřit. Ivanu se rozhodla také podpořit svým porodním příběhem, protože si však v psané češtině už není zcela jistá, natočily … Pokračovat ve čtení →
O svém prvním těhotenství a porodu jsem psala ZDE. Dnes bych ráda pohovořila o porodu své druhorozené, Anežky. Otěhotněla jsem, když byl synovi rok. Přestože byl první trimestr poměrně náročný po fyzické stránce, po psychické jsem se cítila moc dobře. Hned na začátku těhotenství jsem vyměnila gynekologa za gynekoložku, což byl první důležitý krok, a brzy nato jsem vyhledala porodní … Pokračovat ve čtení →
Svůj příspěvek píšu, abych se podělila o svou zkušenost s prací samostatné porodní asistentky, do jejíž péče jsem se v průběhu prvního, druhého a teď I třetího těhotenství rozhodla svěřit. Je svědectvím toho, jak důležitá je úzká interakce budoucí matky se zkušenější ženou, jež ví, co se během těhotenství odehrává v tělesné I duševní rovině. Jež se dovede naladit na … Pokračovat ve čtení →
Když jsem v prosinci loňského roku na studijním pobytu ve Španělsku psala svůj příběh Všechno zlé je pro něco dobré (338.), netušila jsem, že ani ne do roka se toho svého jednoho-dne-miminka opravdu dočkám. Otěhotněla jsem ihned po návratu domů, nečekaně, neplánovaně a těsně před očekávaným začátkem dalšího cyklu. Když jsme to zjistili, žasli jsme, jak dobře si to to … Pokračovat ve čtení →
Príbeh pani Ivany Könismarkovej ma hlboko dojal. Človek ktorý je odhodlaný pomáhať , sa naraz ocitne v stave bezmocnosti. Zoberú mu prácu, ktorú má rád a v ktorej vidí zmysel. Chce pomáhať a nemôže. Nedovolia mu to. Stretla som sa s pani Ivanou , keď moja nevesta mala pred pôrodom. Veľmi dôkladne ju vyšetrila, povypytovala sa na pocity, prípadne ťažkosti. … Pokračovat ve čtení →
S Ivanou jsem se setkala sice jen třikrát v životě, ale poslední dva roky jsem s ní myšlenkami snad každý den. Držím ji palce a pevně věřím, že se vše v dobré obrátí, že zas jednou čistý selský rozum vyhraje nad hloupostí a arogancí. Poprvé jsme se s Ivanou sešly někdy před dvěma lety v létě, hledala jsem někoho, kdo … Pokračovat ve čtení →
Moje první dítě jsem porodila v porodnici v roce 2009. Téměř vše proběhlo podle mých představ, ale moc mi vadil boj o miminko po porodu, chtěla jsem mít miminko neustále u sebe, vyšetřit ho u mě na těle. Bohužel to nešlo a tak jsme podlehli naléhání lékařů a PA a nechali miminko změřit a zvážit a prohlédnou pediatrem, takže těsně … Pokračovat ve čtení →
Ještě dnes si pamatuji otazníky v očích svých kamarádek či příbuzných, když se dozvěděli, že jsme těhotní a že plánujeme porodit v Holandsku, kde bydlíme. „Nebudeš se bát? Vždyť je to neznámé prostředí, cizí jazyk, tady máš rodinu, …“ Asi je to zvláštní, ale již od samého začátku jsem strach nepociťovala. Naopak, mnohem důležitější pro mne byla přítomnost manžela, který … Pokračovat ve čtení →
Ivano, dobrý večer, poprvé jsem se s Vámi setkala prostřednictvím knížky Hovory s porodní bábou. Tenkrát jsem už měla Františka, pod srdcem Ondru a vyhledala jsem Vás s jasným cílem porodit doma za Vaší asistence. Poradny s Vámi byly milé a zklidňující. V den D jsem za Vámi měla přijít do poradny, ale místo toho jsem začala rodit. Volala jsem … Pokračovat ve čtení →
Když jsem se měla poprvé s Ivanou setkat, byla jsem nervózní víc než před prvním rande. Hodně jsem o ní slyšela, málo jsem si ale uměla reálně představit. A současně málokdy mi tolik záleželo na tom, aby schůzka „dopadla dobře“ – abych nebyla odmítnuta. Vlastně si nemohu vzpomenout na žádnou jinou obchodní či soukromou schůzku za posledních deset let, před … Pokračovat ve čtení →
O Ivaně jsem se poprvé dozvěděla z médií někdy v první polovině svého prvního těhotenství. Rodiče mi přeposlali článek o jejím soudním procesu s obavou, jak by také mohl dopadnout domácí porod, který jsme také plánovali. Musím přiznat, že poté byl i můj pohled trochu touto zprávou zabarvený. O nějakou dobu později jsem měla možnost seznámit se s ní osobně. … Pokračovat ve čtení →
Poprvé… Naše první setkání s porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou se událo v roce 2005, kdy jsme čekali naše první dítě. Chodili jsme k ní na předporodní kurz do Aperia a moc jsme si to užívali. Vždycky jsme se tam, kromě jiného, dost nasmáli. Ivana má výborný smysl pro humor, je vtipná a zároveň velmi laskavá a milá bytost. Porodili jsme … Pokračovat ve čtení →
Úplně od začátku jsem měla pocit, že jsi kluk, a že všechno proběhne zcela správně. Už od chvíle, kdy jsem začala mít pocit, že tu jsi, že jsi za námi dokázal přijít v době, v které mi to vůbec nepřišlo možné. Byla jsem si tím jistá, když jsem se daleko od domova učila, jak se řekne těhotenský test a organizovala … Pokračovat ve čtení →
aneb torzo mého životního příběhu jako začátek mé literární tvorby 🙂 – možná z toho jednou vyjdou ucelené paměti… Milá Ivano, už velice dlouho mám chuť napsat příběh narození Michaela Opu, našeho synka. Slibuji si to už od jeho narození… A konečně mám důvod… Chci ti tento příběh věnovat do Tvé krásné sbírky… Sama jsi v něm hrála moc důležitou … Pokračovat ve čtení →
Můj porodní příběh začal zjištěním, že čekám miminko. Prvotní nadšení vystřídalo zděšení, co se stane s mým životem. Takže první 3 měsíce jsem prožila v různých obavách. Porodu ani péče o dítě jsem se nicméně nebála, byla jsem si jistá, že to zvládnu. Už dříve jsem inklinovala k přirozenému porodu, zvažovala domácí porod. Když jsem to doma nadhodila, tak manžel … Pokračovat ve čtení →
